Švýcarský krok k drogové závislosti

Zbyněk Klíč

blog.idnes

Stran zájmu médií zůstalo víkendové švýcarské referendum, ve kterém občané podalpského státu rozhodovali o legalizaci heroinu pro léčebné účely. Přijde to absurdní, nicméně Švýcaři se rozhodli pro.

Co to znamená? Každý osmnáctiletý narkoman, který se dostane do spárů heroinu, jedné z nejnebezpečnějších drog, bude léčen tak, že bude heroin dále dostávat. Přesněji, dostávat méně, nicméně trvale. "Když berete třináct let drogy, nelze očekávat, že s tím během půl roku léčby přestanete," uvedl jeden ze specialistů z kliniky, kde se léčba tímto způsobem bude provádět. Jistě, ale jak po dalších pěti letech zbavit „vyléčeného“ té malé dávky, kterou bude pravidelně v nemocnici (!) dostávat, když heroin je vysoce návyková látka? Závislost na drogách se začala řešit definitivní kapitulací před narkomany – udělejme kompromis, vy nebudete brát tolik a my vám zajistíme, že až do konce života bude moct drogovat.

Naprosto absurdní rozhodnutí – o čem svědčí? Předně – patologické jevy se stanou normou. Brát drogu se stane standardem, ze kterého nebude správné závislého člověka dostat, naopak ho v jeho závislosti nadobro ponechat. Heroin je extrémně závislostní, co popisuje i jeden z tuzemských webů o drogách: „Závislost na heroinu je prakticky okamžitá. Je to jedna z nejtvrdších forem fyzické závislosti. Pokud jste bez heroinu, máte ty nejsilnější abstinenční potíže, jaké můžete u drog zažít.“ Logicky tak vyvstává argument, že právě proto je třeba narkomanům dávat menší dávky a udržovat je tak od „potíží“ abstinence. Nemění to však nic na skutečnosti, že závislost bude zachována. Co píše zmíněný web o heroinu: „Za jeden rok na heroinu zestárnete jako za 10 let v obyčejném životě (ale jsou i názory, že naopak vypadáte mladší, asi to bude individuální záležitost). Máte nevratně poškozené zdraví a pleť, zkrátka heroin bývá pro spoustu lidí konečná.

Buďto umřou na předávkování, AIDS nebo žloutenku, selhání orgánů, nebo se rovnou sami zabijí.“ Tohle je ona norma? Není lepší narkomanům nasadit nekompromisní léčbu a za cenu vyššího psychického vypětí při snaze o úplně vyléčení od závislosti uchránit od takového nebezpečí pacienta i nastupující generace? Těm naopak schválený zákon říká: „Ber heroin, neboj se, my ti nějakou tu dávku pokaždé zajistíme“ Schválená předloha přináší absolutní převrácení role lékaře, kterou plnil od počátku existence své profese: od teď už doktor neléčí, pouze doprovází ke smrti. 0:1 pro přežití západní civilizace…

Existence státu byla po staletí založena na udržování pořádku ve společnosti a vylučování nepřizpůsobivých. Jen tak se mezi lidmi udržoval řád a loajalita ke státu. Víkendovým švýcarským rozhodnutím se naopak ukázalo, že antispolečenské jednání, jakým vpichnutí drogy vždy bylo, se stalo normou a stát jí dokonce podporuje. Co si ale počne ten, kdo žije v domnění, že brát drogy je špatné, nemorální a pro spořádané lidi taky nebezpečné? K čemu je pak stát, když nedokáže zajistit svým občanům bezpečnost?

Na vině je vedle jiného všeobjímající humanismus, respekt všech ke všem a všemu a ztráta úcty k základním hodnotám západní civilizace. Jakékoliv chování je legitimizováno a to, že ohrožuje životy těch, kteří spořádaně žijí, zajišťují si živobytí a platí daně, je problémem těchto lidí, nikoliv státu. K čemu pak ale daně a služby státu, když ten mi za to protihodnotu v podobě bezpečí ani nedá? Připomíná to první krok ke stavu člověk člověku vlkem a dominanci silných, průbojných, agresivních nad spořádanými, uctivými, ale nikoliv tak razantními. Takhle by měla vypadat dobrá společnost?