Ani komory, ani stát
Martin Říman
Hospodářské noviny, 4.2.2004
Petr Pithart v článku Komory, nebo stát? Anebo prachy? (HN 27. ledna) staví černobílým způsobem proti sobě "sebekontrolující se" profesní komory garantující "kvalitní služby za adekvátní cenu" proti "všemocnému státu", pro jehož úředníky by bylo "ternem" znásobit prostor pro korupci.
Bylo by jednoduché odmítnout toto vidění poukazem na nechutnosti odehrávající se v jedné komoře. Stejně tak poukázat na zjevný protimluv - Pithart pléduje za rozvoj profesní samosprávy na úkor moci státu, ale vyžaduje, aby stát profese k samosprávě donutil nástrojem supermocenským - povinným členstvím.
V závěru předestírá chmurnou vizi: buď silné (rozuměj povinné) komory, nebo silný stát, jinak vše ovládne trh, který ze všech nadělá "podnikatele , kteří mají jen jeden zájem - prachy". Je smutné, že konzervativně-křesťanský politik má tak minimální důvěru v trh.
Trh neznamená jen jednoduchou výměnu zboží za peníze či jiné zboží. Je výrazem důvěry. Nikdy bychom si od pekaře nekoupili rohlík, kdybychom mu nedůvěřovali, že do něj nestrouhá strychnin. Nikdo by nám nepůjčil ani korunu, kdyby nevěřil, že ji vrátíme. Trh je nástroj, který je založen na důvěře mezi lidmi a zároveň je učí a nutí být vůči bližním spolehlivým.
Není proto pravda, že bez komor či státu by se lidská činnost stala jen bezuzdným vyděláváním bez ohledu na kvalitu služeb. Zákazník není idiot, který špatnou práci opakovaně nepozná. Konečně by došlo k jevu, který je u některých profesí - těch, které jsou regulovány povinným členstvím - neznámým pojmem. Ke krachům.
Na trhu, chce-li na něm kdokoliv vydržet, je nezbytné poskytovat dobré služby. Jinak ztratíte důvěru a tím vše. V tomto je vydělávání "prachů" nejspolehlivější informací. Říká, že služba je žádána a tak i kvalitní. Zrno od plev lze rozpoznat tak, že zrno bude na jedné hromadě a plevy na druhé. Důvěra nefunguje jen ve vertikálním vztahu prodává - kupuje. Na důvěře musí být založeny i horizontální vztahy. Jsou pak pevnější než ty založené z donucení.
Tak vzniklo ve středověku kupecké právo ve Středomoří. Nenapsal je král, ale sami kupci, kteří pochopili, že když budou respektovat vztahy, k nimž se zavážou, dobře se jim povede. To znamená, že ti lékaři, či pekaři, kteří se budou považovat za poskytovatele jisté kvality, se dobrovolně sdruží.
To dá najevo, že garantuje určitou úroveň služeb. Tím by vzniklo transparentnější prostředí než falešná solidarita povinných členů, kteří se k oddělení plev odhodlají, až když průšvih nabude kosmických rozměrů nebo když se tak hodí označit konkurenci.
Není tedy oprávněná obava Petra Pitharta, že nebude-li uzákoněna nějaká forma povinného členství, nebude možno provádět selekci mezi dobrým a špatným podnikatelem jinak než prostřednictvím "nekvalifikovaného" státu s nepřehledným právem. To je výraz nevíry v trh a ve schopnost člověka dobrovolně vytvářet instituce a vzájemně se respektovat.
