Selský rozum a přísnost
Petr Bendl
10.02.2009, Aktuálně.cz
S tím, co mám napsáno v profesním životopise, mě těžko může někdo podezírat, že bych byl zarytým nepřítelem hasicí techniky. Pokud přesto nepodporuji myšlenku zavést do povinné výbavy motorových vozidel hasicí přístroj, není to důkaz toho, že bych na své bývalé povolání zanevřel, ale spíš toho, že se i ve funkci ministra dopravy hodlám řídit zdravým rozumem. A ten mi v tomto případě říká, že když už začne vozidlo hořet, je pro jeho posádku klíčové co nejdříve utéci a ne se amatérsky nějakým minimaxem pokoušet požár uhasit. Na prvním místě je přece ochrana vlastního zdraví před záchranou majetku.
Týž zdravý rozum pak velí, že v nejběžnějších typech vozidel uvnitř prostoru pro cestující ani není dostatek místa, kam by se takový hasicí přístroj dal umístit, byl přitom snadno dostupný a současně nepřekážel při nastupování a vystupování a neomezoval prostor pro sedící cestující. Jaký by to mělo důsledek? Přece umístění hasicího přístroje do zavazadlového prostoru, kde stejně tak jako tak je většina povinné výbavy. Samozřejmě i tam by překážel, bylo by nutné ho nějakým způsobem upoutat, aby po prázdném kufru nejezdil sem a tam – to všechno kvůli jen teoretické šanci na uhašení vozidla, jehož plastové díly jsou pro oheň, když už vznikne, docela přitažlivé.
Podobné je to s psacím náčiním. To sice samozřejmě nikde nepřekáží, ale každý si umíme představit, jak se po půl roce v autě vystaveném pravidelné změně teplot sníží pravděpodobnost, že propiska skutečně bude psát. A tak je podle mého lepší spolehnout se, že velká část lidí u sebe nějaký prostředek na psaní běžně má a ti ostatní že si ho při vyplňování záznamu o nehodě půjčí od někoho ze svědků, kolemjdoucích nebo ostatních řidičů.
Z nějakého mediálního komentáře jsem zaznamenal pozdvižené obočí nad úvahou, že součástí povinné výbavy propříště nemají být ani náhradní žárovky. Ta úvaha je opět prostá a založená na zdravém rozumu. Je-li na řadě moderních vozů výměna žárovky kdesi pod lampou na parkovišti holýma rukama nerealizovatelná, postrádá smysl s sebou žárovky vozit a zkoušet řidiče, jestli je má. Ale pozor – odpadnou speciální výbojky a zřejmě žárovky pro motocykly, kdežto ostatní žárovky například pro obrysová světla zůstanou zachovány! O konečném rozsahu ale ještě budeme s odborníky diskutovat. Rozhodně nechceme snížit bezpečnost na silnicích.
Když to shrnu, řekl bych, že mým obecným postojem k legislativě je selský rozum při ukládání povinností a přísnost při jejich vyžadování. Jinými slovy není třeba ukládat nové a nové povinnosti, naopak je třeba se znovu a znovu ptát, zda ty uložené mají smysl, zda v tomto konkrétním případě přispívají bezpečnosti a nejsou jen zbytečné a otravné. Ale když už uložené jsou, je třeba je důsledně vyžadovat. Takový je můj pohled na právo – a jsem přesvědčen, že jen takové právo má šanci na respekt veřejnosti.
Mimochodem, správné použití hasicího přístroje bez patřičného proškolení stejně nejspíš není možné. Ví třeba někdo ze čtenářů, jak se s minimaxem v ruce zachovat, když se začne kouřit z motoru?
|
