"Křičela jsem na Klause fuj..."

Josef Havránek

Asi úplně každý, kdo zná osobně, či prostřednictvím nějakých politických událostí Moniku Pajerovou, nepochybuje o pravosti toho jejího hrdého přiznání, že to byla právě ona, kdo pokřikoval na Klause...

Když v sobotu večer Václav Klaus po té slavnostní fanfáře přistupoval k mikrofonu, také jsem kdesi z hlouby toho zrenovovaného kostela zaslechl jakési nesouhlasné výkřiky...
Klaus na chvíli přestal řečnit a v nastalém tichu už potom nikdo nenašel kuráž k dalším protestům, dokonce ani ta dramatická Monika Pajerová, která se v pondělních novinách chlubí...

Tuhle až neuvěřitelně bojovnou a konfliktní ženu osobně neznám, ale přesto jsem už o ni několikrát psal, ať už v souvislosti s jejími skandálními výstupy v několika nenápadných televizních diskusních pořadech, s hnutím Děkujeme, odejděte!, se zakládáním politické strany, která se rozhádala, rozštěpila ještě před tím, než stačila být oficiálně zaregistrována, atd. Monika Pajerová je prostě nepřehlédnutelná a to i bez těch urážek prezidenta!

V neděli odpoledne jsem v České televizi, Moniku Pajerovou opět zahlédl v jednom nepříliš povedeném dokumentu věnovaném Listopadu. Paní Monika zde měla příležitost uvést několik osobních vzpomínek. Dokonce prý na tom Albertově řečnila .

Zřejmě to tak bylo. Pokud si ještě vzpomínám, tak ty úvodní projevy na Albertově, zrovna nepatřily k tomu nejlepšímu - tehdejší organizátoři - vysokoškolští svazáci si to u mikrofonu ostře rozdávali s radikálními nesvazáky. Ty hádky potom dále pokračovaly - zda vyrazit po plánované - schválené trase na Vyšehrad, nebo rovnou na Václavák.

Jak známo, z Vyšehradu davy stejně zamířily do centra Prahy. Věřím Monice Pajerové, že kráčela v těch prvních řadách a možná paradoxně, spolu s Zifčákem dovedla demonstranty až na tu Národní třídu, kde potom vpředu, nepochybně statečně čelila ozbrojencům.
Určitě to cosi vypovídá o kuráži Moniky Pajerové. Když jsem ji však ve zmíněném pořadu poslouchal, stejně jsem jen nevěřícně kroutit hlavou a pochybovat o její soudnosti a schopnosti realistického pohledu na skutečnost - což bude zřejmě jedna z kardinálních slabin této dnes už profesionální revolucionářky.

Vždyť ona s úplnou vážností tvrdila, že tehdy vedla osmdesátitisícový dav. Možná zrovna tohle evidentní megalomanství, neschopnost střízlivého pohledu na realitu a to ani s odstupem let - cosi velmi důležitého vypovídá o rubu některých takových doživotních fanatických hrdinů...

Jinak, je ovšem i takovým bezděčným, možná i trochu rozpačitým vysvědčením těch uplynulých dvaceti let české demokracie , že prezidentovi republiky lze dnes nejenom beztrestně spílat, ale ještě být za hrdinku...