Evropa svobody, demokracie a národních států

Lukáš Petřík

Uvítací řeč na konferenci Budoucnost evropské integrace z pohledu České a Slovenské republiky

Vážení přátelé, dámy a pánové,
je pro mě velkou ctí, že Vás mohu přivítat na naší konferenci o budoucnosti České a Slovenské republiky v Evropské unii.
Předně bych chtěl poděkovat panu prezidentovi za jeho hezkou zdravici. Dále chci vyjádřit své díky panu primátorovi Bémovi za poskytnutí těchto důstojných prostor a panu europoslanci Zahradilovi za převzetí záštity nad touto konferencí. Stejně tak patří náš dík i partnerům konference, kteří dnešní akci finančně či mediálně podpořili. Konkrétně se jedná o společnosti Aspra, Foxestate, Intelek a Skycorps, o nadační fond Europe and Democracy a internetový časopis Globalpress. Samozřejmě nemohu opomenout vyjádřit vděčnost našim váženým panelistům a moderátorům, kteří zde dnes vystoupí. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat prezidentovi vydavatelství Český Portál Danieli Kotulovi, bez jehož organizačních schopností by se dnes tato konference jen stěží uskutečnila.

Dámy a pánové, je tomu již více než tři roky, co Česká republika a Slovensko vstoupily do Evropské unie. Jako každá věc měla tato záležitost své klady a zápory, náklady a výnosy. Většina z nás jistě přivítala možnosti, které naskýtá obchodování uvnitř Evropské unie. Na druhou stranu dnes v Unii převládají centralistické a socialistické tendence, které na jedné straně omezují konkurenceschopnost ekonomických subjektů na trhu a na druhé straně výrazně potlačují národní demokracii ve prospěch nadnárodního direktivního rozhodování. Demokracie jako taková totiž nemůže fungovat mimo národní stát, protože nadnárodní instituce nemají svůj politický národ, čili démos, nebo, chcete-li, lid. Rozhodování z Bruselu tedy postrádá legitimitu, kterou mají při schvalování legislativy národní parlamenty. Bývalý německý prezident a soudce ústavního soudu Roman Herzog poukázal na to, že v současnosti Evropská unie rozhoduje asi o 80% zákonů platných v jednotlivých evropských zemích, včetně té naší. Společně s ním se ptám, zda-li žijeme ještě v politickém systému, který se nazývá parlamentní demokracií.

Dnes jsme se zde, dámy a pánové, sešli proto, abychom společně nacházeli východiska, jak tento negativní evropeistický, antiliberální a centralizační trend v Evropské unii můžeme zvrátit. Účelem celého projektu EUserver.cz je vybudovat komunikační kanály a úzkou spolupráci mezi českými, slovenskými, popř. dalšími zahraničními eurorealistickými a euroskeptickými subjekty. Doufám, že i dnešní konference k tomuto cíli přispěje.
První blok dnešního jednání se zabývá problematikou eura. Nikomu zde asi nemusím připomínat teorii optimálních měnových zón. Přijetí společné měny může mít tedy i fatální státoprávní důsledky, protože bude vyvolávat tlak na harmonizaci přímých daní a fiskálních politik, což navíc povede k dalšímu přerozdělování uvnitř EU prostřednictvím strukturálních fondů. Minimálně stojí za úvahu, zda-li by se Česká republika nemohla vyhnout přijetí společné měny podobně jako Švédsko, které sice v přístupových smlouvách přijetí eura zakotveno má, ale vypsalo referendum, ve kterém byla společná měna zamítnuta. Švédsko si dodnes zachovalo svou národní měnu. Za velice inspirující považuji i návrh deklarace daňové suverenity pocházející od slovenských ekonomů, která by zabránila harmonizaci přímých daní.
Ve druhém bloku se budou diskutovat otázky související s rozšířením EU, schengenským systémem a imigrací. Měli bychom si uvědomit, že v Schengenském prostoru se mimo bezúhonných občanů evropských států mohou volně pohybovat i zločinci a teroristé. V následku toho bude Evropská unie požadovat další pravomoci národního státu v oblasti vnitřní bezpečnosti a imigrační politiky. V zamítnutém návrhu evropské ústavy byl ukotven princip společné imigrační politiky, která se řídí „zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni“. Tedy kromě přerozdělování finančních prostředků na evropské úrovni by mohlo právě i v duchu této evropské „solidarity“ docházet k přerozdělování imigrantů, protože některé západní státy mohou zjistit, že po evidentním selhání politiky masové imigrace a multikulturalismu už o žádné nové imigranty nestojí. Jednotlivým státům by pak kupříkladu mohly být z Bruselu přiděleny kvóty určující, kolik imigrantů má ten či onen stát přijmout. Ptám se, stojí nám volný pohyb osob za to, abychom ztratili postupně kontrolu nad tím, kdo se na našem území nachází a kdo zde bude žít?

Co se týče třetího bloku ohledně zahraničně-politických perspektiv České i Slovenské republiky, nabízí se samozřejmě témata evropské ústavy, protiraketových radarových stanic a euroatlantických vztahů obecně. Ale ať už se jedná o jakékoli konkrétní téma, měli bychom mít stále na mysli, že politik by měl hájit především zájmy své vlastní země, neboť od jejích občanů má demokraticky získaný mandát a jim se ze svých skutků zodpovídá. Rovněž bychom si měli uvědomit, že Evropská unie není žádným dobrem sama o sobě a že bychom na ni měli pohlížet vždy z hlediska zájmů našeho státu.
Pakliže se pak nepodaří reformovat Evropskou unii ve směru k návratu ke spolku suverénních národních států jako nezbytné podmínky pro fungování liberální demokracie, měli bychom začít uvažovat o tom, zda-li bychom EU neměli opustit a zda-li bychom neměli vstoupit do nějaké vhodnější organizace pro spolupráci svobodných evropských států, jako je např. Evropské sdružení volného obchodu. Klady této organizace popsal ve své zajímavé studii Daniel Hannan, který je členem Evropského parlamentu za Konzervativní stranu a členem britské organizace blízké Margaret Thatcherové Brugges Group.

Jak říká Margaret Thatcherová ve své knize Umění vládnout: „…v základech pevného a spolehlivého mezinárodního řádu musí stát úcta k národům a národním státům. Vlastenectví může mít své vady, ale národní hrdost a národní instituce jsou tou nejlepší průpravou k fungující demokracii. Jakékoli pokusy odstraňovat rozdíly mezi národy nebo spojovat různé národy s odlišnými tradicemi v jeden umělý stát skončí s největší pravděpodobností neúspěchem, možná krvavým.“

Pokud tato konference alespoň trochu přispěje k obnově idejí demokracie a svobody v dnešní postdemokratické Evropě, tak jsme zde zbytečně nemarnili svůj čas.
Děkuji Vám za pozornost a přeji hezké prožití dnešního dne.

Lukáš Petřík
30.5. 2007 rezidence primátora hl. města Praha