ETA má svá léta, ale…
Pavel Kopecký
ETA je nechvalně proslulá dáma v nejlepších letech. Jakási hraběnka Báthoryová Iberského poloostrova a jihu Francie. U ženského rodu se prý nesluší uvádět věk, ale stran teroristické organizace uděláme výjimku: slaví padesátku. Pět desítek let žití podvratné nacionalistické skupiny dosud zaplatilo životem přes osm set osob. Politici, policisté, soudci, novináři. Mnoho jejich kolegů se domnívalo, že zralost přinese i zmoudření oslabených separatistů spojovaných často také s organizovaným zločinem. Tak trochu současně otloukánků, na něž probushovská exekutiva zkoušela svést islamistické útoky v madridských příměstských vlacích roku 2004.
Nestalo se. Kulatiny bohužel proběhly ve velkém stylu, jenž přesvědčil, že „Baskicko a jeho svoboda“ nejsou mrtvé. Hlavním cílem posledních zákeřných ataků se stala rekreačně oblíbená Mallorca v souostroví Baleáry, kde se dříve extremisté opakovaně pokoušeli též o atentát na krále Juana Carlose.
Zánik ETA prorokoval už kdekdo, ale očividně, ve světle plamenů posledních atentátů, stále pracuje. Ačkoliv rozhodně za zenitem, je malým, leč nebezpečným „okénkem“ do složitého, krví nasáklého dvacátého století, občas tragikomicky nazývaného století rozumu. V Evropě o řadu let přežila jiné obdobné formace ovlivněné pokrouceným marxismem – například německou RAF či italské Rudé brigády. Uskupení dávno rozbitá bezpečnostními složkami, zbavená pomoci skrytých podporovatelů, pozbyvších raison d´etre studené války.
Dominantní nacionalistický aspekt tajné organizace autochtonního národa Basků (hovoří neindoevropským jazykem), rys netypický pro krajní levici, sehrál nejspíš klíčovou úlohu. Příbuznou další etnoseparatistické entitě, Irské republikánské armádě (IRA). Posud existující, ale – s výjimkou drobných odtrženeckých bojůvek – na základě rokování s londýnskou vládou dobrovolně zbavené bojovných ostnů. S předáky a členy, již přistoupili na podmínky mírového procesu; plně integrovanými do veřejného (politického) života autonomního Severního Irska.
Zárodky organizovaných ulsterských radikálů válčících v takzvaném asymetrickém konfliktu nacházíme v 19. století, ETA se svým politickým křídlem Batasuna vzchází z odkazu španělské občanské války. Ta má letos rovněž kulaté výročí. Sedmdesát let od ukončení ozbrojených akcí mezi zákonnou vládou republikánů, příznivcem regionálních identit a fašizujícími národoveckými povstalci generála Francisca Franca (1892-1975). Vítězství obdivovatele nesnášenlivého středověkého Španělska vedlo mimo jiné ke krutému pronásledování levice všeho druhu či k nevybíravému potlačení nacionalistického cítění Katalánců i Basků.
Přestože postupná demokratizace Iberského poloostrova změnila velmi příznivě postavení menšin, protimadridské a protipařížské nálady s cílem osamostatnit čtyři španělské a tři francouzské provincie (třeba po vzoru Francií uznaného Kosova) přetrvávají. Třebaže „Baskicko a jeho svoboda“ utrpělo vážné šrámy během mezinárodních protiteroristických operací, při tvrdých soudních procesech, byla pohaněna španělskou biskupskou konferencí pro „totalitní nacionalismus“ a dokonce ztrácí popularitu vlastního obyvatelstva, nevzdává se. Zarputile prohlašuje, že "vychází z lidu a z lidu se po desetiletí bez ustání obnovuje. Proto je neporazitelná. Dnes stejně jako před 50 lety španělské vlády říkají, že ETA je na pokraji zániku. Některé věci se za 50 let změnily jen málo."
Vyšlo slovensky v Hospodárských novinách
Pavel Kopecký
Mgr. Pavel Kopecký, politolog a publicista