Prohra Topolánkové aneb zoufalá manželka

Viliam Buchert

23.10.2006 - VILIAM BUCHERT - str. 12
Prohra Topolánkové aneb zoufalá manželka

Pavla Topolánková, manželka premiéra, se vrhla do politiky po hlavě. Ale i bezhlavě. Ukázaly to výsledky senátních voleb za Ostravu-město.
Příčin je hned několik.
Žena předsedy Občanské demokratické strany sice veřejnost seznámila s mnoha rodinnými nesnázemi (její manžel to moudře odmítl v médiích šířeji komentovat), ale co skutečně zamýšlela v politice dělat, o tom jsme se mnoho nedozvěděli.

Pouze povrchní informace.
V které části politického spektra se například Pavla Topolánková nachází? To doteď nevíme. Co si myslí o závažných problémech společnosti? Také netušíme. Ona sama tvrdí, že se jí na to novináři většinou neptali. Jenže když se chtěli ptát, tak rozhovor odmítla. Naopak o nevěře svého muže hovořila často.

Navíc se neracionálně uchýlila pod křídla těžko definovatelné a neuchopitelné strany Politika 21. Být ve „společnosti“ s někdejším kandidátem KSČM na prezidenta Miroslavem Kříženeckým, zpěvákem Vargou-Maxou či moderátorkou Mirkou Čejkovou (i ta celou kampaň založila na kňourání o manželských problémech) paní Topolánkové jistě neprospělo.

Také postupovala zcela emocionálně. Připomínalo to spíše právě běžící televizní seriál Zoufalé manželky. Za manželovu nevěru se rozhodla kandidovat do Senátu. V naprosto nevhodnou chvíli, kdy se Mirek Topolánek stal premiérem a snažil se sestavit novou vládu. Těžko lze za jejím postupem hledat něco jiného než pomstu. V lidské rovině to pochopit dokonce lze, ale použít k tomu politické prostředí byl špatný nápad.
Sama Pavla Topolánková, která teď skončila v senátních volbách v Ostravě až na čtvrtém místě a nepostoupila do druhého kola, říká, že „politika je běh na dlouhou trať. Pokud to nevyjde teď, možná, že to vyjde příště.“ V tomto má pravdu. Pokud však chce v politice nějakým způsobem pokračovat, měla by si velmi dobře rozmyslet do služeb koho a za jakých podmínek půjde.

Srovnávání s Hillary Clintonovou, jak se někdy u nás objevuje, totiž není vůbec na místě.
Clintonová trpělivě, dlouhé roky a poměrně tvrdě hájí politiku amerických demokratů. Tedy strany svého manžela. Také, alespoň to tak s bývalým prezidentem předvádí veřejnosti, si vyjasnili své někdejší vážné rodinné problémy.

Až za čas uvidíme, zda byly letošní senátní volby pro Pavlu Topolánkovou skutečným startem do politiky, nebo šlo pouze o málo promyšlené gesto „zoufalé“ manželky. Zatím to vše vypadá na to druhé. Proto nemohla na svoji stranu získat potřebnou většinu voličů. K tomu nestačí ani metat kotrmelce, jak předvedla v předvolební kampani.