O soudci marxistovi a poznámky ke krizi

Jan Suchánek

Dostal se mi do rukou rozsudek napsaný soudcem, kterého advokáti obžalovaných označili za štěstí pro obžalované, protože je ze všech potencionálních soudců nejméně zkorumpovaný a hrozí u něj nejmenší riziko, že vyhoví prokurátorovi jednajícímu v zájmu mafie. Přesto jsem v rozsudku tohoto elitního soudce našel důkaz, že ten soudce prosazuje právo neústavním způsobem. Odůvodnění rozsudku totiž tvrdí, že:

„V právním státě by mělo být nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy. ... Trestněprávní kvalifikaci určitého jednání ... je třeba považovat za krajní právní prostředek, který má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních společenských hodnot. V zásadě však nemůže sloužit jako prostředek nahrazujíc ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů ... Je nepřijatelné, aby tuto ochranu aktivně přebíraly orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je ochrana převážně celospolečenských hodnot stanovených v trestním zákoně ... nikoliv ochrana konkrétních subjektivních práv jednotlivce ...“

Tímto soudce demonstrativně přiznal, že stále vykládá právo třídním způsobem, který byl vlastní režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, když soudce demonstrativně ignoroval Ústavu, ústavní zákon Listinu základních práv a svobod, stejně jako evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, které zdůrazňují individuální práva. To se vlastně justice naučila na začátku padesátých let a osvěžila si to, když pronásledovala signatáře Charty 77. Navíc soud vlastně přiznal, že protiprávně nezákonné trestní řízení nezastavil, když prokurátor na objednávku mafie obžalobou stíhal úhradu dluhu, když hrazení dluhů je mimo zločinné režimy vždy „celospolečenský zájem“. V prokazování tohoto v očích marxistů trestného činu soudce při dokazování neústavně v celém rozsahu prokurátora zcela zastoupil.

Ano, soudce se zcela přihlásil k třídnímu právu, to je přiznal se k tomu, že je marxista. V tom případě nemá v justici co pohledávat. Jenže podle mnoha zúčastněných advokátů je většina ostatních stále ještě horší. Ani kdyby byl tenhle příklad výjimečný, není mechanismus, jak se marxistického soudce, který z principu nemůže respektovat náš právní řád, zbavit. Kontraproduktivně se prostřednictvím Ústavním soudem ve sporu předsedkyně Nejvyššího soudu s presidentem nad Ústavu postavené solidarity soudců třídní přístup rakovinově šíří celou justicí k zneužití organizovaným zločinem, když soudce marxista má mnohonásobně ověřeno, že se za jeho „třídní“ rozsudky postavil odvolací, dovolací i Ústavní soud.

Tohle píšu naslouchajíc ministru spravedlnosti, jak se u Moravce dušuje, že upraví insolvenční zákon k posílení reorganizačních možností krizí postižených předlužených podniků. To bude konkurzní mafie nadšená, jak budou soudci ještě víc řídit naši ekonomiku mimo jakákoliv pravidla trhu. Stále se jedná jen v její prospěch, protože samozřejmě nikde ani slovo, že by někdo zrušil podnikům sankci za reorganizaci v nákladech na odstupné propouštěným nadbytečným zaměstnancům. Nikde ani slovo o zrušení daňové sankce na úroky z půjček poskytnutých ohroženým podnikům majiteli. Nikde ani slovo o tom, že reorganizaci vylučuje zákoník práce, nebýt jeho, mohl by někdo obratem od inslovenčních správců aktiva úpadců koupit a okamžitě zahájit reorganizovanou výrobu. Protože jsou pro levičáky přirozeně mimo ekonomickou realitu, ani výkonný ani stínový ministr spravedlnosti nereflektují, že marxisti v justici významně ohrožují vlastnická práva zaměstnavatelů, čímž vlastně podminovávají možnosti tvorby nových pracovních míst, možnosti tohoto státu vybřednout z hospodářské krize.

Ta presentace ovládnutí justice marxisty je aktuálně na pozadí krize doplňována socialistickými politiky. Před výkonným a stínovým ministrem spravedlnosti byli u Moravce chemik a „právník“ ve funkcích výkonného a stínového ministra financí. Kalouskem bylo správně akcentováno, že na rozpočtové financování poptávky musí někdo vládě půjčit a musí se mu za to zaplatit. Obrazem fatálního selhání je, že už nikdo nedokáže k tomu půjčování říct, že tím je z trhu vytlačena poptávka těch, kteří vládě půjčí. Takže vláda zákonitě žádný poptávkový stimul z rozpočtu nemůže vytvořit.

Nekompetentní socialističtí politici a marxistická justice, to není žádná naděje pro východisko z krize. Co z toho povstane? Pod praporem sociálních práv připraví nezaměstnaní o práci zaměstnané. Soudci budou virtuálně řídit ekonomiku, aby vytvořili beztrestný prostor pro mafie, a vláda bude utrácením vytvářet poptávku a politici inkasovat provize. Vládě půjčí draho komerční banky, které si na to levně půjčí od centrální banky. Nakonec dojde i u nás k finanční krizi, kdy komerční banky zachrání banka centrální tím, že odepíše své pohledávky a pokryje je novou emisí peněz. V inflačním šílenství sociálně potřební provedou finální destrukci sociálního státu. Možná i dojde na buržoasní revoluci.