Jiří Šneberger: Rozhovor pro Plzeňský deník

Plzeňský deník, 07.01.2005

Po listopadovém volebním triumfu odcházíte do Senátu z postu plzeňského primátora uprostřed volebního období. Nemáte pocit, že vystupujete z rozjetého vlaku?

Z mého pohledu to není jednoduché, ale na druhé straně se nám většina cílů, které jsme si pro celé volební období vytyčili, už podařila splnit. Poslední třešničkou na dortu je dotace 39 milionů eur z Evropské unie na vodárenskou infrastrukturu nebo podepsání smlouvy na dostavbu hotelu Diplomat. Takže i když odcházím v polovině volebního období, jdu s pocitem, že po mně nezůstává žádný strašák.

Co třeba nový útulek pro psy? Přestože jste slíbil nový Plzeňanům už před léty, zatím nikde nestojí.

Počítáme s ním. V současné době je zpracovaný projekt a útulek se z Valchy přemístí na Borská pole.

Ještě nedávno se ale ohrazovali podnikatelé z Borských polí, že útulek ve svém sousedství nechtějí. Už jim nevadí?

Dospěli jsme k určitému kompromisu. Jednak jsme útulek odsunuli z jejich blízkosti, navíc je u něj navržena protihluková biologická stěna ze stromů. Ta by měla zajistit, aby sousedy nadměrně neobtěžoval hluk a provoz spojený s dopravou k útulku.

Útulek tedy bude stát už v příštím roce?

Předpokládám, že příští nebo přespříští rok.

Chtěl jste během uplynulých šesti let někdy s primátorskou funkcí skončit a věnovat se něčemu jinému?

Stalo se mi, že jsem měl chuť se vším praštit a najít si nějaké normální zaměstnání. Nebylo to ale příliš často. Většinou vždycky v situaci, kdy se snažíte něco udělat, nedaří se vám, a ještě ke všemu je proti vám i veřejné mínění. Vy věříte tomu, že je to dobrá věc, a nakonec se to otočí proti vám. Pak má člověk pocit marnosti a chuť všeho nechat.

Kdy konkrétně jste se tak cítil?

Dobře si pamatuju, že to tak bylo například s kauzou Nemak. My jsme dobře věděli, že ta továrna je problematická, ale na druhé straně v té době narůstala v Plzni výrazně nezaměstnanost a do České republiky se příliš nehrnuli žádní investoři. Nemak tehdy nabízel uplatnění pro 1200 - 1500 Plzeňáků. Naše podmínky byly sice dostatečně tvrdé, ale stejně jsem měl pocit, jako bychom to dělali pro sebe, a ne pro město. Ta kauza nakonec dopadla dobře, ale chvílemi jsem cítil, jak se všechno otáčí proti mně. Připadal jsem si málem jako lump, který sem chce přivést něco, co bude lidem škodit.

Které období považujete za nejhorší? Právě to, v němž šlo o Nemak?

Ne. Úplně nejhorší období jsem zažil hned po svém nástupu do funkce. Přece jen jsem přišel po poměrně silném primátorovi Zdeňku Proskovi a panovala vůči mně všeobecná nedůvěra. Pamatuju se na novinové články, kde se psalo, že budu v područí jakýchsi tajemných sil a budu slepě vykonávat jejich příkazy, protože nemám žádnou autoritu. To byla velmi těžká doba, kdy jsem si musel vydobýt své místo na slunci, a dalo mi velkou práci přesvědčit lidi, že to, co si myslí, není pravda. V devadesátém osmém jsme šli do koalice s ČSSD a vytvořila se tu velmi silná opozice, v jejímž čele stál Ludvík Rösch. Ten měl ohromné zkušenosti s komunální politikou a jednoduchá nebyla ani zastupitelstva. Situace se zlepšila až ke konci volebního období, ale musím říct, že ten první rok ve funkci mi dal hodně zabrat.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Mohl bych se zmínit například o dálnici, jenže já považuju za největší úspěch to, že na radnici jsme vždycky pracovali v týmu. Málokdy tu vznikalo to, co je bežné na jiných radnicích - že vedení města není konsolidované a lidi jdou proti sobě, hází na sebe špínu. Já jsem se vždycky snažil být nad zastupitelstvem i náměstky jakýmsi arbitrem, tak aby se všechno dělalo ve prospěch města. Všechno ostatní musí jít stranou. Nemám pocit, že by tu někteří lidé za mého vedení dělali solitérně vlastní politiku, ať jsme vedli město s ČSSD, anebo se současnou čtyřkoalicí, a to si myslím, že byl úspěch.

Po senátních volbách řekla vaše soupeřka Milada Emmerová, že ODS chtěla, abyste zmizel z radnice, protože jí překážíte v určitých záměrech. Co si o tom myslíte?

Myslím, že v tom nemá paní ministryně pravdu. Už před volbami v roce 2002 jsem řekl, že to je moje poslední volební období. Takže ODS neměla vůbec žádný problém nechat mě toto období dojet a pak si sem dosadit toho, kdo by tedy mohl prosazovat její názory. Moje kandidatura do Senátu byla naprosto přirozená, ODS hledala člověka, který by měl šanci uspět v okrsku, který jsme jako ODS ztratili, když ho před šesti lety získal Jiří Skalický. ODS chtěla mít senátora za část Plzně a mně se to přímo nabízelo, protože na Slovanech mám trvalé bydliště. Nebyl jsem do toho nikým tlačen, tu nabídku jsem dostal a přijal jsem ji.

V Senátu jste jako úplný nováček dostal funkci prvního místopředsedy senátního klubu ODS. Myslíte si, že ODS využila vaší ceslostátní popularity, když jste jako jediný v republice převálcoval své soupeře hned v prvním kole? Co pro vás tato funkce znamená?

Asi to nebylo tím, že jsem vyhrál hned v prvním kole a vědělo se o mně, ale rozhodly spíš zkušenosti s vedením tzv. velké radnice a s vedením zastupitelstva. Není jednoduché umět mluvit na veřejnosti a vést tak velký kolektiv lidí. Novým senátorům, kteří nikdy nepracovali v komunální politice, taková zkušenost chybí. Nová funkce pro mě znamená, že budu zastupovat ve všech věcech předsedu našeho klubu Tomáše Julínka a kromě spousty jiného budu vlastně takový školník. Mým úkolem je například hlídat, aby byli všichni senátoři přítomni při hlasování, a další věci.

Nevadí vám, že budete příštích šest let pravděpodobně jen schůzovat?

Už když jsem nastupoval do funkce primátora, myslel jsem, že se z toho do roka zblázním. Místo primátora má jednu nevýhodu, primátor není krytý žádnou imunitou. Ani senátorskou, ani žádnou jinou. Řídíte město, což je obrovský podnik, a děláte spoustu manažerské práce, přitom jste pořád jednou nohou v kriminále. Pokud si na to člověk nezvykne, musí se z toho buď zbláznit, nebo se naučí to vypouštět a nemyslí na to. První rok jsem žil v neustálém nervu, kdy se objeví nějaký problém. Ty problémy samozřejmě nastanou a první, komu novináři volají, je primátor, aniž by mohl některé věci ovlivnit. V tomhle teď nebudu mít tak svázané ruce. A práce senátora není jen o schůzování.

Senátorskou volební kampaň pro vás připravovala bývalá ředitelka ZAKu Kateřina Janková. Proč jste ke spolupráci nevyzval ji a berete si s sebou magistrátní úřednici Veroniku Mikiskovou?

Paní Janková mi pomáhala s kampaní po mediální stránce, jinak kampaň jsem zadal najaté agentuře. Pro Kateřinu Jankovou by práce asistentky senátora nebyla to pravé. Sice jsme se spolu o tom bavili, ale myslím, že touto nabídkou bych ji asi trochu urazil. Ona je velmi zkušená, kreativní, řídila regionální televizi a dostala ji na určitou úroveň. Práce asistentky je mravenčí a není to nic pro člověka jejího formátu. Navíc plat asistenta senátora není závratný, je na úrovni ani ne průměrného platu. Veroniku znám asi rok z odboru propagace a vím, že dobře zná práci, kterou by měl dobrý asistent umět. Tedy nejen klasickou kancelářskou činnost, ale i přípravu různých materiálů pro jednání a tak dále.

Neplánujete, že byste se do Prahy odstěhoval? Jinak vás čeká spousta dojíždění. Nemrzí vás, že nejspíš budete mít míň času než dosud na své děti, Michala a Anetu?

Neměl jsem na ně tolik času, kolik bych chtěl, ani jako primátor. Stěhování zatím neplánuji už proto, že tu dál budu trávit spoustu času. Chci úřadovat v každém velkém městě v regionu alespoň jednou za měsíc. Stěhování do Prahy by nic nevyřešilo. V Praze budu občas jen přespávat.

Řekl jste, že pokud byste nebyl senátorem, začal byste nejspíš pracovat v nějakém normálním zaměstnání. Šel byste také na úřad práce jako bývalý ředitel Plzeňského holdingu Zdeněk Grundman?

To bych asi nešel, poslední rok ve funkci bych se samozřejmě snažil najít si místo odpovídající mým zkušenostem, znalostem a schopnostem. Rozhodně bych už dál nekandidoval do zastupitelstva. Než jsem pracoval jako primátor, jsem prošel řadou funkcí. Mám zkušenosti se správou majetku, s věcmi, které se týkají například katastru nemovitostí. Takže bych mohl jít dělat třeba...

Úředníka?

Ne, úředníka asi ne. Nejspíš bych šel pracovat do nějaké soukromé firmy. Nepřemýšlel jsem o tom tak detailně. Vždycky v minulosti mě třeba lákalo jít do firmy, která je na tom špatně, a pokusit se postavit ji na nohy. Ve firmě, kam zisky plynou bez velké námahy, to je příliš snadné.

Jenže krachující firma by vás nejspíš nemohla dobře zaplatit. Vy jste podle svého čestného prohlášení přiznal za rok 2003 příjmy ve výši 1,3 milionu korun.

Když si od peněz, o kterých mluvíte, odpočtete daně a některé srážky, zas tolik nezůstane. Dá se říci, že jsem si vydělal asi 60 tisíc čistého měsíčně. A to bych dostal v každé slušné firmě podstatně víc. Platy manažerů ve středních firmách se pohybují od 100 do 150 tisíc korun hrubého.

V plzeňské ODS se stále více prosazují mladší členové, obsazují třeba funkce ve vedení městských obvodů. Vloni se ale například Radim Kopáček postaral o skandál, který nemá v plzeňských poměrech obdoby. Změnilo se po aféře něco v ODS, třeba kontrolní mechanismy?

I když budete mít tisíce kontrolních mechanismů a lidi budou prověřováni do pátého kolena, člověka stejně nikdy dokonale neprověříte. I strana odráží společnost jako takovou, jsou tam lidi kvůli ideálům i prospěcháři. ODS ale konkrétně v Kopáčkově případě udělala něco, co není obvyklé v žádných jiných stranách. Jeho případ okamžitě řešila, Kopáček byl vyloučen a to, že to nebylo smeteno pod koberec, ukázalo lidem, že podobní lidé tu nemají co dělat.

V Plzni budete dál členem městského zastupitelstva. Jako primátor jste musel vyjít se všemi politickými stranami, teď budete moci vyjádřit víc svůj osobní názor. Budete víc kritizovat politiky nebo svého nástupce?

Nechci být stařešinským mentorem, který bude všechny poučovat, jak se to má dělat. Mně to Zdeněk Prosek také nedělal a i já se budu muset naučit respektovat svého nástupce. On bude řídit město po svém. Neznamená to ale, že když se mi něco nebude líbit, budu zticha. Rozhodně to řeknu.

Miroslavu Kalousovi vyčítají některé strany nekompromisní postoj například k Plzeňské kartě nebo obchvatu Roudné. Vy jste kdysi Roudenským řekl, že když obchvat nedovolí, tak stát nebude. Pořád si to myslíte?

Ano, pořád. Pokud ti lidé silnici nechtějí a použijí zákonných prostředků, pořád mají možnost tu stavbu zastavit.

Třeba ti lidé nemají dost prostředků ani energie na boj s městem.

Myslím, že by mělo dojít k rozumnému kompromisu. Já jsem s Roudenskými mluvil a uvidíme, jak se situace vyvine. Nejspíš bude ještě trvat spoustu času, než se situace uklidní. Možná k tomu přispěje vybudování silnice I/20, která stáhne část dopravy, a pak už obchvat nebude tak dramatický. Každopádně vůle většiny zastupitelstva je, aby se obchvat dál projektoval a připravoval. A lidé, kteří jsou proti obchvatu, mají energie docela dost, alespoň podle toho, co jsem při jejich jednáních viděl. Radí jim člověk, který uměl odložit stavbu dálničního obchvatu o deset let.

Jste tedy stejně jako Miroslav Kalous pro obchvat Roudné, nebo ne?

Pokud bude dosaženo jistého kompromisu, tak pro něj jsem. Jestli je obchvat třeba, nebo není, ukáže až nová komunikace.

V poslední době se mi zdá, že máte často jiný názor než váš technický náměstek. Jde třeba o desetimilionovou pokutu, která už podruhé hrozí firmě Plaza za výstaviště. Vy jste pro to, aby ji město vyměřilo. Kalous je zdrženlivější. Nebo vybudování parkoviště u boleveckých rybníků. Kalous je pro, vy ne. Neshodli jste se dříve častěji?

Nemyslím, že máme většinou odlišné názory. Tohle jsou jednotlivosti, na které nemáme stejný názor, a daly by se spočítat na prstech obou rukou. Měli jsme i v minulosti někdy odlišné názory, ale jde opravdu jen o pár věcí. Ve spoustě ostatních se shodneme. Jenže to nikoho nezajímá, protože to není problém. Pokud má primátor a jeho technický náměstek na věc odlišný názor, je to víc vidět a lidi to zajímá.

Máte vůbec ještě ve svém okolí známé nebo kamarády, se kterými řeč po chvíli nesklouzne na politiku nebo místní problémy?

Politika vám sebere chození za přáteli, kteří se pohybují mimo ni. A kamarádi do ní nepatří, to většinou končí velmi špatně. Mám vedle sebe spoustu lidí, se kterými jsem v přátelském vztahu, ale opravdové přátele má člověk celý život. Já jsem jich většinu získal už ve svých patnácti letech a historie našeho vztahu nemá s mou prací nic společného. Nevidíme se každý den ani týden, ale víme o sobě a rád se s nimi potkávám. Je fakt, že i tady občas sklouzne řeč na politiku. Dojde třeba i na mé rozhovory v tisku. Jeden můj kamarád mi řekl, že si četl rozhovor se mnou ve vaně a smál se tak, že se málem utopil.

10. ledna 2005

Jiří Šneberger
Ing. Jiří Šneberger, senátor, primátor Plzně