Komunistické zločiny - zlodějství povýšili rudí na ctnost

Jan Ziegler

Od dávných časů platilo v civilizované společnosti ono biblické přikázání nepokradeš - zloději byli společenští vyvrhelové. Teprve nástup komunistů tuto starou osvědčenou zásadu změnil, rudí v podstatě připustili, že někdy krást je dovoleno a zlodějská morálka jako mor nakazila celou společnost. Z následků této epidemie jsme se dosud nevzpamatovali.

Bolševici razili zásadu, že schopné a úspěšné lidi může lůza složená z flákačů a lemplů beztrestně okrádat, říkalo se tomu znárodnění.

Po bolševickém puči v osmačtyřicátém roce se proto tak nějak vytratila úcta k majetku druhých, a ve společnosti se postupně prosazovala hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu", „z cizího krev neteče atd. Úplně nádherně vystihl skutečnou socialistickou morálku film režiséra Miloše Formana Hoří má panenko, kdy jistá dáma peskovala svého muže: „Všichni tady kradou a ty starej blbče se na to jenom díváš."

Kdysi jako malý hošík jsem šel s dědečkem a babičkou na procházku v jednom malém jihomoravském městečku a u honosné vily tamního předsedy JZD pronesl: „To je ale hezký dům," načež děda prohlásil: „To si tady postavil předseda a kdyby tento barák měl kolečka, tak odjede zpátky do „jézédé", kam to všechno správně patří." Babi se pak začala rozčilovat, proč mi to děda vypráví, že tomu stejně nerozumím. No, později jsme to pochopil velmi dobře. Je potřeba si také uvědomit, že takových předsedů a nejen JZD bylo v celé zemi více než dost.

Kradlo se všude možně, často za tichého přihlížení orgánů činných v trestním řízení. Od jednoho prokurátora vím, že o jistém řezníkovi na Kolínsku věděli příslušníci VB, že krade, ale jelikož dotyčný pamatoval i na ty správné soudruhy, tak mu to procházelo. Rájem chmatáků bývaly socialistické stavby, z nich zmizel materiál za miliardy.

A teď opravdová perlička. Od jednoho stoupenců předlistopadových pořádků jsem se dozvěděl pozoruhodnost. Vlastně tehdejší krádeže nebyly tak hrozné, protože to ukradené zůstalo u nás v Česku, a pokud si někdo zadarmo přivlastnil cement, tak si tím vlastně vylepšil životní úroveň.

Tak to je úžasné, ono vlastně podle této logiky i to tzv. polistopadové tunelování mělo svá pozitiva. Takový člověk obral privatizovanou fabriku o miliony ale za ně si třeba postavil krásnou vilu či opravit zchátralý starobylý dům v některém ze zdevastovaných center historických měst. Tím dal práci stavební firmě a rovněž pomáhal odstraňovat neblahé následky komunistického režimu, čili vlastně dělal dobré skutky.

Řešení je v tomto případě jediné, výchova společnosti v úctě k majetku: Bohužel, přiznejme si, že po bolševické devastaci morálky je to úkol na následující desetiletí.