Pocuchaná křídla

Martin Daneš

Spousta lidí k němu má odpor. Sám se trochu stydím pokaždé, když si o ně říkám trafikantce. Musím se ale přemoci: v rudém Právu se dozvím spoustu zajímavých věcí, co se nedočtu jinde. Minulý týden například jeho komentátoři rozhodli, že vládní krize, již Zdeněk Jičínský charakterizoval jako „mnoho povyku pro nic“, opravdu a definitivně skončila. Sdělí-li to unisono několik externích PR pracovníků Lidového domu, určitě vědí, že ve sněmovně nakonec srazí paty i „rebelové“ Kavan s Laštůvkou, o Sváťu Karáskovi, jenž se ještě předevčírem dušoval, že pro třetího premiéra z řad ČSSD ruku nezvedne, nemluvě.

Kdo z krize vyšel jako vítěz a kdo poražený? Hlavním poraženým jsou samozřejmě sociální demokrati. Podařilo se jim sice pro sebe uchránit to nejdůležitější - vládní židle až do června 2006 -, přišli však o poslední zbytky kreditu. Tři měsíce se Gross křečovitě drží premiérské židle a naříká, že je obětí mediálního spiknutí; nakonec, když jde o vše, odstoupí. „Vším“ nemíním blaho občanů, nýbrž vládní a privatizační pašalíky.

Prohrál i lidovecký šéf Kalousek, který podcenil Grossovu pružnost. Počítal asi, že premiér jeho požadavku „Grossovy vlády bez Grosse“ za žádnou cenu neustoupí a budou předčasné volby. Gross ale přece ustoupil, aby ze své moci zachránil, co se dá. Kalousek si teď musí nechat zajít chuť na pozici dvojky v koalici s ODS a ještě chvíli se špinit s ČSSD. Unie svobody, do poslední chvíle přisátá ke Grossovi, by v krizi tratila, jenže její preference stěží mohou přejít do záporných čísel.

ODS, vítěz všech průzkumů veřejného mínění, je vítězem jen zdánlivým. Za své body může děkovat Grossově neschopnosti i nestoudnosti; jinak se hlavní opoziční strana vyznačovala pozoruhodnou pasivitou a s vlastními iniciativami přicházela vždy s křížkem po funuse. Jediným, kdo v průběhu uplynulých týdnů nepromarnil jedinou šanci na zisk, je Grebeníčkova KSČM.

24. dubna 2005

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky