Šrotovné šrotuje ČSSD aneb o absurdnosti levicového smýšlení

Zbyněk Klíč

Šrotovné se stalo předvolebním pilířem sociální demokracie. Původní návrh přinesl člen Národní ekonomické rady vlády Martin Jahn jako podporu klíčového exportního odvětví české ekonomiky. Záhy se však objevili kritici, kteří upozorňovali na její negativní důsledky. Čas jim dal nakonec za pravdu.

Poprvé si na jeho zavedení a důsledky stěžoval německý ministr financí, „jehož“ šrotovné pomohlo českým podnikům. Dnes své zkušenosti zveřejňuje Slovensko a mluví o stejných účincích. "Příspěvek státu ve výši 55 milionů eur neměl pro ekonomiku Slovenské republiky mimořádný význam. Naše šrotovné spíše pomohlo výrobcům aut v České či Rumunské republice," uvedl slovenský ministr financí Jahnátka.

Prosazení šrotovného v Čechách se chytla ČSSD a prosadila jej dokonce do koaličně-opozičního protikrizového opatření. Co jím však ČSSD sleduje, není zřejmé. Nelze se ubránit dojmu, že za urputnou snahou Lidového domu je lobby automobilových firem, skrytá za údajnou podporu českého průmyslu. Ten však již využil sníženého DPH, které automobilkám reálně pomohlo.

Příspěvek na likvidaci starého automobilu je typickým socialistickým záměrem uměle vstupovat do tržního prostředí a intervencemi jej ovlivňovat. Minulost však dokázala, že takový přístup stav hospodářství nijak nezlepšuje. Jednoduše proto, že po takovém opatření není poptávka jako po svobodném lidském rozhodnutí zboží koupit či nikoliv. Externí vstupy ekonomika jednoduše přirozeně nepotřebuje.

Šrotovné je příkladem domýšlivosti dokázat opak. Principem je selektivně dotovat jeden sektor ekonomiky, aniž by došlo k reakci na jeho dopady. Ani nemůže, musela by totiž přijít odpověď i na další a další výkyvy a spirálou by nás dostalo na pokraj státně řízeného hospodářství bez možnosti jakékoliv svobodné vůle. Šrotovné je krokem k socialističtější ekonomice.

ČSSD návrh prosazuje na jednu stranu přirozeně, na druhou paradoxně. Přirozeně je státní vstup do ekonomiky typickým levicovým krokem, komplikovaněji však vypadá tváří v tvář volební kampani ČSSD. Jistota pro koho? Určitě pro zahraniční automobilky, určitě ale ne pro občana jako takového. Leda toho, který má auto. Zde se ale dostáváme k meritu socialistického omylu – kde je rovnost k občanovi, levicí tolik deklarovaná?

Není. Šrotovné totiž dokazuje absurdnost socialistického řízení ekonomiky – jako takové ukazuje, že selektivní podpora jednoho sektoru ekonomiky takové ekonomice nepomáhá, a navíc rozděluje lidi na ty, kterým pomůže, a těm, kterým ne. Činí tedy rozdíl (který přirozeně existuje, ale snahou jej popřít dochází naopak k jeho neodůvodněnému zvýrazňování), čímž se dostává do rozporu s levicovou myšlenkou rovnosti. ČSSD se jej přesto chytla plnou vervou a prosazuje jej, bohužel na úkor českých občanů. Ti by 2,5 miliardy třeba na nižších daní využili určitě smysluplněji.