ŠACH KATALAXII
Martin Mařák
ODS chybí jeden hlas. Kdyby ho získala, Mirek Topolánek by se stal neporazitelným hrdinou pravice a ODS by si mohla již před sedmi měsíci, kdy se rodily základy dnešní trojkoalice, diktovat podmínky. Bohužel tomu tak není a „kdyby“ se nepočítá, protože došlo k ošemetné situaci, s níž tvůrci novodobé Ústavy naší republiky nepočítali. Ten jeden chybějící hlas obdržela levice a všechno je úplně jinak. Chtít po profesisionálním politikovi, aby se dobrovolně vzdal svého mandátu, či jiné funkce, se mi zdá velmi utopické, neboť za mnohými z nich stojí zájmové skupiny, které nemají svědomí a jde jim pouze o byznys, jiní by byli blázni, kdyby riskovali právě nabyté postavení a slušné finanční zabezpečení na dobu čtyř let.
Nově vzniklou trojkoaliční vládu více než nějaká vize podle mne charakterizuje skutečnost, že ještě více rozštěpí ODS minimálně na dvě ideologické frakce ( spíše levici nakloněné liberály amerického typu mající blízko k postojům Václava Havla a jeho „občanské společnosti“ a víceméně konzervativní liberály kontinentálního ražení patřící ideově k současnému prezidentovi ) a aby se to nezdálo tak jednoduché, zároveň i na minimálně dvě mocenské skupiny ( ta početnější je shromážděna kolem současného premiéra, mluvčím té méně početné se se zatím zdá být první místopředa Pavel Bém ).
Nová vláda a její personální složení je také důkazem nepříliš silného postavení premiéra Mirka Topolánka v trojkoalici, neboť do rukou lidovců i zelených se dostaly významné resorty. Abych byl spravedlivý, je třeba podotknout, že mu Výkonná rada ODS nedovolila jednat o koalici s ČSSD a KDU-ČSL, kde mohla ODS dopadnout krátkodobě relativně lépe. Poslanecká sněmovna ji možná nakonec schválí, neboť poslanci si zcela určitě nevykopou vlastní hrob a pochybuji o tom, že zvolí taktiku, jež by vedla k předčasným volbám. K vytvoření politické stability země by asi přece jen pomalu slušelo, aby konečně nějaká vláda vznikla. Brzy tomu tomu bude již rok a občané by si mohli začít klást otázky o smysluplnosti poslanců, které platí svými daněmi, stejně jako o užitečnosti vlády. Vždyť vše zatím celkem bez problémů funguje a nic se nehroutí. Další hlasování ve sněmovně však vidím velmi tragikomicky. Nedovedu si totiž představit, že by silná levicová opozice zradila hlasy svých voličů a nechala projít jakýkoliv nepopulární reformní zákon, který by mohl ohrozit současný stav tzv. sociálního státu.
Pro ČSSD i KSČM bude, co se týče dlouhodobé taktiky, určitě konstruktivnější vyčkat v opozici a pořádně to vládní koalici zatopit. Za těch pár let se na všechny šibaloviny sociální demokracie zapomene, vynoří se kulišárny trojkoalice a Jiří Paroubek, či někdo jiný, dovede stranu k ještě lepšímu volebnímu výsledku, než před sedmi měsíci.
V pomyslném souboji těch třech titánů naší politické scény ( Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana ) se Václavu Havlovi podařil vskutku královský tah. Nejen, že svým způsobem bude díky Straně zelených a levicově liberální frakci ODS tahat za provázky trojkoaliční vlády, což by mohlo jistým způsobem ovlivnit směřování zahraniční politiky naší země jak v oblastech týkajících se tzv. Benešových dekretů a případné finanční náhrady bývalých poválečných vysídlenců, tak v případě naší energetické politiky. A to ani nemluvím o postoji naší budoucí diplomacie k tak zásadním tématům, jako je pouhé další rozšiřování Evropské unie, či její směřování k federaci, základem které by se měla stát znovu obživlá Ústava. Strana zelených v příštích volbách může dokonce ještě více posílit, neboť se kolem ní mohou shromáždit nejrůznější politické fragmenty poeticky nazývané „pravda a láska“ a jejich dosavadní voliči. Velmi skepticky se stavím k naději, že po tom, co si vytrpí, pokud trojkoaliční vláda projde hlasováním v Parlamentu, posílí v budoucnosti ODS. Doufám, že se mýlím.
Václav Havel, skoupý na komentáře k povolební situaci, se před vánočními svátky několikrát z New Yorku velmi kladně vyjádřil o osobě Karla Schwarzenberga a již méně pozitivně ke skutečnosti, že prezident Václav Klaus má námitky proti personálnímu složení vlády, což jistě není náhodné. Ve „válce“ ideologií tedy u nás momentálně vítězí ta levicová o občanské společnosti, kolektivismu a sociálním státu evropského typu, což mne, zastánce individualismu, laissez faire a katalaxie, tedy spontánního řádu trhu, poněkud rmoutí. Takový už je však život a ten jde naštěstí dál vstříc novým zvratům, o kterých se nám doposud ani nezdá. Jsem opravdu zvědav, jak celý ten nekonečný fejeton dopadne, není to však alfou a omegou mé chaotické existence. Však všichni víte, jsou mnohem důležitější věci jako zdraví, fungující rodinné zázemí, bezstarostný úsměv dětí, práce a tedy možnost postarat se sám o sebe a být tím nezávislý na všelijakých podporách, ale i skutečnost, že již skoro deset let nemáme na našem evropském kontinentě žádný válečný konflikt, ano, jsou mnohem podstatnější věci než sedmiměsíční bezvýsledné handrkování politiků o podobě vládní koalice.
Přeji Vám všem, redakci, autorům, čtenářům i vášnivým komentátorům, pořádnou oslavu Silvestra a všechno nejlepší v novém kalendářním roce 2007.
|
