Další poučení z čunkiády

Jan Suchánek

Čunkiáda nám zrodila novou mediální hvězdu, soudce Cepla mladšího. V té pozornosti, která mu byla věnována, zcela zaniklo to, jak krásně definoval svůj rozsudek. Dokumentovatelně tvrdil, že „žaloba proti žalobci číslo jedna, žalobci dvě, žalobci ... se zamítá“. Já chci upozornit, že tohle je dokonalý důkaz úpadku naší justice i našeho sociálního státu. Jste opakovaně u soudu a tam soudce mele, že jedna a jedna jsou tři a půl, advokát vás brzdí, abyste na to soudce neupozorňovali, protože se vám za to načapání při dementním blábolení může pomstít.

K tomu také patří obecně praktikovaný posun významů slov. Normálně vzdělaný člověk by mafii považoval za hierarchicky organizovanou skupinu nezákonně jednajících osob, jejichž jednání naplňuje skutkovou podstatu trestného činu zločinné spolčení. Pak normální člověk by si představoval, že bývalá nejvyšší státní zástupkyně a dnes stínová ministryně spravedlnosti buď předloží orgánům činným v trestním řízení důkazy svých podezření nebo nebude schopna svůj odsudek své nástupkyně v úřadu a dalších pomluvených prokázat. U české justice to ale dokázala jen tím, že justice si přisvojila právo dávat slovům jakýkoliv význam dle své subjektivní úvahy.

V našem případě je prý mafie tam, kde se někdo chová nestandardně, když existence standardu není prokázána a ani nebyl učiněn pokus ten standard prokázat. Navíc deklarovat standardní či nestandardní v situaci kdy je odmítnut standardní výklad pojmu mafie, je demonstrativně nelogické. Tím naše justice velice často uniká neústavně mimo regulaci Listinou základních práv a svobod, kdy by měla posuzovat shodné věci shodně. Jsou to však asi nezbytné hry pro příjemce sociálních dávek. Umí si vůbec někdo z laiků představit, k jakému posunu obsahů pojmů dochází u posuzování ekonomických trestních činů soudci a státními zástupci. Ujišťují vás, že šílenost těchto posunů významů je nezměrná.

V této souvislosti byl také presentován český model dosahování spravedlnosti. Jde o hodnocení uměleckého dojmu presentovaných svědectví. Prostě několik svědků před soudem tvrdí něco, co není schopno v žádném případě prokázat a co velmi často vůbec nesouvisí s meritem soudního sporu a soud se podle subjektivního pocitu na základě takového svědectví přikloní na jednu stranu sporu. Soudce prostě jednu stranu sporu označí za lháře bez důkazů, protože jeho subjektivní pocit a subjektivní pocit svědků nejsou důkazem. To je taky v neústavním rozporu s Listinou základních práv a svobod, která soudům ukládá povinnost chránit čest občanů a to je i účastníků řízení.

Zase si představte, jak soudy naloží s vaším právem na ochranu vaší cti, když se jej nedovolají ani vrcholoví státní justiční představitelé. Mám už takovou zkušenost, že na řešení sporu o čest a dobrou pověst soudy nasazují soudce, kteří by v jiných sporech mohli napáchat daleko větší škody svojí dezorientací v právu a procesních praktikách. Takoví se dokážou i přít, že to co je v zákoně černé na bílém pro ně vůbec neplatí. Navíc je to v situaci, kdy po sametové revoluci nikdo nedefinoval co je to čest svobodného nevěřícího člověka a tak soudci slibují na svoji absolutně neurčitou čest, takže nemají žádné předpoklady hájit čest účastníků sporů a svědků.

Tohle neprávo soudců, které je zděděno ze socialismu, mělo umožnit soudcům prosazovat v třídním právu vůli KSČ, STB a NKVD. Žalobci se před soudcem Ceplem ani praktik spravedlivého soudu nedomáhali, stejně jako připomenout, že severomoravským prokurátorům připomínali ústavní princip presumpce neviny. Soudce tak mohl zamítnutí jejich žalob odvodit i ze stanovisek žalobců, to je dovodit, že jsou lháři a přiznávají mafiózní jednání. Proto jsou rozsudky o něčem jiném než o co v soudní síni šlo. A na to chci znovu upozornit. Ten soudce musel vědět, že justici dřív bolševici mafiózně ovládali a dnes toto ovládání zdědila minimálně konkurzní mafie, když jen málo soudců má odvahu této mafii čelit. Musel vědět, že dosud platí „pokyn obecné povahy“, kterým žalovaná vytvořila podmínky pro imunitu konkurzních mafií.

Tvrzení žalované, pomluva žalobců pak byla za daných podmínek akceptována podvědomím soudce stejně jako jeho rozsudek podvědomím novinářů a většinového davu. Tahle má hypotéza je podpořena tím, že mám doma dvě usnesení tohoto soudce, v kterých výslovně tvrdí, že má žaloba na dva soudce, kteří mne demonstrativně pomluvili, když lhali s cílem podpořit zločinnou snahu mne zbavit na dlouhé roky svobody nezákonným trestním řízením, je zjevně bezúspěšným uplatňováním práva. Tím jsem byl připraven o právo domáhat se svých práv u nezávislého spravedlivého soudu. Takže tento soudce velmi dobře ví, jak to chodí, ví na co stínová ministryně spravedlnosti poukázala a co se široce praktikuje, aniž bych měl přímé důkazy o mafii, tak minimálně soudcovskou solidaritou například s konkurzními soudci, kterou organizuje s pravděpodobností hraničící s jistotou samotné ministerstvo spravedlnosti, aby nemuselo platit náhrady škod těmito soudci způsobených.

Ta bolševická justiční praxe je tak zažitá a zneužívaná i prokurátory, že paní nejvyšší nedokázala v neděli v televizi čelit protiústavnímu tvrzení šéfa soudcovské unie, že jednání soudce mohou posuzovat jen odvolací soudy. Tohle jsem už slyšel mockrát a akceptování takového názoru je právě ukázkou uchopování moci nad státem jurokracií, které je tak významně přiznáváno ve sporech s panem presidentem. Svoboda projevu nemůže být zastavena ani respektem k justici, navíc kdo by ubránil justici před mafií, když to justice sama není schopna udělat a dokonce ani ten problém přiznat. Takové posuny práva od ústavních principů k jejich předefinování a zneužití je též přetrvávající bolševická praktika.

Tohle přiznání mafiózního ovládnutí justice, které nemůže vylepšit ani rozhodnutí odvolacího soudu, zůstane nejvýznamnější charakteristikou éry vládnutí vlády pana Dalíka a není naděje, že by další vláda situaci zlepšila, když stínový předseda vlády žádá trestní stíhání žalobců, jím domnívaných pachatelů navádění k trestnému činu zneužití pravomoci veřejného činitele, když neexistuje žádný pachatel trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele v této souvislosti. Takhle bylo, obrazně řečeno, v zájmu mafie odsouzeno spousta lidí za vraždu bez mrtvoly. To se bude asi v budoucnosti před úplným kolapsem justice ještě více praktikovat.