Děsivý průběh debaty o pojišťovnách
Tomáš Julínek
Zdravotnické noviny, 20.2.2004
Ministryně Součková předložila údajně reformní novelu zákona o VZP a zaměstnaneckých pojišťovnách. Pomiňme nyní nepominutelný fakt, že tak činí dřív, než má schválenou celkovou koncepci stabilizace zdravotního systému, kterou vlastně parlament ještě nezná a nemůže ani tušit, zda do ní novela zapadá. Možná se jedná o originální způsob, jak chce vláda urychlit reformu našeho zdravotnictví. Vynechá se bod "A" a přejdeme rovnou k bodu "B". Připomeňme si, že ČSSD předkládá podle jejího vyjádření zásadní reformy ve druhém roce svého vládnutí, aniž by toto "načasování" avizovala svým voličům ve volebním nebo vládním programu. Krize veřejných financí i zdravotnictví byla přitom zřejmá už v roce 2002!
Nechápu, jak premiér vlády může nepožadovat po svém ministrovi doložení efektu změn, které navrhuje v zákoně, natož v zákoně prý reformním. Nechce doložit kalkulace, prognózy úspor a podklady pro jejich výpočet, nepotřebuje vědět, jakého stabilizujícího efektu se reformními kroky dosáhne apod. Nic takového ministryně nemusí dokazovat ani svým koaličním partnerům. Neexistuje solidní oponentura. Výsledkem je, že z úst paní ministryně plynou suverénní vyhlášení o nepochybném efektu navrhovaných opatření bez předložení důkazů. Vládní polovina parlamentu i část odborné veřejnosti kýve souhlasně hlavou. Je to recese nebo "geniální" politická hra?
Už typickým průvodním jevem našeho parlamentu je, že nějaký vládní poslanec obdrží vládní návrh pozměňovacího návrhu a vydává jej za svůj, aby se tak obešel řádný postup při tvorbě zákonů. V tomto případě jde o návrh na stoprocentní přerozdělení zdravotní daně mezi zdravotní pojišťovny. Tento jinak správný krok, který je důležitý pro konsolidaci trhu zdravotního pojištění, protože brání přetahování zdravých bohatých pojištěnců, je "přifařen" k projednávaným zákonům a má platit už 1. července 2004. Ministryně jej považuje za zdroj peněz pro VZP, navzdory opakovanému upozornění odborníků, že se jedná pouze o přesun peněz uvnitř systému. Tzn. zaměstnaneckým pojišťovnám se vezme a k VZP se přesune část zdravotní daně. Pokud se tak učiní bez přípravného období, nemá tento krok charakter konsolidační, ale destabilizační. Místo deficitní VZP budeme mít krachující zaměstnanecké pojišťovny. Každý ale ví, že když se podniku významně sníží příjmy, potřebuje čas a peníze, aby se s tím vyrovnal. Tato "reformní likvidace" je podpořena snížením rezervního fondu na polovinu a omezením zajišťovacího fondu, takže funkční nárazníky pro případ krachu jsou zeslabeny.
Novela obsahuje též "upřesnění", která zákon komplikují. Další jsou navržena poslanci z pléna, prý aby se vylepšil náš zdravotní systém. Jedno z nich se týká preventivního fondu. Zasvěcení ví, že se nejedná o snahu vylepšit preventivní péči o naše občany, ale o souboj mořských koníčkářů proti těm, jejichž děti tam ještě nebyly.
O snaze impotentního státu vměšovat se do řízení pojišťoven jsem já i poslanec Milan Cabrnoch napsali hodně. Na Slovensku byly právě takové snahy příčinou totálního krachu systému! Nepoučitelní socialisté ani nevědí, jaký systém vlastně chtějí, jestli státní - národní zdravotní službu, nebo systém zdravotních pojišťoven. Každý typ je odborníky jednoznačně charakterizován a ověřené zkušenosti jasně dokazují, že se jednotlivé prvky obou systémů nedají kombinovat. Ve světě sociální demokracie je vše jinak. V rozpravě řekne ministryně, že pojišťovny mají vytvořit síť, a hned poté prohlásí, že schéma této sítě musí narýsovat stát, a k tomu jako třešničku na dortu vydá seznam zrušených dětských oddělení. Pejsek s kočičkou by to neuvařili lépe!
Změna organizační struktury VZP je jistě potřebná, ale proč má místo neefektivní struktury okresních poboček vzniknout tuhá struktura poboček kopírující kraje, nám paní ministryně nevysvětlila. Každá učebnice managamentu dosvědčí, že organizační struktura má odpovídat předmětu a intenzitě hlavní činnosti, v tomto případě pokrytí zdravotní péče pro své klienty. Pojistné kmeny pojištěnců VZP a smluvní sítě nekopírují územně správní celky. Jsou však nepochybně určující pro rozložení poboček a intenzitu jejich činnosti. Z toho plyne, že je nejlepší nechat tvorbu struktury na VZP. No a to je všechno. Reformě zdar!
Tomáš Julínekministr zdravotnictví
