Zastaralá pohádka o sudičkách a komunismu
Josef Havránek
Komunistům zjevně otrnulo, už zase zdvihají hlavu a s drzostí jen sobě vlastní se pokoušejí ten jejich silně páchnoucí socialismus a komunismus znovu servírovat...
Zřejmě sázejí na mizernou lidskou paměť. Patrně věří, že se z lidského vědomí už časem vytratila zkušenost s tou ideologií plnou obětí , násilí a zvůle. Jakoby šlo zapomenout, že ten nevědecký experiment se dal realizovat jen díky izolaci od ostatního světa - nekompromisně střeženým hranicím, minovým polím, ostnatým drátům a zdí...
Není to téma na nějaké velké žertování, ale připomnělo mi jednu takovou zvláštní pohádku pro dospělé, kterou jsem spáchal ještě v těch starých zlatých časech reálného socialismu.
Byla o dvou sudičkách, které měly v popisu práce nad kolébkami obdarovávat novorozeňata nejrůznějšími osudy. Jak už to tak v pohádkách bývá, jedna sudička byla hodná - batolatům přála a druhá zase zlá mrcha.
Ta hodná, zřejmě v přepracovanosti, robátku do budoucna určila, že se stane komunistou, neboť tihle straníci to mají v životě mnohem lehčí, než ostatní. Automaticky zastávají ty nejvyšší, nejlépe placené posty, když něco pokazí a není v tom politika, obvykle jim to prochází a krom jiných jackpotů mají také o mnoho větší šanci vycestovat legálně na Západ...
Šlo o poněkud neobvyklou pohádku, neboť i ta druhá - škodolibá sudička, zcela překvapivě, do knihy Osudu také zaevidovala, že z toho nešťastného robátka vyroste komunista!
Bude si sice bohatě užívat všechny ty zmíněné preference straníků, ale na stará kolena se nutně dostaví kocovina. Pochopí, že kvůli v postatě nedůležitým věcem se prodal. Musel se přetvařovat, lhát, škodit ostatním. Nedůstojně promrhal život!
Možná jsem měl ale tuhle pohádku nazvat výstižněji - něco jako: O hodné, ale blbé sudičce
Josef Havránek