Nový PR manažer ČSSD a co o něm možná nevíte

Zbyněk Klíč

blog.idnes

Těžko nacházet něco nového o novém šéfovi PR Lidového domu Petru Dimunovi. Jeho postava je propraná ze všech stran a souhrn toho podstatného najdete třeba zde. Zajímaly mě spíše další méně známé informace.

Třeba je známo, že Petr Dimun spolu s dalším zástupcem údajného pravého liberalismu v ČR Milanem Hamerským sepsali knihu o dějinách ODA. Petr Dimun se ostatně konzervativním idejím příliš nebránil. Ke vzniku této strany třeba na serveru sever.cz 7.10.1999 napsal: Přiznávám se ke zrazené kapce nerealistického nadšení, která svlažovala mou vyprahlou konzervativní duši, i k jistému pocitu hrdosti z příslušnosti k partě politických mesiášů, kteří se vynořili do polistopadové džungle idejí z lůna kotelen a od hadrů na mytí výloh s jasnou vizí o tom, co je a jak se by se mělo v praxi prosazovat osobní pravicové krédo.

Přestože, jak v jednom rozhovoru uvedl, nebyl členem ODA, sympatie k ní určitě choval. Pravicové smýšlení Dimun ostatně nijak nepopíral – byl ostatně členem sdružení, v němž dnes působím – Mladých konzervativců. Málo se však ví, že to nebyla jediná mládežnická štace dnešního tvůrce moderní sociálně demokratické politiky. Petr Dimun totiž působil i jako předseda Mladých liberálů. Například na konferenci v Senátu v roce 2002 uvedl k programu „jeho“ sdružení: Jde (nám) především o prorůstání nedemokratických, někdy i kriminálních struktur do organismu státu a zneužívání jeho orgánů k omezování svobody občanů. Upozorňovat na rozrůstající se tiché, plíživé zužování prostoru osobní svobody prostřednictvím médií a represivních složek státního aparátu, či narůstajících povinností vůči tzv. státu blahobytu. Jiřímu Paroubkovi teď zřejmě běhá mráz po zádech – je-li některá strana spojena s organizovaným zločinem, je to sociální demokracie a její Kočkové, Doležalové, Lázničkové a další. A sociální blahobyt patří k pilířům politiky ČSSD. Jestli taky Petr Dimun nepřišel sociální demokracii rozložit zevnitř :-)

Slušný obrat se Dimunovi podařil i před volbou prezidenta v loňském roce. Na svém blogu (který je dodnes dostupný) v jednom ze svých prvních článků uvedl, Proč by měl být Václav Klaus znovu prezidentem, toto: Nechci Václava Klause nijak heroizovat, ale myslím si, že právě tato jeho snaha (že i z malých poměrů může vzejít velká osobnost- pozn. aut.) je přes všechno, co je mi na ní odporné, tím, co mu dává legitimitu se znovu ucházet o prezidentský post. A pár měsíců později však už hledal hlasy pro Jiřího Dienstbiera a následně i Jana Švejnara.

Ideje tedy nejsou zrovna to, co by utvářelo vztah Petra Dimuna k politice. Jakoby podobné postavy „zrádců“ ČSSD přitahovala – před posledními volbami to byl Jiří Chvojka, donedávna sponzor ODS, teď Petr Dimun s minulostí sympatizanta ODA, resp. US-DEU. Pak se Jiří Paroubek nemůže divit, že mu z klubu odcházejí poslanci jak na běžícím pásu, když přeběhlictví je jednou z podmínek vstupu do ČSSD. Odkazuje to i jeden z rysů sociální demokracie – negativismus a oportunismus. Ostatně, vyhledat informace o „světových“ názorech Petra Dimuna také není slast. Možná proto, že jeho vlastností je oportunismus a ČSSD je vlastně stranou pro jeho konzervativní duši…