Trvalý pokus o soužití evropských národů, který má své zápory i klady
Karel Šebek
17.07.2009, Příbramský deník
Vážím si každého názoru, i nesouhlasného, i když je samozřejmě snadnější vyhovět pokud možno všem. Ale vím také, že " cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly". Nicméně po hlasování o Lisabonské smlouvě jsem dostal i jiné, kladné ohlasy, a bylo jich dokonce víc. Možná, že to tedy vyváží úvodní slova pana Koláře o tom, že už nebude volit ODS. (Jen na okraj, bylo nás tuším v Senátu 12 ze 36, kteří zvedli ruku pro Lisabonskou smlouvu, takže " selhala" pouhá třetina ODS...)
Rozhodně si však nepřipouštím, že bych v tomto případě selhal. Věnoval jsem tomuto rozhodnutí hodně času a přemýšlení a rozhodl jsem se, myslím, uvážlivě a zodpovědně. Na hodnocení tohoto kroku je příliš brzy - vždyť proces ratifikace není zdaleka u konce a praktické důsledky nového uspořádání Evropy se projeví ještě mnohem později.
Lisabonská smlouva možná trochu změní dějiny Evropy, rozhodně však nezrychlí ani nezpomalí otáčení zeměkoule. Podle mne je to trvalý pokus o soužití evropských národů, který má své zápory i klady. Záleží hodně na nás samotných, jakou mírou a s jakou silou do něho v rámci spojené Evropy vstoupíme. Jednu dobrou příležitost jsme před dvěma měsíci vinou nezodpovědné opozice a několika dalších poslanců doslova zahodili. To bych nazval skutečným selháním či dokonce zradou.
Musím se přiznat, že ačkoli vycházím z podobného prostředí jako pan Kolář a mám dobré povědomí o celém dvacátém století, některým vývodům pana Koláře nerozumím. Vzpomíná s respektem na prvorepublikovou demokracii a zároveň odsuzuje dnešní zakotvení naší republiky mezi vyspělé západní země. Historie je zajisté učitelkou života, zároveň ale platí, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.
Lisabonská smlouva není dnes ani nový Mnichov, ani Jalta, je to velký společenský a hospodářský pokus s otevřeným koncem ve stále globalizovanějším současném světě. Snad v něm panu Kolářovi i všem občanům České republiky zůstane nadále dost prostoru ke svobodnému a odpovědnému žití.
Karel Šebek