Kdo se bojí, nesmí do lesa

Jana Dědečková

To zřejmě nepochopil Jiří Paroubek, který sice do lesa rád a s hurónským pokřikem, ale pokud možno jen do setmění. Potom se už leká i vlastního stínu. Nemám tím na mysli pouze hrůzu v jeho očích ve chvíli kdy zjistil, že tolikrát odvolávána vláda skutečně padla. Je to téměř ve všech záležitostech, které sice rozpoutá s válečným pokřikem, vystrčenou bradou i hrudí, ale končí v podřepu se staženými kalhotami a svírajícími se útrobami.

Po tolika útocích na ministra Langera, který trpělivě vysvětloval, že k odmítání výzev zbavit mlčenlivosti bývalého vyšetřovatele Karla Tichého nemá jiný důvod, než že by porušil zákon, a že tento úkon může učinit pouze sněmovna, došlo skutečně k projednávání tohoto bodu. Dokonce navrhoval, aby o spisu mohla mluvit i řada dalších lidí, a to včetně exministrů vnitra Stanislava Grosse a Františka Bublana. A světe div se. Siamská dvojčata KSČM + ČSSD tento zamítla se zdůvodněním, že „pan ministr své návrhy řádně nezdůvodnil, jako my u Tichého“ Na závěrečnou otázku ministra Langera „ Kdo se bojí Krakatice? “, nemusíme hledat odpověď dlouho.

Odpolední jednání sněmovny, které profesionálně řídila Lucie Talmanové probíhalo hladce i přes poměrně výbušné body projednávání. Pouze ovšem do chvíle než řízení převzal Lubomír Zaorálek. Ani po dlouhých létech nebyl schopen pochopit některé standardní procedury, nebo zapamatovat si jednací řád, takže opět docházelo ke komickým situacím. K dobru mu budiž přičteno, že nad svým stylem vyvolávače na Matějské pouti( buď vyjde to nebo ono) se nakonec i sám podivil slovy „je možné, že na tak malém prostoru jsem udělal chybu?“ . Ne jednu, troufám si tvrdit. Podle mě nešlo jen o jedno zmatečné hlasování. Zmatečným bych s klidným svědomím prohlásila celý průběh.

****
Ladislav Jakl v rozhovoru pro iDnes „Sarajevo je dokonáno, říká Klausův tajemník Ladislav Jakl“ se domnívá, že současné problémy v ODS jsou důsledkem boje o charakter ODS, která se opravdu mění. Dá se říct, že na druhý pokus se do značné míry povedlo, co se dělo v roce 1997. V mnoha podstatných znacích se z té strany stává velká Unie svobody. Polemizovat s jeho názorem je zbytečné. Je to poměrně povrchní rozhovor novináře s politikem a blízkým spolupracovníkem bývalého předsedy ODS V. Klause, tudíž se jedná o pohled člověka, jenž je silně angažován na jedné straně sporu. To nemyslím vůbec pejorativně, ale míra informací a vhled do situace je stejně jednostranný, jako je tomu např. v případě mé osoby, která sdílím pohled diamentrálně odlišný. Snad, kdyby obě strany nevedly monology, mohlo by dojít k většímu pochopení. Současná situace v ODS je dílem mnoha faktorů, které si zaslouží mnohem hlubší analýzy, než jen šípy vystřelené z jedné či druhé strany. Sdílet však s názorem pana Jakla mohu pocit, že ODS se mění. Stejně, jako se změnil svět za 12 let od „Sarajeva“, i ODS se musí potýkat s novou situací, novými tématy, novými výzvami. A je zcela přirozené, že jde svou cestou, dokonce i to, že se v jednotlivostech rozchází se svým zakladatelem. Dokud si zakladatel nezačne myslet, že to nejdůležitější co dal své straně do vínku je právě jen on sám, může to docela dobře klapat.

Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů