Nová euroústava je už prakticky napsaná V.
Michal Petřík
13. Evropská úmluva o ochraně lidských práv
Bod 19s) mandátu říká dále něco obdobného, co již bylo potvrzeno v části o Listině základních práv: „V článku o postupu pro uzavírání mezinárodních dohod bude doplněno, že dohodu o přistoupení Unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod uzavře Rada jednomyslným rozhodnutím a ratifikují členské státy.“
Toto zdvojení stojí za pozornost. Jednak by mohlo být na první pohled vnímáno jako redundantní, a to hned dvojím způsobem.
Zaprvé, Členské státy EU smluvními stranami této úmluvy již jsou, a navíc jsou již všechny členy Rady Evropy, která o oblasti, kterými se tato úmluvy zabývá, pečuje. V našem případě byla Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod podepsána jménem České a Slovenské Federativní Republiky již dne 21. února 1991 v Madridu. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila v platnost dnem 18. března 1992 a plně se na ni vztahuje sukcese po rozdělení společného státu. Tato úmluva mohla být ovšem podepsána až poté, co se všechny její elementy staly součástí našeho vnitrostátního ústavního práva, což se u nás stalo ústavním zákonem ze dne 9. ledna 1991, kterým byla u nás přijata Listina základních práv a svobod.
Zadruhé, Listina základních práv byla celá vepsána do původní ústavní smlouvy, a v reformní smlouvě bude na ni učiněn dle bodu č. 9 mandátu pro mezivládní konferenci jen odkaz, který stanoví její právně závaznou hodnotu a vymezí její oblast působnosti.
Tato změna, která je tedy několikerým způsobem potvrzena, ale která dnes zeměmi EU není nijak poptávána, tak přinese mimo jiné to, že Soudní dvůr EU zcela nově získá právo přímo rozhodovat o právech občanů EU, a to včetně těch případů, kdy toto právo až dosud aplikují členské státy.
A nakolik je vymáhání práv a povinností svých občanů vnímáno jako jedna z nejzákladnějších podmínek pro existenci jakéhokoliv státu, získává EU tutu vlastnost všech federálních celků.
14. Doložka flexibility (zmocňovací doložka)
Dalším posunem od stávající úpravy zakládajících smluv směrem k euroústavě je převzetí euroústavní konstrukce doložky flexibility, byť v modifikované verzi. Stávající verze doložky flexibility, ač velmi obecná, již autorům reformní smlouvy nepostačuje. Jde o článek č. 308 Smlouvy o založení ES: „ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů Společenství v rámci společného trhu je nezbytná určitá činnost Společenství, a tato smlouva mu k tomu neposkytuje nezbytné pravomoci, přijme Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně vhodná opatření.
Nadále tedy nemá jít jen o cíle Společenství v rámci společného trhu. Rozsah těchto cílů bude výrazně rozšířen. Plně se přebírá konstrukce doložky flexibility z ústavní smlouvy, tedy její článek č. I - 18, který stanovuje, že jde o dosažení nikoliv jen cílů v rámci společného trhu, ale o „dosažení některého z cílů stanovených smlouvami.“ Jedinou stanovenou výjimkou má být oblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
Součástí reformní smlouvy mají být ale i prohlášení, v nichž bude explicitně vyjmenováno, že půjde o cíle z odstavce I-3-2 až I-3-4 euroústavy, které budou do Smluv převzaty. Ty nejsou nijak skromné a v jejich nové verzi, (která je součástí přílohy č. 1, odstavce č. 3 mandátu pro mezivládní konferenci) jde o tyto cíle, které si obvykle kladou státy: „Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, (...) usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, s vysokým stupněm ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok. Bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte. (...) Přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování (v anglické verzi: free and fair trade), vymýcení chudoby a k ochraně lidských práv, atd..)“
Nová úprava je tedy zásadním rozšířením kompetencí Unie v natolik široké oblasti, že by až mohlo dojít k politickému zneužití takto obecně formulované zmocňovací doložky. Není proto divu, že mandát uložil mezivládní konferenci přijmout následující uklidňující prohlášení: „(...) nemůže článek 308 jakožto nedílná součást institucionálního systému založeného na zásadě svěřených pravomocí sloužit jako základ pro rozšíření rozsahu pravomocí Unie nad obecný rámec vymezený ustanoveními Smluv jako celku, a zejména ustanoveními, která vymezují úkoly a činnosti Unie. Článek 308 nemůže být v žádném případě použit jako základ pro přijetí ustanovení, jejichž účinek by v podstatě znamenal změnu Smluv, aniž by se použil postup, které Smlouvy pro tento účel stanoví.“
Co ale ve skutečnosti znamená toto prohlášení? Domnívám se, že je nutno jej číst tak, že dalším politickým orgánem, který je zahrnut do procesu přijímání „vhodných opatření,“ je Soudní dvůr Evropské unie, který bude v konečné instanci potenciálním rozhodovatelem o povaze přijatých opatření a o tom, zda by jejich „účinek v podstatě znamenal změnu Smluv.“
„Vhodné opatření“ Rady ministrů jednomyslně přijaté na návrh Evropské komise po obdržení souhlasu Evropského parlamentu tedy bude muset být formulováno v souladu s aktuální „ustálenou judikaturou Soudního dvora EU.“ Judikatura se samozřejmě vyvíjí, a v EU dobře známým způsobem.
Je tedy zřejmé, že při důsledné aplikaci všech novinek, které ústavní smlouva přinášela, a které jsou do reformní smlouvy prakticky přejaty, nebude již dlouhou dobu nutno žádnou zásadní revizi Smluv přijímat. Orgány EU si se vším potřebným vystačí samy.
Existuje zde navíc i propagandistický zpětný účinek: kdykoliv bude postup podle nově formulované doložky flexibility použit, budou orgány Unie hlasitě poukazovat na to, že -podle citovaného prohlášení- přece v žádném případě nemohlo jít o „přijetí ustanovení, jejichž účinek by v podstatě znamenal změnu Smluv, aniž by se použil postup, které Smlouvy pro tento účel stanoví.“
Michal Petřík Autor je poradce prezidenta
|