Seriál Komunistické zločiny - devastace severních Čech

Jan Ziegler

Blíží se dvacáté výročí pádu zločinného bolševického totalitního režimu a tak považuji za rozumné některým rudým nostalgikům připomenout, co vlastně byla rudá sebranka zač. Začnu zničením životního prostředí v severních Čechách, které se stalo i evropským unikátem.

Podrobně se tomu problému nedávno zdařile a fundovaně věnoval časopis Respekt. Žít v okolí tepelné elektrárny spalující uhlí není nikde na světě radostí, ovšem v severních Čechách dosáhla devastace životního prostředí neskutečně obrovských rozměrů. Na jaře roku 1989 prudce vzrostlo množství jedovatého oxidu siřičitého ve vzduchu na hodnotu 1500 miligramů na metr krychlový, přičemž norma povolovala maximálně 150 miligramů, tedy desetkrát méně. Výsledkem byly časté bolesti hlavy a někdy i krvácení z nosů.

Jako důkaz rudé neschopnosti to stačí, komunisté dokázali, že na lidu, kterým se jindy zaklínali ve všech pádech, jim ve skutečnosti vůbec nezáleželo. Tehdejší ekologická katastrofa na severu Čech rovněž odhalila bídu a neschopnost socialismu i v oblasti vědeckotechnického rozvoje. Tamní uhelné elektrárny bylo totiž možné odsířit pomocí technologie, která se vyráběla na Západě a dokázala výrazně snížit spad škodlivin z tepelných elektráren v tamních zemích. Zaostalý východní socialistický blok však nic takového udělat neuměl a byl tedy odkázán na dovoz ze odsiřovací techniky ze „zahnívajícího Západu".

Komunisté však odsíření neustále odsouvali, protože deviz (západní měny) bylo málo a muselo se s nimi šetřit. Lidé v podkrušnohorských pánvích tak zbytečně umírali, výskyt rakoviny tady byl výrazně vyšší než jinde v tehdejším Československu. Odsíření severočeských uhelných elektráren se stalo skutkem teprve po pádu komunistického režimu v devadesátých letech minulého století.

To, že lidské životy a zdraví byly rudým gaunerům lhostejné, svědčí i zákaz publikování o tomto problému ve sdělovacích prostředcích. V současné době se o množství škodlivých látek ve vzduchu informuje veřejnost zcela otevřeně, za komunistů nic takového nebylo možné. Je ovšem jasné, že lidé něco tušili a někteří rozumnější soudruzi si sami stěžovali na to, že zatajování pravdy o zničeném životním prostředí vede k různým fámám a nedůvěře ve sdělovací prostředky. To ovšem bylo pro bolševické bandity typické, jestliže něco neumíme, tak o tom zakážeme psát, noviny přece mají za povinnost informovat lidi hlavně o úspěších socialismu.

Z důvodu zdevastovaného životního prostředí však začaly hlavně vzdělanější vrstvy ze severu Čech utíkat a tak rudí vyřešili tento problém svérázně po svém. Ústřední výbor KSČ po vzoru středověké vrchnosti vydal příkaz, aby kvalifikovaní zaměstnanci, například lékaři, ze severních Čech nebyli jinde v republice zaměstnáváni. Ano, naši vrchní komunisté si vzali za vzor nevolnictví. Toto opatření nakonec sami soudruzi oficiálně zrušili, protože bylo terčem i mezinárodní kritiky, ve skutečnosti se však dodržovalo dále, a sehnat místo jinde v zemi bylo pro severočeské lékaře, učitele i kvalifikované dělníky velmi obtížné.

Na druhé straně se komunisté snažili dostat do této oblasti odborníky z jiných míst a tak třeba absolventy lékařské fakulty brněnské univerzity lákali do Chomutova, Mostu apod. nabídkou různých příplatků, bytů atd. O tom, že tamní životní prostředí není k žití mlčeli anebo tedy skromně přiznali, že sice jsou tam sice mírné problémy s ovzduším, ale ty nestojí za to zveličovat.

Je pravdou, že od státu mohl obyvatel severních Čech tehdy dostat příspěvek padesát tisíc korun na stavbu rodinného domu, ovšem zničené zdraví se nedá zaplatit žádnými penězi. Komunisté by udělali lépe, kdyby na místo korumpování lidí dali peníze na odsiřovací techniku. Severní Čechy byly ve skutečnosti jedním z nejhorších důkazů zločinné komunistické politiky proti lidu vlastní země. Milí čtenáři, těšte se na pokračování seriálu o komunistických zločinech.