Vzdálené letní zahřmění

Martin Stín

Politikon 31.7.2008

Blahoslavené budiž léto. Vypukly parlamentní prázdniny a červencová horka poslala k vodě vládu. Nad opuštěnými občany bdí pouze Jiří Čunek, o němž jsme se čerstvě dověděli, že ani úroveň jeho řečnických schopností mu nepřidává na kvalitě. Pan prezident se zotavuje v Lánech a dává o sobě vědět jen střídmě. Z médií se přestaly valit znepokojující zprávy o záměrech a nepřístojnostech politiků. Nebýt rozhádaných zelených, jejichž hašteření přimělo Vladimíra Bystrova, aby bystrozrace vyslovil proroctví o nástupu vlády chaotů, mohli bychom s povděkem téměř zapomenout, že existuje politika. Země si oddechla a žije dál, jako by jí parlament a vláda vůbec nescházely. Leč do prázdninové idylky z povzdálí tiše zahřmělo.

Včera byla zveřejněna zpráva o zaregistrování občanského sdružení Přátelé Miloše Zemana a jeho mluvčí Miroslav Grégr vystoupil v pořadu Události, komentáře. Společenství čítá přibližně 500 členů, převážně sociálních demokratů současných i bývalých, a zatím se tváří neškodně. Sám Miloš Zeman není jeho členem, pouze s jeho ustavením souhlasil. Není úplně jasné, jaké cíle jeho členové sledují, kromě toho, že chtějí přimět Miloše Zemana, aby od poskytování rad v soukromé vysočinské věštírně přešel k účinnějšímu, otevřenému uplatňování svého vlivu. Možná jde o lávku, po které rozpaky se rdící Miloš Zeman skromně přejde z ústraní zpět do velké politiky, kam se mu dle jeho oficiálních sdělení vůbec nechce. Udělá to ovšem jen proto, aby vyhověl úpěnlivému naléhání svých přátel, kteří se už dále nemohou dívat na to, jak se sociální demokracie a s ní celá země řítí do propasti ( trocha přehánění pro názornost neškodí). Sdružení chce mimo to usilovat o kultivaci našeho neúnosně konfliktního politického prostředí, což je ušlechtilý záměr, jehož naplnění by bylo společensky nadmíru prospěšné.

Zemanův odchod do ústraní byl nesporně důkazem jeho moudrosti: odešel přesně ve chvíli, kdy se zlomila dosud vzestupná křivka vývoje sociální demokracie a začaly hrozit potíže a pokles jejího vlivu, s nimiž tak nebude jeho jméno spojováno. Navždy již zůstane pouze tím, kdo ČSSD přivedl od někdejších 7% voličských hlasů k prvnímu volebnímu vítězství. Odchodem „na vrcholu slávy“ jako člověk zastínil tuctové politiky, jimž opojení z moci a ješitnost nedovolí zjistit, že jejich hvězda zapadá, a přinutí je setrvat až do potupného pádu. Bylo by podivné, kdyby Miloš Zeman kvůli přání svých přátel náhle ztratil soudnost a bezhlavě se vrhl do dobrodružství, které by mělo vyvrcholit jeho zvolením třetím prezidentem České republiky. Z hlediska jeho osobní kariéry tak Sdružení přátel poslouží především jako nástroj opatrného zkoumání půdy, možností rozvoje Zemanova osobního vlivu a hledání nových spojenců. Nemá smysl hádat, k jakým výsledkům se Sdružení dopracuje: ve hře je mnoho neznámých. V neprospěch případných nadějí Miloše Zemana hovoří pokles zájmu veřejnosti o něj, způsobený jeho dlouhým setrváním v ústraní. V žádném případě ale nejde o nepřekonatelnou překážku.

Určitě je třeba počítat s tím, že Miloš Zeman, ač nyní není členem ČSSD, posílí prostřednictvím Sdružení svůj vliv na vnitrostranické poměry. Ač se Jiří N. Paroubek tváří sebevědomě a dává najevo, že počinu Zemanových přátel nepřikládá důležitost, ve skutečnosti má vážný důvod ke starostem: dny do konce jeho šéfování ČSSD jsou asi sečteny.
Pro odhadnutí šancí Miloše Zemana v přímé volbě prezidenta by v této chvíli byla nezbytnou pomůckou křišťálová koule. Pokud by se ale nakonec skutečně stal nástupcem Václava Klause, bylo by v tom možno vidět naplnění jakési historické spravedlnosti. Byl mezi předními představiteli parlamentních stran jeho jediným rovnocenným protivníkem i spoluhráčem. Stejně jako Václav Klaus vyniká intelektuální zdatností nad většinu politiků, kteří jsou jako případní prezidentští kandidáti zmiňováni. Do příští volby prezidenta republiky je ale zatím daleko a není vůbec jisté, že se Miloš Zeman bude chtít o tento úřad ucházet. V každém případě ve spojení se Sdružením přátel bude nepřehlédnutelným činitelem na politické scéně, kterého bude mít veřejnost stále na očích a bude se muset vyrovnávat s jeho názory.

Je ale docela dobře možné, že spojování vzniku Sdružení s osobními ambicemi Miloše Zemana nás vede do slepé uličky. Zdá se mi pravděpodobnější jiná možnost, totiž že Sdružení se ustavilo jako platforma současných a bývalých sociálních demokratů, kteří se zorganizovali za účelem změny vnitřních poměrů ve straně a zaštiťují se jménem a osobním přátelstvím jejího bývalého úspěšného vůdce, aniž by usilovali o jeho návrat do velké politiky.