Politici, soudci a feldkurát Katz!

Jan Suchánek

Spojení těch dvou profesí s tím Haškem proslaveným feldkurátem rakouskouherský armády mi přišlo na mysl v posledních dnech. Tenkrát za Švejka byla naše země řádně spravována a Hašek si mohl dělat z takových feldkurátů legraci k pobavení nás všech. Dnes si následovníci feldkuráta Katze dělají legraci z nás všech.

Slavné prohlášení feldkuráta Katze adresované Švejkovi, že "to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou" mi vytanulo na mysli (neopsal jsem od Párala), když president ČSA politikům a veřejnosti vysvětloval, že ČSA mohou být ve ztrátě, když mají dost peněz. Obavy nepominuly ani s odhodláním skvělého ministra financí ČSA neprodat. Pak jsem slyšel diskusi Tvrdíka s Řápkovou o nakupování nových letadel a nového předsedu dozorčí rady, který tvrdil, že nevyužitá letadla je nutno ihned prodat.

Ano, dá se přežít ve ztrátě, když firmu dotují vlastníci nebo má ztrátu menší než jsou odpisy již zaplaceného majetku. Jinak platí to, co tvrdil feldkurát Katz. A to taky platí pro ČSA. Ti skvělí manažeři by byli hloupí, kdyby s těmi platy u toho nevydrželi tak dlouho, jak jen bude možné, když jim to budou politici, kteří representují nás vlastníky, trpět a úvěrem ze státního to budou financovat tak, jak činí teď. Krize ČSA nikoho z vlády, Parlamentu ani medií nepřinutila se podívat na čísla nebo si na to pořídit někoho, kdo jim rozumí.

Podíval jsem se totiž jen zběžně na internetu na výroční zprávu ČSA za rok 2008. ČSA totiž mimo softwaru a zaplacených záloh na nepotřebná letadla už vlastně nic nemá. Ti skvělí politici v dozorčí radě, na ministerstvu financí a bůhví kde nechali ČSA vytunelovat do mrtě. Jsem si jist, že za dobrou provizi se koupily letadla za EURO dřív než EURO posílilo k dolaru, pak se se slevou prodala, aby se draho pronajala. Tím se úvěr na letadla změnil v úvěr na mzdy, což kdyby to nebylo s asistencí vrcholných politiků, by byl trestný čin úvěrového podvodu. Takže dnes se splácí úvěr na letadla a leasing těch samých letadel, takže jsou minimálně dvakrát dražší než je obvyklé. A to nepočítám vliv kurzu EURO k USD, kdyby se doplácí na to, že koupí demonstrovali politickou loajalitu k EU.

Do toho jsou namočeni špičkoví ekonomové mezi politiky od Kočárníka přes Sobotku a Kalouska až k Janotovi, včetně těch slovutných ekonomů v čele dvou největších stran. Ani taková elita jako jsou členové NERVu nic. To je to neštěstí malých národů a demokratické vlády většiny průměrných a podprůměrných. Ani elitní ekonom si nemůže dovolit říct pravdu. Politici by mu pak nedali vydělat. Neexistuje silná soukromá universita či vědecká instituce, která by takového ekonoma zaměstnala. Příkladem nechť je potlačení presidenta jako ekonoma a technologa racionálního přemýšlení. Za každou myšlenku masový odsudek. I jen takový prostý ekonom, jako já, je objektem sankčního a téměř absolutního zbavení soudní ochrany občanských práv.

Jenže důsledek téhle národní preference ekonomického analfabetismu je, že jsme neměli na přelomu roku 2008 a 2009 žádného politika, který by měl tušení o nadcházející krizi, a nemáme dodnes žádného, který by měl jen odvahu o tom mluvit, aby to mělo hlavu a patu. Ta ČSA by měla být někomu prodána i jen za korunu, protože žádný kupec ten drahý software, co tam mají nepotřebuje, protože má svůj, jako stejně nepotřebuje ty zálohovaný objednaný letadla. Nebo by bylo lepší, ať ČSA převezmou zaměstnanci. Ať nám odbory ukážou, jak se to má dělat bez vykořisťování nájemně pracujícího! Nic na tom neztratíme, to nemůže stejně jinak, než zkrachovat. Přidali se tam teď jen náklady na ještě dražší dozorčí radu.

Jak s tímhle souvisí soudci? Velmi! Ekonomický analfabetismu vládne justici tak obrovsky, že jsem dosud za deset let nenašel soudce, který by pochopil, že mít zisk po zdanění 48 tisíc % základního kapitálu není úpadek. Nedávno jsem jako výjimku potkal soudkyni, která přiznala, že ví, že z inkasa pohledávky na úhradu dluhu se daně neplatí. Jenže ta je tak mladá a krásná, že má určitě tolik toho na starost jiného než své povolání, že ji je nutno ze statistiky vyloučit. To, že likvidací předčasných voleb soudci potlačili politickou soutěž, je jen vrcholkem ledovce, protože oni marxisticko-leninsky nechápou, že duchem a jádrem právního státu je, že mají chránit vlastnická práva kvůli svobodné tržní soutěži, která jediná přináší lidem obživu.

Téměř nikdo z těch soudců není ekonomicky tak fundován, aspoň jako ti mexičtí bandité v sedmi statečných, aby věděli, že jestli jim má někdo na jejich důchody vydělat, tak oni soudci musí ochránit ty, kteří vydělají kapitál na vytvoření pracovních míst, z kterých se ty důchody budou solidárně financovat. Pro mne samotného je vždy při konfrontaci s těmi marxistickými soudci útěchou víra, že mé děti určitě na tyhle důchodce dělat nebudou, jako se k tomu už rozhodli desetitisíce jiných mladých, kteří si do USA a Austrálie zvou český kapely, aby jim připomněly rodnou zem.

A právě justice svým ekonomickým analfabetismem došla k skvělému závěru, že v krizi se 200 poslanců musí na rozpočtu domluvit, když se jich ani 101 nedomluvilo na provizích za schválení nějaké vlády. Tohle přece je možné jen, pokud jsou soudci přesvědčeni, že platí Katzův ekonomický axiom. Schodkový rozpočet není žádný problém, přece nám vždycky někdo půjčí. Kdyby tady nešlo o ekonomický analfabetismus, pak by se zjevil obecný analfabetismus politický, protože naši politici nám krizi nezlomí tím, že by z osvícení redukovali utrácení, ale z donucení a to jen, když riziko nezvolení bude dost vzdálené a opozice bude aspoň trochu pravicovější. Levicový politik nemůže před volbami šetřit ze své podstaty a středový to ve skutečnosti chce na levicového jen svést!

A proto možnou protikrizovou reformu Ústavní soud absolutně znemožnil. Jen hned po volbách s vidinou čtyřleté lhůty k nápravě v očích voličů a bez levicové opozice je pořádná reforma možná. Tu reformu mohl z donucení udělat Paroubek s komunisty a nikdo jiný. Media a levice by to stejně Topolánkovi, i kdyby byl ještě víc Havlovsky levicový, nikdy nedovolila. I ten „úsporný“ schodek 170 miliard je stále jen cestou do pekel a vychází z podobného optimismu ekonomicky negramotných, jako vycházel rozpočet letošní. Prostě „jsou to pouze komunisté, postkomunisté a bývalí komunisté“, jak konstatoval Topolánek.

Žádný sedlák by nepřežil, kdyby se chystal na mírnou zimu. Protože tenhle sebezáchovný selský rozum tu nikde nefunguje, nikdo ani nevzpomene, že by cestou k záchraně měla být i konečně změna volebního systému i proti duchu téhle Ústavy. Bohužel se selským rozumem jsme se úspěšně vypořádali při kolektivizaci venkova. Kupecké počty jsme opustili s vědeckým plánováním a výměna zkrachovalého socialismu za sociální stát žádným impulsem k návratu racionality nebyla.

A k čemu tyto mé nářky, když krize přece už končí. Krize nekončí. Logika přírodních a tržních jevů v situaci, kdy nás občany ani Bůh nemůže ochránit, protože jsme to po něm ani nechtěli, nemůže akceptovat iracionalitu toho levicového většinového davu, jeho politických representantů a marxistů v soudcovských talárech, kterým všem jde o uplatnění jejich práva ničemu vlastně nerozumět, nepřiznat to a nedat se vlastně těmi, co umí číst účetní rozvahy a výkazy cash flow, ponižovat. Krize pak bude trvat tak dlouho, dokud ta iracionalita neztratí svoji dominanci. Trvalo to pro někoho od 1917 až do 1991, pro jiného od 1933 až do 1945 a pro nás od 1948 do 1989. Jak dlouho to bude trvat dnes?