Entropa vs. Obama

Jana Dědečková

Entropa vs. Obama

Amerika se potácí v euforií. Milióny lidí do Obamy vložily své naděje o Americe přátelštější, solidárnější, přívětivější. Konečně mají svého spasitele, který vyřeší všechny krize počínajíc důvěrou a končíc ekonomikou. Sen o lásce, věčném míru, harmonií a spolupráci může začít. „Lidi si zase vyhrnuli rukávy a zapojili se do dění místo toho, aby seděli někde v koutě a sršel z nich cynismus jako v posledních osmi letech. Je to super,“ řekl známý americký herec Bred Pitt.

Když jsem viděla ty rozzářené obličeje, neutuchající nadšení, emocemi nabité komentáře a slzy stékající po tvářích, jen tak mimoděk jsem si vzpomněla na dobu před téměř dvaceti léty. I tehdy lidé plakali, smáli se, objímali a na každém nároží visel plakát spasitele.Spasitele, který dnes leží v nemocnici pasován internetovými anonymy na hajzla, zrůdu, vlastizrádce, atd. Frustrace z nenaplněných očekávání je strašná. O tom by mohli vyprávět nejen ti, kteří doufali, že všechny problémy světa vyřeší Václav Havel, ale také ti, kteří bezmezně věřili Klausovi nebo Zemanovi. Jak se bezmezná víra a nekritický obdiv mění ve stejně vášnivou nenávist a hyperkritičnost, je možné docela dobře dokumentovat např. na osobnosti režiséra Igora Chauna, který v počátcích 90. let natočil oslavný snímek Léčba Klausem, aby jen o pár let později s šíleným osobním nasazením v iniciativě Děkujeme odejděte usiloval o jeho sesazení z piedestalu. Nesnáším davy, nenávidím davové euforie. Za slovem change z Obamových úst, které hypnotizuje tolik lidí, tuším už dnes pozdější hluboké rozčarování a deprese. Není v moci jediného člověka změnit svět a neměli bychom to od nikoho ani očekávat. Můžeme ho ale měnit společně. Optimismem, vírou v sebe, tolerancí a taktem k ostatním. Práce nikoli na jeden týden, ale na celé desetiletí.

O těchto hodnotách píšu záměrně. Tak nějak se stalo, že si všechny tyto pojmy pro sebe zprivatizovali někteří čeští umělci a někteří intelektuálové, kteří tak rádi deklarují své opovržení penězi, abychom je vzápětí viděli demonstrovat za dotace na svou mnohdy neprodejnou tvorbu. Nechystám se hodnotit Entropu, ani politické aspekty celé této záležitostí. Těch úhlů pohledů na celou záležitost je mnoho a v každém si čtenář může najít ten svůj. Já se tentokrát mohu zcela ztotožnit s článkem Bohumila Doležala Nezkušenost a nepodložené sebevědomí v LN , ale i s jeho dodatkem Rozšlapávání exkrementu.

„Výpověď Černého díla o Evropě je nulová. Relevantní je výpověď, kterou dala ČR o ČR, Češi o Češích – svědectví o nadutosti a naprostém nedostatku taktu.“, píše mezi jiným B. Doležal a já jen dodávám, že v souvislostí s reakcemi některých států na toto dílko, nejsem schopna dost dobře pochopit, čím je datována v kulturně mediální frontě ta zaujatost Obamou. Jeho poselstvím o změně stylu, spolupráci, přátelství a úctě, které nám denně někdo z nich servíruje s dojetím v očích, to pravděpodobně nebude. Ať už je však názor na Entropu jakýkoliv, podvod zůstane podvodem i když Černý vrátí peníze, stejně tak nezodpovědný přístup ministerstva zahraničí k veřejným penězům.

Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů