Dušek už žádnou stávku nepřipustí
Martin Říman
Hospodářské noviny, 29.04.2005
Už je to více než osm let, co skončila zatím první a poslední opravdu vážná stávka na dráze. Tehdy vlaky stály pět dní. Výsledek je dodnes prezentován jako vítězství Jaromíra Duška, protože několik dní nato rezignoval tehdejší generální ředitel. Už se ale nepřipomíná, že stejně tak skončil s odboráři kolaborující náměstek ministra pro železnici a že o dalších šest měsíců byl hotov a schválen projekt privatizace regionálních tratí, proti kterému odboráři vedli válku. Nejdůležitějším výstupem tehdejší stávky však bylo zjištění, že všeobecně akceptované tvrzení, totiž že když se zastaví dráha, zkolabuje ekonomika, už dávno neplatí. Snad i proto byl následujících osm let klid.
Jaromír Dušek to dobře ví. Už to není ten rozcuchaný revolucionář, který dokázal strhnout nejen své železničáře, ale i veřejnost. Evidentně se mu do stávky nechce. Před osmi lety vyhlásil stávku bez jakéhokoli předchozího varování. Dnes naopak soustavně vyhrožuje, dává ultimáta, pak je zase o 14 dní posune. Dokonce se smíří i s tím, že nemá uzavřenou kolektivní smlouvu, což je pro zaměstnance drah obrovská rána. Před osmi lety lidé na dráze dost dobře nechápali, proč se stávkuje. Dnes to vědí: Mají o dva týdny kratší dovolenou, delší pracovní týden a ještě hrozí propouštění. Jejich vůdce však na rozdíl od nich chápe, že stávka může skončit obrovskou blamáží.
Až se vlaky zastaví, znovu a ještě zřetelněji se ukáže, že dráhu v její dnešní, předpotopní podobě vlastně nikdo nepostrádá - lidi pohodlně odvozí autobusy a ten zbytek nákladní dopravy, který dráze zbyl, zase kamióny. Ani současná slaboučká vláda nebude mít důvod vzbouřencům naslouchat. Pěkně je nechá usmažit ve vlastní šťávě. Duškovi to zlomí definitivně vaz a na dráze, pokud se ministerstvo a management drah probudí, mohou nastat konečně reformy, které z ní konečně udělají moderní a výkonný podnik.
A proto stávka nebude. Alespoň pokud Dušek bude v čele odborů.
