Nový daňový řád je stále v nedohlednu

Dušan Šrámek

Nový daňový řád je stále v nedohlednu

Dušan Šrámek, Petr Kučera 05.05.2008

Vztahy s finančními úřady
Přijetí dlouho očekávaného nového daňového řádu je ohroženo. Jeho nejnovější návrh kritizuje mimo jiné i poslanec ODS Martin Doktor.

Koaliční vláda má další problém. Příprava dlouho očekávaného daňového řádu konečně dospěla do paragrafovaného znění a půjde do vnějšího připomínkového řízení. Podle informací Profitu je však návrh nepřijatelný pro některé politiky, zástupce podnikatelů i daňové poradce. „Pro tuto verzi bych ruku nezvedl,“ říká poslanec rozpočtového výboru a dlouholetý stranický expert ODS na daňový řád Michal Doktor. Jeho postoj by nepochybně ovlivnil i řadu dalších poslanců za ODS, kteří mají výhrady k vládní reformě veřejných financí.

Chystaná norma je přitom klíčovým předpisem pro procesní daňové právo, tedy pro jednání finančních úřadů a jejich vztahy s poplatníky. Dosavadní zákon o správě daní a poplatků byl dosud více než třiapadesátkrát novelizován. O přípravě zcela nového zákona, nazývaného zjednodušeně daňový řád, rozhodla vláda vedená ČSSD už v červnu 2000. Tým pod vedením tehdejší náměstkyně ministra financí Dany Trezziové sice na začátku loňského roku návrh nového daňového řádu dokončil, kvůli zásadním výhradám podnikatelů a údajně i samotného ministra Miroslava Kalouska byl ale poslán k přepracování (podrobnosti v Profitu č. 11/2007). Návrh poté zásadně přepsal tým nového náměstka Petera Chrenka. Ten s daňovým řádem počítá jako se součástí zásadních změn daňového systému s předpokládanou účinností od ledna 2010.

Bez hodnocení a bez odvolání

Varováním pro podnikatele je už samotný fakt, že ministerstvo při přípravě návrhu nepoužilo systém hodnocení dopadů regulace, označovaný jako RIA. Zavedení tohoto systému na všechny předpisy přitom patřilo mezi priority současné vlády. RIA má předejít zbytečné administrativní i jiné zátěži podnikatelů, odstranit duplicitu a nadbytečnost právních norem a ověřit, zda je v určité oblasti vůbec nutná podrobná regulace. „Na daňový řád nebyla RIA aplikována, protože se jedná o návrh obecného procesního předpisu a využili jsme tedy vládou schválené výjimky,“ vysvětlil Profitu zdroj z ministerstva financí.

Důvodová zpráva tak obsahuje jen velmi stručné konstatování, že „návrh nebude mít negativní dopad na podnikatelské prostředí v České republice. Naopak by měl přinést vyšší právní jistotu daňových subjektů i správců daně, jakož i určité usnadnění plnění povinností a poskytování informací pomocí nových technických prostředků“.

Mezi největší zklamání patří víceméně setrvání u dosavadního principu, že odvolání se poplatníka proti rozhodnutí finančního úřadu nemá odkladný účinek (až na zákonem stanovené výjimky). Přitom tato zásada patří na dosavadní úpravě mezi nejkritizovanější ze strany podnikatelů. Právě nejasná formulace týkající se odvolání vůči doměření daně vadí Doktorovi nejvíce. „Dále chci mít jasnou záruku, že nebude prolomena tříletá prekluzivní lhůta, po níž už nelze daň doměřit,“ dodává poslanec.


Úřady bez kontroly

„Než takovýto zákon, tak to snad ať raději platí ten dosavadní,“ říká k návrhu předseda Sdružení podnikatelů a živnostníků Bedřich Danda. Podle Miroslava Járy, daňového experta sdružení, by nová úprava přinesla „bezprecedentní možnost fízlování ze strany finančních orgánů, aniž by byl jasný veřejný zájem, čemu se tím má předejít“.

„Chápu, že stát chce mít způsob, jak zjistit pachatele možné trestné činnosti. Ale v zákoně je navrhována taková povinnost součinnosti, jako by se předpokládalo, že každý poplatník je automaticky zločinec,“ rozčiluje se Jára.

Kritikům vadí ustanovení, podle nějž úřad „soustavně zjišťuje, a to i v součinnosti s dalšími orgány, předpoklady pro vznik nebo trvání povinností při správě daní a činí nezbytné úkony, aby tyto povinnosti byly splněny“. Povinnost součinnosti s bankami, poštou či zdravotními pojišťovnami bez toho, aby u poplatníka existovalo jakékoli podezření z trestné činnosti, vadí i daňovým poradcům. „Paragrafy, kterými jsou finančním úřadům poskytovány nikým nekontrolované pravomoci zasahující do osobních svobod, jsou pro mne zcela nepřijatelné,“ říká například Jiří Šavrda ze společnosti Apolosoft. Vadí mu také skutečnost, že odepře-li poplatník podepsat „bez dostatečného důvodu“ zprávu o daňové kontrole, nemá to vliv na důkazní moc zjištění uvedených ve zprávě – aniž ovšem zákon formuluje, co je oním dostatečným důvodem.

Obdobně to vidí i daňový poradce Vladimír Romportl z firmy Orca. „Po prvním nahlédnutí musím konstatovat, že se jedná o paskvil, který v celé řadě případů umožní úřadům vrchnostensky zasahovat do majetkových poměrů bez toho, že by se poplatníci mohli bránit. A v řadě případů výrazně omezuje práva poplatníků oproti stávajícímu zákonu o správě daní a poplatků,“ říká.

Poslanec Doktor by to chápal, pokud by snaha o součinnost dalších orgánů byla motivována například zabráněním legalizace výnosů z trestné činnosti či financování terorismu. „Ovšem konfliktní by byl takový přístup, který by z berních úředníků dělal jakési vyhledávače nejrůznější trestné činnosti. Stejně jako je to v případě odposlechů, měl by být poplatník následně informován o vpádu do svého soukromí, pokud se nepotvrdí jakékoli protiprávní jednání,“ navrhuje.

Jednodušší a přehlednější?

Vladimír Romportl upozorňuje také na rozpor návrhu se sliby ministra Miroslava Kalouska, že daňové zákony se od roku 2010 zjednoduší a zpřehlední. „Stávající zákon má 102 paragrafů, zato návrh nového zákona jich má přes 250,“ upřesňuje. Také 260 tisíc znaků nového předpisu je více než zhruba 200 tisíc dosavadního.

Paragrafované znění návrhu se příliš nelíbí ani Hospodářské komoře, i když ta je zatím v hodnocení zdrženlivější. „Návrh je nepochybně krokem vpřed oproti dosavadnímu stavu. Podrobněji se budeme moci vyjádřit až poté, co jej oficiálně dostaneme k připomínkování,“ říká prezident komory Jaromír Drábek. „Určitě se ale budeme chtít zaměřit na míru informační povinnosti vůči finančním úřadům, ale rovněž na prolomení mlčenlivosti těchto orgánů vůči dalším úřadům. A také na podmínky, za nichž lze umožnit vstup do obydlí, kde je místo podnikání,“ vypočítává.

Hospodářská komora se hodlá rovněž zaměřit na precizaci ustanovení o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru a odkladu jeho splatnosti. Rovněž požaduje, aby podmínky promíjení daně či příslušenství byly přímo definovány daňovým řádem, přičemž promíjení daně by se mohlo dít pouze soudním rozhodnutím (o tématu jsme psali v Profitu č. 16/2008). „Chtěli bychom rovněž, aby u tak závazné normy existovalo posouzení vlivu na podnikatelské prostředí z hlediska administrativní zátěže. Prostě, na zákonu je ještě potřeba pracovat,“ uzavírá Drábek.

Daňový poradce Jiří Šavrda v návrhu oceňuje hlavně upřesnění procesních lhůt nebo institut Daňové informační schránky. Firemní právník Jaroslav Novotný očekává, že navrhované zásady „klientského přístupu“ finančních úřadů k poplatníkovi, zejména zásada vstřícnosti a slušnosti, nezůstanou účinné pouze na papíře. Líbí se mu také zásada rychlosti řízení (postupovat bez zbytečných průtahů) a shodného rozhodování ve skutkově stejných případech.

Specialista na daňové spory Roman Ondrýsek upozorňuje, že zrušení současného zákona o správě daní a poplatků přeruší jeho vazby na klíčová soudní rozhodnutí. Právě kvůli nejednoznačným nebo jinak sporným ustanovením zákona totiž zejména Nejvyšší správní soud fakticky doplnil či změnil řadu ustanovení, a to téměř výhradně ve prospěch poplatníků. Ministerstvo financí nicméně slibuje, že do nového zákona promítne předchozí zásadní rozhodnutí soudů. Chrenkův přístup je tak určitě posunem oproti loňskému vyjádření náměstkyně Trezziové, podle níž bude ministerstvo respektovat judikaturu jen tam, kde to „není v rozporu se zásadními pravidly správy daní“.