Kojzarovi vnuci píší o Radě Českého rozhlasu
Petr Štěpánek
Vždycky si říkám, že v naší mediální ohrádce mě už nic nemůže překvapit, že míra křiváctví a podrazáctví, které se zde používá, již nemůže být větší. Může. Příkladem budiž aktuální dění okolo Rady Českého rozhlasu.
Praxe, že Rada ČRo má místopředsedy, existuje minimálně od roku 1998. Jednací řád, podle kterého to tak funguje, nepřijala sama rada, nýbrž schválila jí ho Poslanecká sněmovna. Také o výši odměn členů, místopředsedů a předsedy rady rozhodla svým usnesením sněmovna. Současní radní v době, kdy se tento systém nastavoval, členy rady vůbec nebyli.
Existuje ale také jeden nedodělek, totiž rozpor mezi zněním zákona, který místopředsedy nezmiňuje, a jednacím řádem a usnesením (obojím – jak výše zmíněno – také z dílny sněmovny), které s místopředsedy počítají a dokonce jim stanovují výši platu. Přestože se o něm vědělo, deset let tenhle nedodělek nikomu nevadil. Ano, deset let nikoho nikdy nijak netrápilo, že i přes tento rozpor měla rada v toku času různé místopředsedy, kteří pobírali sněmovnou stanovený plat. Žádný novinář ani nehlesl. Nevadilo to nikomu v Českém rozhlase, který fakticky výplatu platů radním provádí. Nevadilo to žádnému z generálních ředitelů, kteří jsou za činnost Českého rozhlasu, a tedy i za jeho účtárnu, odpovědní. Nevadilo to ani poslancům, kteří rok co rok radě schvalovali výroční zprávy. Dokud ještě byl členem Rady ČRo, nevadilo to ani Štěpánu Kotrbovi.
Jenže teď zrovna kdosi potřebuje mlátit Radu ČRo klackem po hlavě. A tak bylo pochybení sněmovny vytaženo. Nikoli však na sněmovnu, ale na současné radní. Podívejte se na ty ptáčky, ohánějí se zákony, a přitom je sami porušují! Jaká to náhoda, že to vše se děje zrovna v okamžiku, kdy rada zvažuje odvolání generálního ředitele! A tak kontrolní výbor sněmovny, namísto aby si jménem zákonodárců za ten svůj nedodělek sypal popel na vlastní hlavu, griluje současné členy rady, zatímco aktivističtí novináři, nikoli nepodobní Kojzarovým vnukům, sepisují nehoráznosti, v nichž radní vydávají málem za zloděje, co rozkrádají veřejné peníze.
Vlastně by mně to mohlo být jedno. Nijak se mě to osobně netýká. Ředitel Kasík i celá rada mi mohou být ukradení. Proč se do toho tedy pletu? Mám, bohužel, tragickou osobní zkušenost. Jak s bohorovností některých nadutých poslanců, kteří si nevidí na špičku vlastního nosu, tak se smečkou aktivistických novinářů, jak z oka vypadlých té babce, co na kostnickou hranici utíkala přiložit polínko. Ustupovat se nemá jedněm ani druhým. Mě stála cesta za soudní satisfakcí po nezákonném odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání šest let života. A tak jsem s kolegy z Rady Českého rozhlasu prostě solidární. Nic víc, nic míň. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že mají co do činění s týpky, kteří se ve svatém zápalu nezastaví před ničím.
A propos. Zvláště mě ta náhlá starost o nakládání s veřejnými penězi dojímá u Štěpána Kotrby. Vzpomínám si totiž, jak onehdy – ještě před svým vynuceným odchodem, tedy ještě coby člen Rady ČRo – dorazil na mediální konferenci v Českém Krumlově. Taxíkem. Z Prahy. Nedělám si nejmenší iluze, že by snad za své. Co vy na to, milí rozhořčení „koncesionáři“, kteří teď tak horlivě – a s nikým jiným než právě s našeptávajícím Kotrbou za zády – korespondujete s kontrolním výborem?
Tak a teď směle do toho, aktivistická úderko! Předpokládám, že už mě lustrujete, kde se dá, takže se co nevidět o sobě něco tuze zajímavého zase dočtu. Potíž je v tom, že prožitá osobní zkušenost má i jedno pozitivum: je už mi to opravdu, ale opravdu dokonale a dočista šumafuk.