Klaus versus euroústava

Ondřej Krutílek

REVUE POLITIKA 10/2004

Nedávno se v Hospodářských novinách, Lidových novinách a Mladé frontě Dnes objevily články, které kritizovaly poslední vystoupení prezidenta republiky Václava Klause týkající se evropské ústavy. Všechny novinářské texty přitom zcela pomíjely „jádro pudla“ – tedy samotnou evropskou ústavu – a pozastavovaly se pouze nad mediálně vděčným Klausovým výrokem o stoprocentním odmítání tohoto dokumentu. Je ztrátou času se nad nekompetentními novinářskými postupy pohoršovat, a proto rovnou k věci.

Každý, kdo se o problematiku evropské integrace trochu více zajímá a nespokojí se pouze s povrchním studiem, musí dát Václavu Klausovi (ať už je jeho příznivec, či nikoli) zapravdu: euroústava je špatný dokument, který nestojí za to podpořit. Překvapivě to platí i v případě, kdy ji nepoměřujeme pouze českými zájmy v EU, ale díváme se na ni v kontextu celé evropské integrace. Euroústava byla připravena tělesem, které k tomu nemělo mandát, v němž neměli všichni jeho členové rovné postavení a jehož otěže ve svých rukou pevně držel předseda Valéry Giscard d‘Estaign. Návrh, který z Konventu vzešel a o kterém jednali už rovnoprávní zástupci členských států, přitom zůstal v základních parametrech prakticky zachován.

Euroústava nezjednodušila ani nezpřehlednila právo EU (a o to méně přiblížila Unii občanům), a proto ji lze směle považovat za absolutní neúspěch. Kromě toho ústava snižuje váhu hlasu méně lidnatých členských států (včetně ČR) v EU. Jediným přínosem euroústavy je fakt, že víceméně shrnuje velkou část primárního („ústavního“) práva EU pod jednu hlavičku – byť tak nečiní svědomitě a výsledný text je oříškem i pro zkušené experty. Václavu Klausovi je vytýkán nekonzistentní postoj v otázce evropské integrace: když jako předseda vlády podával přihlášku do EU, tvrdil prý něco jiného než nyní. To je zcela nesmyslná výtka.

Václav Klaus od počátku zaujímal vůči prohlubující se integraci Evropy velmi kritické stanovisko. Jeho kritika evropské ústavy je založena nejen na detailní znalosti fungování EU, ale i na pečlivém pročtení tohoto dokumentu. Ani jedno přitom nelze tvrdit o horlivých zastáncích euroústavy, jejichž argumenty „pro“ jsou tudíž velmi často bezzubé.