Spoluúčast pacienta a la ČSSD

Tomáš Julínek

Lidové noviny, 21.09.2004

Občan si má u pojišťovny vybrat takový zdravotní plán, jaký mu nejvíce vyhovuje

Zavedení spoluúčasti pacienta je diskutováno v odborné veřejnosti již dlouho. Máme renomovaná doporučení OECD, Světové banky, většiny ekonomických analytiků. Všichni se shodují, že je to pro stabilizaci našeho systému nezbytné.

Jsme zemí s nejmenší spoluúčastí pacientů v Evropě a máme sedm miliard deficitu. Spoluúčast pacienta nesmí být vnímána jako zdroj peněz navíc pro neefektivní systém zdravotního pojištění.

Je to příležitost začít rozhodovat, je to příležitost k zabránění kritickému finančnímu propadu. Možnost legálního připlacení je mast na korupci, kdy lidé dávají obálky jen proto, aby měli větší šanci na slušné zacházení.

Spoluúčast pojatá jako významné zapojení pacienta do rozhodování, jak jsem ji nastínil v Modré šanci ODS pro zdravotnictví, je řešením pro budoucnost.

Jak nestrkat obálky

Pro kritiky připomínám, že návrh zachovává zdravotní pojištění, že nikoho nenutí připlácet, ale že dává šanci těm, kteří si vybrat chtějí a ponižuje je strkat doktorům obálky. Jinými slovy pacient si vybere takový zdravotní plán u zdravotní pojišťovny, který mu nejvíce vyhovuje, a o výši spoluúčasti rozhodne podle svého přání. Tedy zná dopředu, kolik to bude stát a co za to, a to včetně výdajů z veřejných prostředků! Dnes máme údajně nárok na veškerou bezplatnou péči a teprve v nemocnici se dozvíme, co to obnáší.

U ministra financí Sobotky pracovala expertní skupina, která došla ke stejným závěrům jako renomované instituce. Přesto se žádná individuální regulace nezavádí. Sem tam se objevily návrhy na spoluúčast od některých ministrů. Ty se v jejich podání v lepším případě smrskly na regulační poplatky za recept nebo za návštěvu ordinace, v horším případě jsou zvýšeny doplatky za léky pro chronicky nemocné. Ty první se odvolají, protože jsou mediálně na očích, ty druhé se nenápadně zrealizují a zaplatí to třeba diabetici.

Když je něco tak zvaně zadarmo, tak se na množství nehledí a ti šťastnější, zdravější utratí peníze zdravotního pojištění za banality. Jeden příklad za všechny. Ročně utratíme za léky volně prodejné, které však mohou být předepsány na recept (např. paralen) neuvěřitelných asi 1,5 miliardy korun ze zdravotního pojištění, přičemž všechny transplantace za rok nás stojí asi 400 milionů korun. Za banální léky tedy vyčerpáme prostředky, které nám pak chybí na zaplacení drahé a moderní medicíny. Jakou bychom měli spotřebu, kdyby volně prodejné léky nebylo možné předepsat na recept? Zkuste si tipnout, kolik by nám zůstalo z půldruhé miliardy. Podobně by působil i poplatek za recept. Chrání nás, aby nám zbylo na drahou medicínu. Tak před čím nás chrání sociální demokraté? Aby nám zbyla dvacka na pivo? Sociální demokraté totiž nepotřebují vědět, proč se spoluúčast zavádí. Této vládě nejde o uspokojování potřeb pacientů, chtějí pouze jejich hlasy a myslí to upřímně.

22. září 2004

Tomáš Julínek
ministr zdravotnictví