Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Mirek Topolánek: Hlásím se do služby



02.11.2009, Profit



První čtení státního rozpočtu provázely hádky. Nebál jste se, že deficit bude vyšší než 170 miliard korun?



První čtení rozpočtu se týká jen základních parametrů - výše příjmů, výdajů a deficitu. Je to přípravná fáze, jak rozpočet rozkuchat a postupně udělat z toho Janotova neJanotova balíčku trhací kalendář, protože původní Janotův balíček byl daleko více o výdajích než příjmech. Teď je to balíček, který není ani úsporný, ani protikrizový, ani prorůstový, je spíš protideficitní, což je náš největší problém. Jsme znovu v situaci jedné z nejohroženějších zemí z hlediska veřejných rozpočtů. Tendence návrh vykuchat přijde ve druhém čtení s pozměňujícími návrhy a při hlasování ve třetím čtení. Je nepochybné, že levice si k tomu udělala určitý předpoklad už doprovodnými usneseními při schvalování balíčku a rétorika při prvním čtení měla jen potvrdit ten trend.


A jak se pak ODS zachová?


My říkáme, pokud by měla fungovat ve sněmovně koalice "šrotovného", tak vlastně celý Janotův balíček bude na šrot, protože se z něj vykuchají poslední opatření na výdajové straně. My to pokládáme za velkou chybu, nebudeme pro to hlasovat. Pro nás je to těžce přijatelné. My jsme spíš za odloženou než okamžitou spotřebu. Musíme myslet na to, co přijde po krizi, že není možné dělat větší schodky, než je v dané chvíli nezbytně nutné. Není možné zvyšovat sociální standardy v době krize proti období konjunktury a oživení, není možné realizovat kroky, které navrhuje levice a lidovci.


Jak by se k tomu měla postavit Fischerova vláda?


Premiér Fischer musí jednoznačně říct, a to se bojím, že zatím není připraven udělat, že přes rozpočet nejede vlak, že to je skutečně hlasování o důvěře vládě. Musí jednoznačně definovat, že ve Strakově akademii sedí Fischerova vláda, že v České republice nevládne koalice šrotovného a rozpočet ve sněmovně je pro něj alfa a omega dalšího vládnutí. Pokud to neudělá, tak tím v podstatě implicitně sděluje veřejnosti: tato vláda je levicová. A to pro ODS bude problém, bude to pro ni znamenat, že se ocitá v čisté opozici, bude muset řešit celou řadu s tím spojených otázek.


Znamená to, že když bude rozpočet rozkuchán, jak jste řekl, tak pro něj nakonec nezvednete ruku?


To se klidně stát může. Záleží, k jaké destrukci vlastně dojde. Budeme naopak podporovat návrhy, které povedou k odložení spotřeby, tedy vyšší přesuny do vědy, výzkumu, vzdělávání nebo tam, kde to je účelné. Jasně jsme řekli, že jsme schopni najít jeden a půl miliardy korun v dluhové službě pro podporu investic, výzkumu a vzdělávání, pro ostatní hlasovat nebudeme.



Kdybyste nepodpořili rozpočet, byla by to ještě i vaše vláda?


Ale to není a nikdy nebyla naše vláda.


Ale vy jste spolu se Stranou zelených do ní nominovali polovinu ministrů...


Nebyla to ani napůl naše vláda. My jsme jen z důvodu potřeby okamžitého řešení, protože padaly trhy, začala se pohybovat koruna, začaly velké turbulence na finančních trzích, chtěli uklidnit situaci a dostat se k předčasným volbám. Proto jsem na ten model přistoupil. Já jsem skutečně nominoval podle dohody nadstranické, nezávislé odborníky, je zcela evidentní, že nikdo z námi nominovaných ministrů nemá významnou vazbu na ODS. Těch pět lidí, ministr Eduard Janota nebyl mým původním návrhem, jsou zcela jistě nezávislí lidé, kdežto ministři za ČSSD jsou buď bývalí nebo budoucí politici, chovají se ve vládě velmi dominantně stranicky. Lidový dům z toho čiší na sto honů. První Fischerova vláda měla důvěru potvrzenou hlasováním ve sněmovně. Její časový a věcný mandát skončil. Druhá Fischerova vláda není stejná, přestože je personálně totožná, je vládou v podstatě bez důvěry. Podporu jí sice vyjadřuje většina politických subjektů ve sněmovně, ale oficiálně si o důvěru neřekla.


Ale i vy ji stále podporujete?


Podporujeme ji tam, kde to není na hony vzdáleno našemu programu, nebo to nedestruuje to, co jsme během tří let v minulých vládách realizovali. Ale pokud by se vláda jednoznačně přihlásila k levici ve sněmovně, kdyby levice prohlasovala pozměněný rozpočet, potom bychom se museli rozhodovat, jak postupovat dál. Jestli z té latentní opozice se staneme opozicí čistou, skutečnou, se všemi důsledky.


Neukazuje se jako politická chyba, že jste poté, kdy opozice s dalšími poslanci shodila vládu, nenechali levici předvést, co bude dál dělat?


Ale nestalo by se nic, protože by všichni čekali, co udělá pan prezident, nikdo by nic neřešil. Protože ti, co vládu shodili, jednoznačně deklarovali, že nemají zájem stavět vládu novou. Já cítím vyšší míru odpovědnosti nejen za sebe a svou rodinu, ale i za Českou republiku. Nejen pád vlády, neschopnost zorganizovat volby, kroky Ústavního soudu a Jiřího Paroubka, rozhodnutí Američanů o radaru i kvůli naší vnitřní nestabilitě, děj kolem Lisabonské smlouvy, nepokládám za náhody, je to na sebe navazující systém velmi negativních zpráv o České republice, který nás poškozuje navenek i vevnitř. Máme pocit, že nic nefunguje, jsme frustrovaní, lidi netuší, co se děje, nevidí rozdíl mezi politiky, stírá se jim rozdíl mezi programy, nevidí skutečného viníka.


A kdo je podle vás viníkem této situace?


Viník je jednoznačný, je to permanentní útok levice, speciálně Jiřího Paroubka, a jsou to některé kroky Václava Klause, které tomu pomohly a které tomu nadále pomáhají. Náš obraz venku je děsivý, moje odpověď v té době byla najít rychlé řešení, které po pádu vlády uklidní situaci a ukáže nás jako zemi, která je schopna řešit své problémy. Proto jsem se rozhodl, a ukazuje se to zpětně, poté, co se předčasné volby nekonají, jako chyba, pro rychlost řešení a rychlost vyvolání předčasných voleb i za cenu některých personálních ústupků. Ale já toho nelituji, protože nepoškodit Českou republiku ekonomicky byl v době začínající globální hospodářské recese absolutně prioritní zájem.


Ale nedoplácí na to ODS?


Není možné ODS z něčeho obviňovat, my se chováme velmi odpovědně. My jsme ti, kteří staví, a ne ti, kteří destruují a boří. To se ukázalo i při reakcích na vládou předložený státní rozpočet. My jsme řekli, že rozpočet i vládu podpoříme, ale Paroubek prohlásil, že budou požadovat změny a budou bourat tu křehkou dohodu, která kolem vlády Jana Fischera panuje. Jestli voliči nebudou vidět ten rozdíl, tak výsledek voleb v květnu je velmi nejasný.


Nepřipadá vám, že ODS tlaku Jiřího Paroubka stále ustupuje?



Mně média pořád nasazují psí hlavu, že já jsem neslušný, arogantní, dokonce nepřátelský člověk. Musím říci, že jsem do úmoru ochoten jednat, hledat nějaký kompromis a zásadně držet dohody. Pokud nebude vidět ten rozdíl, lidi budou mít pocit, že Topolánek je stejný jako Paroubek. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem odešel ze sněmovny, protože jsem se chtěl odstřihnout od tohoto typu politiky. Chtěl jsem demonstrovat, a nebylo to pochopeno ani v mé vlastní straně, že takový typ politiky nebudu dělat, že to není ODS hodno a že se od toho musíme zcela jednoznačně, zřetelně a viditelně odstřihnout.


ODS razantně vystoupila proti krokům ministra vnitra Peciny a žádala jeho odvolání. Ale když premiér Fischer řekl, že žádné změny ve vládě nebudou, nic jste neudělali. Proč?


Ono to bylo složitější. Vystoupení proti Pecinovi bylo zcela legitimní, nicméně bylo jasné, že se za Pecinu postavili jak Jiří Paroubek, tak Jan Fischer i Václav Klaus. Nebyli jsme to schopni prosadit. Při nevýměně Peciny bylo pro nás přijatelnější nedělat změny žádné, protože jsme nechtěli, aby se dělaly změny v našem nominovaném portfoliu ministrů. To nebyl ústupek, naše výhrady přetrvávají. Ale svědčí to o tom, že vláda je spíš levicová, je spíš orientována k Lidovému domu. Budoucnost ukáže, jak se bude situace vyvíjet, protože ministři s novým mandátem se budou chovat jinak, budou mít tendence vyhlašovat nějaké noci dlouhých nožů, protože budou cítit podporu většiny ve sněmovně, případně premiéra Jana Fischera.


Nebylo nakonec sestavení úřednické vlády vítězstvím ČSSD a Jiřího Paroubka?


Ale to byl můj nápad. V dané chvíli to byla jediná možnost. Většina ve sněmovně, která měla odvahu a drzost shodit vládu během předsednictví EU, neměla alternativu a ukázala svoji absolutní politickou nezralost a politickou neschopnost, já bych řekl téměř gangsterského typu. Tak musel přijít někdo, a ODS ta role sluší, kdo je konstruktivní a najde řešení. Ale zaplatili jsme za to. Snažíme se chovat tak, aby se tady lidé neměli za co stydět. A teď jsme tam, kde jsme byli před tím.


Nezachránili jste místo Česka spíš ČSSD a Jiřího Paroubka?Má velký vliv, ale nenese žádnou odpovědnost.

V dané chvíli to bylo jediné možné zralé politické řešení. V tomto smyslu mě ani nezajímá, jaké to má dopady, i když se to zpětně může ukazovat jako chyba. Pokud to veřejnost neuvidí, tak to v ODS může vyvolat určité pnutí, že politika slušná, korektní, dodržování dohod a realizování vlastního programu není tím hlavním. Že technologie moci, kterou vždycky spíš prosazoval Václav Klaus a speciálně Vlastimil Tlustý, je tím vítězným konceptem. A to povede k nějakému velkokoaličnímu uspořádání, které už samozřejmě bude beze mne, protože na to já bych nikdy nepřistoupil. Bylo by také špatné, kdyby zvítězil populismus, laciné recepty a jednoduché kroky, které nabízejí populisté. To mě vede k tomu, že neodcházím, že stojím vztyčený a říkám, že to nevzdávám, jdu do toho, protože to je moje odpovědnost.


Když jste odešel ze sněmovny, zvažoval jste, jestli vůbec zůstanete v politice. Co nakonec rozhodlo?

Jsem člověk odpovědný, je to spojené s určitou valašskou tvrdohlavostí a jakousi trpělivostí, kterou mi někteří upírají. Potřeboval jsem si celou řadu věcí srovnat v hlavě. Mně se nevstávalo z té země lehce. I když jsme vyhráli evropské volby o devět procentních bodů, převažoval pocit totální frustrace, jako kdybychom prohráli. Ale pravda je, že prohrála Česká republika, ODS a s ní i občané. Takže jsem se nevztyčil okamžitě. Ale moje heslo je, že není hanba upadnout, ale hanba je zůstat ležet. Takže znovu stojím a hlásím se do služby. A rozumím tomu víc než kdokoliv jiný, že jsou lidi frustrovaní, protože i já jsem frustrovaný. I já hledám tu motivaci.


Ve vaší straně se ozývají hlasy, že už by měl do čela přijít někdo jiný...

Tak ať přijde nějaký nový sekáč, ať se ukáže. Ale moje odpovědnost tkví v tom, že ctím standardní postupy. V každé západní demokratické straně platí, že teprve volby určují kvalitu práce politiků. Sedm let vedu ODS a příští volby by měly rozhodnout, kdo to bude dělat dál. Cokoli jiného je nestandardní. A politická kultura je o určitých politických standardech, o určitých normách chování.


Je to důvod, proč nadcházející kongres strany nemá být volební?

Ale ten kongres neměl být volební.


Mluvil jste ale o tom, že budete žádat silnější mandát...

Silnější mandát, který jsem chtěl, je jednoznačné potvrzení politiky sněmem i usneseními kongresu. A tak je i kongres připravován. Slavíme 20. výročí listopadové revoluce, máme 20. kongres ODS, připravujeme vizi 2020, to znamená, kam s touto společností dál. Pro mě kongres bude nepochybně nevolební. I kdyby nakonec volební byl, tak nebudu kandidovat. Pokládám za smrtící v této situaci, po všem, co jsme zažili po prohraných krajských volbách, kdy jsme jako Fénix vstali z popela a vyhráli evropské volby, vytvářet si vlastní problémy ve stranické struktuře, hledat viníky někde jinde než mimo nás. My jsme od ledna letošního roku žádnou chybu neudělali. Na tom trvám. Proto má toto vedení dokončit svou práci do řádného volebního kongresu, který bude po volbách a bude vyhodnocovat dvouleté období. To by mělo být měřítkem posuzování práce celého grémia.



Vaše strana i vy osobně jste bojoval za prosazení Václava Klause na Hrad i za cenu ztráty politických bodů. Nelitujete, když vidíte, že prezident přispívá k negativnímu obrazu Česka v zahraničí?


Byl jsem si vědom všech rizik, které to přinese. První volby prezidenta v roce 2003 byl můj první test jako nového předsedy ODS. Šli jsme do téměř prohraného boje a byl to obrovský úspěch. Druhá volba vloni byla složitější. Šest let jsem měl co do činění s lidmi kolem Václava Klause, nic dobrého z toho pro mě nikdy nevzešlo. Ta struktura vždycky bojovala spíš proti mně. Ukázalo se, že máme řadu naprosto rozdílných názorů, speciálně na zahraničně politické otázky. Ale neprosazovat vlastního kandidáta v situaci, kdy měla ODS k dispozici 122 z potřebných 141 hlasů, by bylo naprosto neodpovědné. Znamenalo by to naprostý konec stávajícího vedení a okamžitý pád vlády. Pokládal jsem za logické podporovat vlastního kandidáta i se všemi riziky, o nichž jsem dopředu věděl, a které jsem si dovedl představit. Věděl jsem, že rok, který tím dostaneme, je pro Českou republiku velmi důležitý.


Vy jste očekával, že vaše vláda nedožije konce řádného volebního období?

Řekl jsem, že buď vláda padne hned, nebo za rok. Bylo jasné, že levice a lidé, kteří poslouchali Václava Klause, to byli poslanci Tlustý a Schwippel, do roka a do dne tu vládu prostě sundají. Spletl jsem se o čtyři týdny. Rozhodnutí to bylo chladnokrevné, důvody, proč volit Václava Klause krom toho, že vzešel z lůna ODS a že jsme měli významný počet potřebných hlasů, bylo spíš rozhodnutí o tom, že ODS má udržet vládu, realizovat potřebné reformní kroky a řídit české předsednictví Evropské unie.


Necítíte jako křivdu, jak se zachoval Václav Klaus k vám a ODS, která ho dostala na Hrad?

Jestliže něco očekáváte, jestliže jste na to připraven, tak vás to nemůže překvapit. Já jsem na tu situaci připraven byl, i když úplně nedohlédnete, jaké dopady to přinese. V situaci, kdy vláda pracovala v Evropské unii dobře, kdy lidé byli hrdí na Českou republiku, kdy jsme řešili naprosto nebývalé problémy, jsem věděl, že je otázka týdnů, kdy přijde tento útok. Protože kdyby nás nechali dodělat předsednictví, tak bychom byli k neporažení.



Ale důsledky pro Českou republiku byly velmi negativní.

Někteří lidé, kteří mají vyoperované svědomí a stydění, to tak necítí. Naopak jejich argumentace je opačná, že vláda, která stojí na přeběhlících, nemá morální právo vládnout. I když vlády před tím stály na tomtéž, jednou to byl Kott, jednou Teplík.

ODS se potýká s řadou problémů. Rozděluje ji i vztah k Lisabonské smlouvě?

Je to trochu umělý problém. Neznám nikoho v ODS, kdo by podporoval Lisabonskou smlouvu. Jedna skupina v ODS, k níž patřím, s ní sice není spokojena, ale striktně odděluje své osobní pocity od toho, co je v dané chvíli reálné a co je hodnotově důležitější než nějaký papír. Při řízení Evropské rady jsem nikdy nepoužíval smlouvu z Nice. Abych se přiznal, nikdy jsem ji nečetl. Ten papír je prostě určitý návod na řešení různých situací, k nimž třeba vůbec nemusí dojít. Jednání probíhají na úplně jiné úrovni. Evropská unie je o tvrdých neúprosných vyjednáváních těžkých bolestných kompromisů, je to o loktech, odvaze, trpělivosti. Na druhé straně je tu Lisabonská smlouva, která zhoršuje naši situaci a s níž víceméně nesouhlasím. Ale rozhoduje přítomnost v té civilizaci, jde o naše ekonomické, bezpečnostní, ale i politické krytí a začlenění do nějakého celku. Žádné bilaterální smlouvy a žádné dohody nás neuchránily od okupace, od následné totality, ať už to byla nacistická nebo bolševická. A tady je předpoklad, že toto ukotvení by mohlo dlouhodobě znamenat pro naši zemi bezpečí, svobodu a prosperitu. To jsou pro mne klíčové hodnoty a ten papír je o dvě, tři úrovně níž.


Druhá skupina v ODS je ale proti přijetí smlouvy?

Druhá, menší skupina v ODS, takoví ti Klausovi sirotci z toho husitského období, také nesouhlasí s Lisabonskou smlouvu, pokládají některá ustanovení za tak fatální, že mohou ohrožovat do budoucna naši pozici. Jsou ochotni dělat aktivní kroky, aby smlouva neplatila. Ale myslím, že většina členů ODS vidí příklon k euroatlantické civilizaci jako absolutní prioritu. Myslím, že tento názor definitivně zvítězí.


Pořád zůstává otázkou, jak se zachová prezident Václav Klaus.

Měl jsem mandát od prezidenta smlouvu vyjednat a podepsat, měl jsem mandát od vlády, která byla koaliční. Ten mandát jsem naplnil, smlouvu vyjednal, podepsal a za tím podpisem si stojím. To, že proběhl ratifikační proces v obou komorách, pokládám za ukončený ratifikační proces, čeká nás formálně podpis prezidenta. Jestli si Václav Klaus chce klást dodatečně podmínky, vidím spíš jako otázku politické kultury a zvykového práva. Je to spíš záležitost, jestli prezident chce být v učebnicích jako zachránce národních hodnot České republiky, nebo, což je daleko pravděpodobnější, jako člověk, který svým způsobem ohrožuje naši pozici v rámci nějakého celku, která se nám nemusí líbit, ale v dané situaci je pro nás nejlepší.

(Autor: Libuše Frantová)

 
  Přístupy: 34510 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 




Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA