Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Oranžoví anarchisté a ošuntělá vlajková loď ČT

Jana Dědečková

Pořad Václava Moravce se už opravdu nedá poslouchat. Minulý týden půl hodiny rozebíral Václava Klause a snažil se naočkovat veřejnosti, že jeho názory mohou poškozovat ČR, aniž by objekt jeho hlubokomyslných otázek byl ve studiu přítomen. Zatímco ministr Schwarzenberg se diskusi na toto téma diplomaticky vyhýbal, Dienstbier se mystifikace účastnil se zřejmou chutí. Ten člověk by zůstal bolševikem, i kdyby měl odslouženo v disentu jednou tak dlouhou dobu. Včera Moravec téměř celý pořad prolaškoval s malým führerem Rathem a jeho demagogickým kecům, až na několik chabých a neúčinných náznaků protestu, ponechal neuvěřitelný prostor bez jediné otázky, zatímco druhý účastník diskuse ministryně Filipiová nestačila ani nabrat dech k reakci, aniž by jí nepřerušoval stupidními slovními vstupy. Vrcholem byla jeho otázka, jenž prozrazovala jeho příklon k názoru Ratha, že vláda chystá represe vůči krajům, které se rozhodly porušovat zákon. „A jak jinak tomu chcete říkat, to nejsou represe?“, ptal se Moravec (evidentně rozjařen ze své nově nabyté schopnosti tázat se) Filipiové na informaci, že vláda chystá postup k porušování zákona krajskými hejtmany a že zaujme jasný postoj k chaosu, kteří tito oranžoví anarchisté zapříčinili. No, třeba vymáhání naplňování zákona, pane Moravče, jestli vám to něco říká. Je mi sice jasné, že deprivanti v televizi veřejné služby na zákon tolik nehledí, ale přece jen – nazývat represí obyčejné dodržování zákonnosti a podporovat anarchií přímo z její obrazovky, to je přece jen v rozporu s jejím posláním. Jsem skutečně zvědavá, jestli si vedení ČT uvědomí, že OVM jsou značně zchátralou vlajkovou lodí dříve, než jim voda ucpe nosní dírky.

Sarkozy by chtěl vrátit výrobu francouzských aut do Francie, naši socialisté v čele s expertem Jiřím Havlem by nejraději vyhlásili embargo na cizí výrobky, expert John v NERVu v zájmu svého zaměstnavatele lobuje pro šrotovné, Zámečník zase za bankovní sektor lobuje pro státní záruku za podnikatelské úvěry, protože bankéři se doposud nenaučili posoudit životaschopný projekt a úvěry nabízejí především tomu, kdo má dost peněz a na jejich tím pádem kašle. Kalousek mezi tím lítá jako hadr na holi a prozatím se úspěšně brání všem nesystémovým návrhům. Jak dlouho to vydrží je jen otázkou času. Nejsem sice renomovaný ekonom, ale můj návrh je jediný. Rasantně snížit výdaje státu a privátní podniky, jejichž manageři si vypláceli milionové odměny a nemysleli na to, že po sedmi letech blahobytu obyčejně přichází sedm let půstu, nechat zbankrotovat. Jen tak je možné předejít tomu, aby si z daní nás všech nevypláceli tučné odměny jako např. v The Royal Bank of Scotland, která navrhuje vyplatit svým zaměstnancům bonusy v celkové výši téměř jedné miliardy liber jen pár týdnů poté, co tento peněžní ústav zachránila dvacetimiliardová vládní pomoc. Spirálu spotřeby, kterou v roce 2000 roztočila vláda socialistů a na níž založila hospodářský růst, je třeba zastavit. Je třeba nahlas opakovat, že zdroje jsou jen ty, které stát vybere z našich kapes a na bilionový dluh, který socanské vlády udělaly aby zachovaly zdání Špidlova hesla „zdroje jsou“, nebyla prozatím zaplacená ani koruna.

Mistr Paroubek se zlobí. Po tom, kdy přesvědčoval o své víře v průzkumy veřejného mínění se už opět vrátil k oblíbenému Churchillovskému „věřím jen těm statistikám, které si udělám sám“. ODS začíná nabývat své původní preference a to je mnoha lidem nemilé. Zvláštní, že i některým poslancům z ODS, kteří se s misionářskou jiskrou v oku snaží přesvědčit, že jim nejde o nic jiného než o program, zásady a voliče. No jistě, to nakonec tvrdil i Ruml s Pilipem. V utery v poslanecké sněmovně jsem si od jedné paní poslankyně důvěrně vyslechla, že teď ještě není čas s Topolánkem něco dělat, ale parlamentní volby s ním už vyhrát nemůžeme. Dovolila jsem si s ní se smíchem nesouhlasit a poradila jsem jí, aby se vymanila z partajních sítí, kde stále ještě zuří boj o moc, a občas se podívala mezi normální lidi, kteří naopak Topolánkovi fandí. Domnívám se, že parlamentní volby můžeme vyhrát právě s Mirkem Topolánkem. Nevidím navíc v ODS nikoho, u koho by byl tak zřetelný růst od politika okresního formátu až po úspěšného politika evropské úrovně, kdo by byl schopen dovést ODS k vítězství ve volbách 2010. A uvědomují si to i socialisté, o čemž svědčí nejen jejich destruktivní politika a neustále napadání premiéra, ale také horečnatá tisková aktivita.

Jako liché se ukázaly žurnalistické pochyby, zda naše reprezentace není slabá, zda vůbec zvládneme předsednictví, či zda budeme stačit na ten velký svět. Tyto otázky jsou především ukázkou naší malosti. Nebo ještě lépe malosti některých žurnalistů. Kdyby na podobné kecy, které unisimo zaznívaly z českých médií, měl spoléhat premiér naší země, tak už to podělaný strachy vzdal ve chvíli, kdy se Sarkozy snažil vliv svého předsednictví nadhodnotit a deklaroval vliv své země jako nepostradatelný. Jsme v EU krátce, jsme malá země, ale nic z toho není důvodem pro pochybnosti, abychom se úkolu nezhostili stejně dobře jako ostatní. Což nakonec Mirek Topolánek a jeho vláda dokázali hned v úvodu předsednictví, kdy museli řešit krizi s dodávkami plynu, krizi finanční a hospodářskou, a nakonec i krizi ve vlastních stranách.

Novináři spustili povyk kvůli zákonu o zveřejňování odposlechů. Vzhledem k jednostrannému mediálnímu pokřiku, který je dokonalým nástrojem jevu nazývaného skupinová hloupost, jevu jemuž podléhají konzumenti médií, protože podlehnou jednostrannému výkladu bez možnosti mít i jiné informace, nabízím svým čtenářům text, který jako ojedinělý názor v té vřavě proti zlým politikům zveřejnila v sobotu MF Dnes. Vím, že Virtually mají poměrně sečtělou čtenářskou obec, ale pokud vám text přece jen uniknul a vy se marně snažíte najít názor jiný, než ten prezentovaný českou novinářskou elitou, berte, prosím, tento text jako mou snahu od skupinové hlouposti vás ochránit.


Odposlechy ne!
7. února 2009 0:00
FÓRUM ČTENÁŘŮ

Doufám, že následující slova bývalého českého a dnes kanadského novináře zveřejníte. Považuji vaše krokodýlí slzy nad zákonem o tom, že novináři nesmějí používat policejních odposlechů, za vrchol pokrytectví. Abych se vyjádřil co nejpřesněji: ano, je více než pravděpodobné, že poslanci toto ustanovení přijali ze zcela nesprávných, ano, neslušných důvodů, ale nic to nemění na tom, že sdělovací prostředky nejsou ani nad zákonem jako takovým, ani nad běžnou slušností. V první řadě: policejní odposlech v zemi, která o sobě tvrdí, že je demokratická, vznikne poté, kdy policie požádala soudce o povolení, a pak to povolení dostala. Účelem takového odposlechu je vyšetřit podezření z trestného činu. Odposlech má policii pomoci, aby případně změnila podezření v jistotu a pak zakročila. Když zveřejňujete pouze záznam policejního odposlechu, nejen že můžete mařit (a často maříte) další průběh vyšetřování, ale navíc zveřejňujete pouze jeden kamínek z mozaiky. To je hrubá neslušnost.

Jak vůči vyšetřovaným, tak vůči čtenářům. Zadruhé: pakliže odposlech hrál nějakou podstatnou úlohu v odhalení zločinu, použije jej žalobce ve většině případů při soudním přelíčení. V tu chvíli se však stává záznam věcí veřejnou a jeho použití se stává zcela logickou částí reportáže spolu se všemi ostatními poznatky, které zpravodaj získá zákonnou cestou. Zatřetí: odkud víte, že záznam, který jste získali od úředníka, který porušuje služební přísahu, je úplný? Co když jde o účelový sestřih, který má vyvolat určitý dojem.

To nevíte, ba ani nemůžete vědět, ale i přesto se domáháte práva něco takového zveřejnit. Účel nesvětí prostředky a drze tvrdit, že vám jde jen a jen o svobodu slova, hraničí s bohapustou lží.
O autorovi| PETR ADLER, peter_adler@canada.com



Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
 
  Přístupy: 734 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA