Státní pokladna nejsou peníze od marťanů

Přemysl Sobotka

Přemysl Sobotka, předseda Senátu Parlamentu ČR a po prezidentu republiky druhý nejvyšší ústavní činitel ve státě, se v exkluzivním rozhovoru pro Medical Tribune zamýšlí nejen nad odpovědností lékaře - politika.

MT: Co je v politice víc: osobní přesvědčení, nebo stranická disciplína? Narážím na fakt, že třináct lékařů - senátorů (včetně vás) před časem v podstatě v rozporu se svým vzděláním i posláním hlasovalo pro zamítnutí návrhu zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami.

Začnu tabákem. Tam je jeden rozpor a my jsme na něj upozorňovali. Evropská unie samozřejmě nedoporučuje, aby se dělala reklama na tabákové výrobky, ale zároveň bez jakýchkoli ochranných mechanismů dovoluje, aby tabákové firmy v podstatě sponzorovaly kulturní a jiné akce. To byl důvod, proč jsme v daném okamžiku nehlasovali pro. Nevidím v tom žádný rozpor mezi politikem a lékařem. Já sám jsem kuřák, takže možná je to "konflikt zájmů". Ale k té základní otázce, kde končí lékař a začíná politik. Jako lékař jsem přísahal, že budu lidem pomáhat, jako politik jsem přísahal na Ústavu ČR, a to je v podstatě podobné. Podle mne je praxe v medicíně velmi dobrým odrazovým můstkem do politiky. Jako lékař jsem musel rychle analyzovat stav pacienta a následně se pokusit určit diagnózu. Totéž je v politice. Rychle analyzovat, kde má zákon slabinu nebo kde je dobrý, anebo kde se politická situace dostává do konfliktu se zájmem občanů. Takže si myslím, že to patří k sobě. Možná proto je nás, lékařů, v politice tolik.


MT: Přesto jsem přesvědčen, že se vám po medicíně musí stýskat. Senát rozhodně nepatří k nejoblíbenějším institucím.
Máte pravdu, je to tak trochu nechtěné miminko ústavy z roku 1993, ale od roku 1996 senát bojuje o své místo na slunci. Myslím si, že v jeho hlavní náplni, v legislativě, jsme dokázali mnohokrát zákony změnit, eventuálně zamítnout, a musím nás tak trochu pochválit. Máme v Evropě jednu z nejvyšších úspěšností ze všech horních komor parlamentů, pokud jde o souhlasná stanoviska dolní komory s našimi názory. Legislativa je pro nás, ale i pro občany to nejdůležitější, protože všichni se zlobí na náš komplikovaný právní systém, který je často "zaplevelován", a rádi bychom ho zjednodušovali.

MT: Co ale senát při zjednodušování českého právního řádu, v jehož spoustě zákonů se orientuje už jen málokdo, může dokázat?

To je dobrá otázka, ale odpověď je velmi, velmi složitá. Jsme v situaci, kdy máme zákonů opravdu zbytečně moc. Ve sněmovně se stalo velkým nešvarem, že se k zákonu přilepí něco, co s ním vůbec nesouvisí, a potom mu vůbec nikdo nerozumí. V senátu se tomu bráníme napříč politickým spektrem a myslím si, že se nám to občas i daří. Ale sněmovna nás většinou přehlasuje tím svým dominantním číslem 111 hlasů sociální demokracie a komunistů. Je to škoda a je to špatné. O jedné věci se ale musím zmínit, a to, že v mnoha zákonech stát vlastně valí na obce a na kraje mnoho záležitostí, které patří do přenesené pravomoci. My se snažíme doplnit k tomu jediný paragraf, který zní, že tuto přenesenou pravomoc hradí stát. Každý starosta i hejtman by mohl potvrdit, že ta přenášená zátěž je obrovská a peníze na ni stát neposílá. U některých zákonů se nám to daří, u některých méně, ale minimálně je to signál. To, co by asi všichni očekávali, že začneme s každým novým zákonem rušit ten starý, se nám příliš nedaří. Ale to je spíše úkol pro jednotlivá ministerstva, aby si udělala pořádek ve svých resortních zákonech. Bohužel, tímto směrem tato vláda nejde a zatím ani neočekávám, že by se o to snažila.


MT: Senát však nebere vážně ani leckterý politik. Například ministr zdravotnictví odmítl přijít do horní komory objasnit uvalení nucené správy na VZP - a zdůvodnil to tak, že jako člen vlády se senátu nezodpovídá.
Pan ministr Rath v podstatě jenom potvrdil, co jsme o něm věděli my, kteří jsme byli blíže lékařské komoře a věděli, jak jako její prezident pracuje. Jak se zachoval k senátu, považuji za bezprecedentní krok, který za celých devět let existence horní komory neudělal žádný ministr. I v létě, když bylo po zásahu na Czech Teku, přišel ministr Bublan a obhajoval policejní zákrok, ačkoli věděl, že nálada v senátu mu není nakloněna. Argument ministra Ratha, že senát a vláda nejsou v přímém vztahu, je falešný a zástupný. Prostě zbaběle odešel a pak se vymlouval.

MT: Kdybych se vás zeptal na váš názor na události kolem VZP, předpokládám, že se v něm nebudete rozcházet se stanoviskem vaší mateřské ODS.

Tady jde o diskreditování opozice. Že někteří členové ODS měli zisky z pojišťovny, je samozřejmě nesmysl. Neexistuje jediný podklad, kvůli kterému by se nucená správa měla standardně vyhlásit. Navíc je jasné, že poslanecká sněmovna k tomu zaujala pevné stanovisko a zřídila vyšetřovací komisi. Proto jsme o tom chtěli diskutovat i v senátu. Tento krok ale podle mne jde jiným směrem, a tím je v podstatě obnovení centrálního řízení našeho zdravotnictví. Nucená správa nad VZP dává ministru zdravotnictví i premiérovi do rukou silný nástroj, a to nejen na ovládnutí jedné konkrétní pojišťovny. I ty zaměstnanecké se už dostávají pod vliv státu. A to je velmi špatné. Následovat bude, teď už trošku spekuluji, prohlášení, že je tady obecně zbytečně moc pojišťoven, že stačí jedna -a následně nebude žádná, protože jedna znamená vždycky možnost, aby se i ta zrušila. Celé to vidím jako pokus o ovládnutí systém u zdravotnictví sociální demokracií. To je špatné pro pacienta. A zdravotníci by si měli uvědomit, že to je jedna z nejhorších cest, která nakonec postihne i je.


MT: I vy tedy zastáváte názor, že připravovaná nebo již realizovaná opatření povedou k omezení zdravotní péče? Z čeho tak soudíte?

Diskuse, která se teď odehrává kolem zákona o tzv. neziskových zdravotnických zařízeních, je, podle mého názoru, cestou téměř do pekel. V návrhu je vyřadit ze sítě osmdesát nemocnic - direktivně od stolu, bez ohledu na to, jakou péči poskytují, kde se nacházejí a jaká je dostupnost zdravotní péče v oblasti. Celý záměr vnímám jako pokus o přímý vliv ministerstva zdravotnictví na nemocnice, které jsou ve vlastnictví někoho jiného. Ministerští úředníci budou nařizovat, jaká má být péče, jaká má být ekonomika, a neponesou žádnou odpovědnost. Veškeré náklady za vzniklý deficit ponesou zřizovatelé, ať už to jsou města nebo kraje. Je to špatný krok. I když ve sněmovně prošel, u nás v senátu, to mohu říci téměř s jistotou, bude odmítnut. Z mého pohledu jde navíc o protiústavní záležitost a věřím, že pokud by ho podepsal i prezident, respektive byl následně sněmovnou přehlasován, bude vzápětí na stole ústavní stížnost. A ústavní soud musí rozhodnout, že jde o krok protiústavní - to je můj názor, i když samozřejmě nepředjímám, jak Ústavní soud rozhodne.


MT: Abychom nevytvářeli dojem, že se senát pod vaším vedením věnuje výlučně soubojům s poslaneckou sněmovnou o zdravotní legislativu, dejte nám nahlédnout i do další agendy tohoto "nechtěného ústavního dítka".
Důležitým pólem naší činnosti je zahraniční politika. Myslím si, že i tady se nám podařilo vyvinout větší aktivitu. Oživili jsme spolupráci na úrovni Visegradské čtyřky, která se zúročila minimálně v jednom společném prohlášení o terorismu. Plánujeme další akce. To je směr, kterým bychom se měli ubírat. Evergreenem pro mne v uplynulém roce byla diskuse na téma přechodných období ve volném pohybu pracovních sil. Někdy se to daří více, někdy méně. S Belgií máme dohodu, která bude vbrzku podepsána. Belgičané s tím nemají žádný problém. Naši nejbližší sousedé, to znamená Německo a Rakousko, jsou na toto téma citliví, ale spíše z vnitropolitických hledisek. Věřím, že až se situace vyhodnotí, tak se zjistí, že je to zbytečné opatření.


MT: Kariéra politika bývá vrtkavá, rozumem i srdcem však vždy zůstanete lékařem. Jak se díváte na současnost i budoucnost medicíny a zdravotnictví?

Tady existují dvě polohy. První a důležitější je pohled občana, potenciálního nebo skutečného pacienta. Za posledních patnáct let byl dosažen obrovský skok, jak z hlediska techniky, tak i škály dostupných léků. V daném okamžiku je pacient možná až příliš přetěžován systémem vyšetřování, nicméně je to pro jeho dobro. Je ale potřeba vložit do celého procesu někdy také prostý rozum, nejen možnosti techniky a vědy. V celé Evropě se už dlouho chystá reforma zdravotnictví, většinou se o ní ale pouze diskutuje a nic se neděje. Je to velmi citlivé téma, ale my už máme reformu zdravotnictví připravenu. Myslím si, že v pojetí našeho stínového ministra obsahuje to nejdůležitější -pacient je na prvním místě, pojišťovny mají jasně definovanou roli a je nastaveno vhodné konkurenční prostředí, které přináší odpovídající ocenění i těm, kdo systému odevzdávají to nejcennější - svou práci. Tedy lékařům.


MT: Nemohu se však zbavit dojmu, že současný premiér a jeho strana mají přece jenom oproti opozici "lépe našlápnuto" a jako by poslední dobou byli stále o krok napřed.
Od nástupu Jiřího Paroubka jsme se všichni dočkali už mnoha jasných slov, zdánlivě jasných řešení jakýchkoli problémů, které se vyskytly. Realita je ale úplně jiná. Nic z toho, co slíbil, nesplnil, a v tom vidím obrovskou faleš jeho slov. Myslím si, že český občan je natolik rozumný, že tomu nebude podléhat a že bude zvažovat, kdo mu nabízí program a kdo mu pouze slibuje a rozdává ze státní kasy. Státní pokladna, to nejsou peníze od marťanů, ale z daní nás všech! Měli bychom se velmi pečlivě dívat, jak během osmi let vládnutí sociální demokracie narůstá dluh České republiky. Dnes odhady hovoří o šedesáti až sedmdesáti tisících, které každý z nás zásluhou této vlády dluží.

MT: Čistě teoreticky: pokud byste po volbách měli tu příležitost, převzetí vládní odpovědnosti se nebojíte?

Já dokonce věřím tomu, že ODS volby vyhraje a že je vyhraje s natolik velkým rozdílem, abychom sestavili vládu. Jak už jsem se zmínil, máme připravený program a dokonce máme v některých resortech minimálně i zadání jednotlivých zákonů, které by měly směřovat k reformám. Ty jsou pro naši republiku absolutně nutné. A navíc jsou to reformy, které čekají celou Evropu, a jak už jsem říkal, někde se jen hovoří a jinde se jedná. My jsme na to připraveni a nemám strach, že bychom se báli politické zodpovědnosti.

MT: Nuže, co byste popřál svým kolegům lékařům a ostatním pracovníkům ve zdravotnictví do nového roku?

Samozřejmě co nejstabilnější politické prostředí, aby mohli dělat svoji práci, kvůli které studovali. Dělají ji rádi a dobře. Obdivuji to, co dokážou. Na druhou stranu si musíme být všichni vědomi, v jakém prostředí se pohybují. Takže dále bych jim popřál hodně štěstí a hodně klidu, aby si, až půjdou k volbám, opravdu rozmysleli, co chtějí. Závěrem si neodpustím směrem k nim jednu malou výtku a doufám, že ji také napraví: totiž aby se více angažovali v České lékařské komoře. Je to přece profesní a stavovská organizace nás, lékařů - a má jistě jiné poslání, než být nějakým odborovým hnutím.


MUDr. Přemysl Sobotka Po ukončení Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze nastoupil na chirurgické oddělení liberecké nemocnice, odkud po dvou letech přestoupil na rentgenologii. Od roku 1991 byl jejím primářem. V letech 1990 1996 byl radním města Liberce a členem vedení liberecké nemocnice. V Senátu Parlamentu ČR působil od roku 1996 mj. jako jeho místopředseda a první místopředseda, 15. prosince 2004 byl zvolen jeho předsedou.

zdroj - Medical Tribune, autor: Bohumil Brejžek

Přemysl Sobotka
Předseda Senátu