Měsíc po infernu
Miloš Ondrášek
Lesní požáry severně od australského Melbourne mají na svědomí kromě lidských životů a ztrátách na majetku nepředstavitelnou devastaci 400 tisíc územních hektarů, tři čtvrtiny představují lesy, kterým se zde říká buš. Požár také velmi poškodil atraktivní a turisty oblíbený národní park, který vybíhá do Tasmánského moře. Bylo zjištěno, že v ohňových lokalitách teplota dosahovala 1200 stupňů Celsia. Do některých před požárem obydlených oblastí je dosud přístup zakázán, ani obyva-vatelé, kteří zůstali naživu, tam nesmí, forenzní skupiny stále hledají pozůstatky po pohřešovaných. Projel jsem jednou silnicí krátce po jejím uvolnění, les po obou stranách připomínal pustou měsíční krajinu, půda vypadala jako řídce popelem posypaný beton z kterého trčely ohořelé kmeny stromů.
Zprávy, že při požáru zahynuly miliony zvířat jsem bral nejprve s rezervou. Brzo jsem si však uvědomil, že nešlo jenom o skot, koně, ovce, lamy, osly, psy, kočky, drůbež, andulky či papoušky. Šlo o nespočet divoce žijících zvířat jakojsou klokani, klokánci, vombati, ježury, vačice, varani, agamy, pakobry a velmi mnoho jiných včetně ptactva . A hmyzu. Ekologie krajiny se změnila, životní řetězec je porušen. Divoce žijící býložravci, kteří přežili,nemají být z čeho naživu. Když vegetace a duté kmeny zhořely, menší zvířata ztratila kryt a stávají se snadnou kořistí dravců. Ptáci nemají kde hnízdit. Popel po dešti stéká do vodních toků, tak jako jsou smývány toxické hasící látky rozprašované z vrtulníků a letadel, všemu a zejména rybám a žábám hrozí otravy.
Kromě utrpení všeho živého bylo v postižené oblasti několik chráněných lokalit s ohroženými druhy zvířat. Austrálie nemá historicky v tomto směru příliš čisté svědomí, za posledních dvě stě let na tomto ostrovním světadílu vyhynulo 22 zvířecích druhů, to je nenapravitelná ztráta nejen zoologická, ale i kultur-ní. Dnes se tedy pokouší o nápravu, kterou tato požárová katastrofa silně narušila.V posti- žené oblasti se nalézala chráněná rezervace pro ptáka se zvláštním českým názvem kystráček černolící. Před požárem jich tam bylo napočítáno pouze stodeset. V únoru dochází ke hnízdění a nová generace nebyla starší než něko-lik dnů. O osudu tohoto kystráčka se dosud nic neví. Vědělo se, že v jednom potoku protékajícím vyhoře-lým lesem a nikde jinde se nalézal druh malých rybek z třídy Galaxia, jejich český název se mi nepodařilo zjistit, pokud vůbec existuje.Začal již jejich odchyt a alespoň dočasné přemístění do vod, které nebyly ovlivněny popelem a chemikáliemi. Tak podobně s jedním druhem okouna, ale v jiné říčce. Žáby vlastně neměly šanci uniknout, proto se s velkými obavami sleduje osud velmi vzácně se vyskytující rosnice Verreauxovy s biotopem v horském potoku nedaleko od farmy české rodiny, která na-štěstí nebyla požá-rem postižena. V bezprostředním okolí osad, které doslova zmizely, žilo zvířátko nazva-né vakoveverka bezblaná, je pozoruhodné, kolik z unikátní australské fauny má české pojmenování. Již byl stanovem pětiletý plán, jak zabránit vyhynutí tohoto již dříve ohroženého vačnatce Severovýchod státu Victoria, který utrpěl požáry jak letošními tak i těmi před dvěma lety, je domovem jiného ohroženého vač-natce, v českém přírodopisu jej najdete pod názvem kunovec velký (nebo tygří pro svoje chrakteristické zbarveni srsti), někteří čeští zoologové používají pro kunovce výraz šlakol. Před požárem bylo těchto zvířat napočí-táno všeho všudy dva tisíce. Tak podobně je i s vakojezevcem krátkonohým. Jakousi vyjímkou je v mořem oblévaném národním parku velmi ohrožená myška teplomilná, není vačnatá jako jiní australští savci.
Zmíněnou problematikou se zabývají jak státní úřady s pracovišti pro ochranu přírody, tak vete-rinární univezita, zdarma pracující zvěrolékaři a mnoho různých organizací, kterým leží osud požárem postižených zvířat na srdci. Za zmínku stojí, že na obnovu postižené oblasti se vybralo přes 200 milionů dolarů a jmenovitě nebylo zapomenuto ani na krmení, léčení a ustájení-ubytování trpících zvířat anebo těch, která ztratila majitele. Nešlo jen o popáleniny, ale i zranění způsobená motorovými vozidly při panickém útěku lidí i zvířat. Víme o lidech, kteří obětovali svoje životy ve snaze zachránit zvíře. Jeden krajan, plamenná fronta se zastavila třicet metrů před jeho domem, mi řekl, že v pátek, den před katastrofou, viděl jak přes jeho pozemek divokým úprkem přebíhá od směru pozdějších ohňů dosud nevídané množství klokanů. Nedaleko bydlící před rokem ovdovělá krajanka ale přišla o všechno, do Austrálie přijela před 60 roky s polévkovou lžící a ručníkem a klidně prohlásila, že nyní nemá ani to.
Miloš Ondrášek
|