Modrá šance - šance nemlžit
Martin Říman
Mladá fronta DNES, 16.12.2004
Ministr Sobotka se v článku "Modrá šance - šance zdražit" (MFD 14. 12.) pokouší o klasickou kvadraturu kruhu. V názvu textu a jeho první polovině se snaží navodit dojem, že patnáctiprocentní rovná daň navrhovaná ODS znamená ve skutečnosti zvýšení daní, aby v závěru strašil snížením příjmů státu, a tedy zvýšením veřejného dluhu. Snad každému je zřejmé, že i ministr financí si musí vybrat, čím bude argumentovat. Pohyb v daňové sazbě může znamenat vyšší odvody státu - jak to předvedla tato vláda, která díky zvýšení daní v rámci tzv. reformy veřejných financí vybere v příštím roce o čtyřicet miliard více. Nebo může znamenat příjmy nižší - ty pak zůstanou v kapsách daňových poplatníků a stát musí šetřit. Obojí najednou není možné. Ledaže by se dramaticky změnila schopnost státu daně vůbec vybrat, což zřejmě ministr nepředpokládá. S argumentací pana ministra nemá cenu polemizovat prostě proto, že si princip rovné daně zjevně vůbec neprostudoval. Jeho triumfální výpočty, že po započtení dnešních odpočitatelných položek na poplatníka, resp. dítě je současná efektivní sazba na úrovni 10,3, resp. 5,7, či dokonce jen dvě procenta, jsou jen a pouze konstatováním neznalosti. Rovná daň totiž samozřejmě předpokládá existenci odpočitatelných položek jak na poplatníka, tak na dítě. Při navrhovaném základním odpočtu šest tisíc měsíčně to pak v případě příkladu pana ministra znamená u poplatníka pobírajícího 15 tisíc hrubého devět procent čisté daně (oproti jeho 10,3 procenta). Na rovné dani je totiž důležité nejen nastavení sazby, ale stejně tak - a možná více - jednoduchost, transparentnost a spravedlnost. Jednoduchost znamená, že dnešní, odborníkem nevyplnitelné daňové přiznání o devíti stranách (u fyzických osob) bude zredukováno na polovinu stránky A4.
Šedesát tisíc slov
O tom, jak průhledné je současné daňové zákonodárství, svědčí fakt, že zákon o dani z příjmů fyzických osob obsahuje šedesát tisíc slov (v roce 1993 to bylo deset tisíc slov). A konečně spravedlnost bude vyjádřena skutečností, že dva daňoví poplatníci se stejnými příjmy a stejným počtem dětí budou odvádět státu daň ve stejné výši. Dnes, díky nejrůznějším odpočitatelným položkám, tomu tak ani zdaleka není. Patnáctiprocentní rovná daň navrhovaná ODS je fiskálně neutrální, tedy nepředpokládá zásadní daňový propad. Samozřejmě, že k jisté restrukturalizaci daňového inkasa dojde, ne však zásadnímu. Tak například má ministr financí pravdu, že sjednocením výše DPH dojde k vyššímu zatížení potravin. Ale už nedodává, že zároveň dojde ke snížení u daleko širšího spektra výrobků a služeb, které jsou ve spotřebním koši běžného občana zastoupeny obdobně jako potraviny - obuv, ošacení, energie, bydlení apod. A nakonec něco o odpovědnosti a rizicích tohoto návrhu. Strašení tohoto typu mohlo snad zapůsobit před dvěma třemi lety. Ale strašit tím veřejnost v době, kdy rovná daň vítězně táhne středovýchodní Evropou, kdy naši sousedé, Slováci, vážně uvažují o snížení rovné daně z dnešních devatenácti na patnáct procent, je dětinské. Rovná daň je skutečně šancí. Šancí na systém, který chytrákům znemožní zneužívat neprůhledné kličky složitého zákona a vládám uplácet jednotlivé zájmové skupiny na úkor většiny občanů.
19. prosince 2004
