Kdo vyhrožuje nemožností dohody o Evropě?
Michal Petřík
Schopnost vytvářet sofistikovaná paradigmata a myšlenková schémata, schopnost vidět dynamicky se měnící povahu společenských jevů v měnícím se světě patřila vždy k tomu nejlepšímu, čím francouzští společenští vědci přispívali k lidskému poznání.
Pan Lukáš Macek, ředitel dijonské pobočky slavné školy Science Po si však ve svém článku Václav Klaus na Hradě znamená nemožnost dohody o Evropě (MfD, 30. 11. 2007) vybral poněkud méně náročné způsoby a předvedl ne více, než příspěvek z průměrné české politické hádky.
Existuje zde tedy jen jakýsi „eurofobní prezident“, tedy Václav Klaus, a pak potenciální „proevropský prezident.“ Prezident republiky Václav Klaus podle autora článku „ostře a opakovaně útočí na samé základy evropské integrace“ přičemž jednou bude na nás upřen zrak všech těch, kdo po léta sledují eurofobní rétoriku Václava Klause a kladou si otázku, co země, jejíž prezident tak „hluboce nesouhlasí s evropskou integrací,“ v unii vlastně hledá.
Otázka, kterou ředitel pobočky Science Po pokládá, zní tedy takto: co ještě Česká republika s prezidentem Klausem v Evropské unii vlastně hledá? Tedy: otázku vystoupení (či vypuzení) České republiky z Evropské unie, kterou si v podle všech průzkumů klade jen velmi malá část občanů České republiky, náhle nastoluje vysoce postavený francouzský úředník českého původu: kritizuje Váš prezident právě převládající politický kurs dalšího směřování EU? Tam jsou dveře!
Účelová trivializace a vulgarizace, ke které Lukáš Macek sahá, by jistě nepřekvapila u náhodného čtenáře-pisatele dopisu, jehož jedinou kvalifikací k tématu je silný (a negativní) emotivní vztah k prezidentu republiky V. Klausovi. Autor ví lépe než vláda sama, že jí „bude Václav Klaus na Hradě nekonečným zdrojem problémů.“ Eurofobní prezident jí prý bude soustavně zužovat prostor. A při předsednictví EU prý „rozhádaná vláda nedokáže udávat tón zbytku EU a hlas z Hradu bude slyšet o to více.“
Zapojení tohoto vysokého francouzského úředníka do rozjíždějící se české prezidentské volební kampaně pak graduje tím, že by prý „proevropský prezident“ byl v očích zbytku Unie zárukou toho, „že to Česká republika s evropskou integrací myslí vážně.“ Prezident republiky V. Klaus chce podle L. Macka Unii patrně „demontovat a evropské uspořádání postavit na úplně jiných základech.“
Svůj názor na dnešní evropský pohyb dává V. Klaus najevo často. V poněkud akademičtější podobě například ve své loňské přednášce (na valném shromáždění Učené společnosti v pražském Karolinu) pod názvem Evropa: od integrace k unifikaci.
Mimo jiné v ní řekl, že (po válce) „v Evropě nazrála chvíle pro institucionalizované či organizované odstraňování bariér vytvořených na hranicích států pro pohyb zboží a služeb, lidí i kapitálu, myšlenek i kulturních behaviorálních vzorců. To pak vyústilo v Římské dohody a v založení EHS v roce 1957. (...) Evropská integrace dospěla do svého druhého stádia, (...) ve kterém převažuje nikoli odstraňování bariér, ale regulace(...) I proto mluvím o přechodu z fáze liberalizační do fáze homogenizační, i proto odlišuji integraci a unifikaci. První vítám, druhé nikoli.“
Závěrem tedy nezbývá než konstatovat, že pan Lukáš Macek nevyužil příležitosti ukázat, že říká-li něco o tom, co „z dlouhodobého hlediska naši zemi oslabuje,“ věnoval se konkrétní argumentaci a dosáhl vhledu do prostudovaných pramenů. Pak ale není vůbec zřejmé, nakolik vážně své úvahy předkládal.
Původní integraci V. Klaus vítá, dnešní unifikaci kritizuje. Vyhrožovat nemožností dohody o EU, která prý nastane, když V. Klaus zůstane prezidentem, v české společenské debatě zvykem není.
Zkrácená verze vyšla 7. 12. v MfD
Michal Petřík Autor je poradce prezidenta
|