Právní stát, nebo právní hnojiště?

Dušan Šrámek

Právní stát, nebo právní hnojiště?

Česká republika je podle Ústavy údajně právním státem. Bohužel, v mnoha případech lze dokladovat, že na místo této charakteristiky by bylo vhodnější slovní spojení, že je právním hnojištěm.

Podivné praktiky Inspekce ministra vnitra

Stíhání bývalého předsedy republikových občanských komisí a příslušníka oddělení kontroly na Policejním prezídiu Přemysla Vachalovského bylo zahájeno 28. března 1994 a od samého začátku je provázela řada podezřelých, ne – li přímo protizákonných okolností. Přestože byl již obviněn, při žádosti o nahlédnutí do spisu mu vyšetřovatel Vrána sdělil, že ve spise ještě nic není, že mu jej teprve zašlou z Inspekce ministra vnitra. Podstata trestného činu měla spočívat v tom, že údajně zaplatil nižší clo z dovezeného automobilu z Německa. Už samo šetření skutku Inspekcí MV bylo nezákonné, protože se skutek stal ještě v době, kdy Vachalovský nebyl příslušníkem Policie ČR. Nemluvě o to, že nezákonné bylo její vyšetřování i z toho důvodu, že neměla právo provádět šetření mimo území republiky.

Rozsudek bez důkazů

Po téměř tříletém vyšetřování bylo trestní stíhání zastaveno. Jiný vyšetřovatel jej ale opět začal stíhat, a na základě trestního příkazu byl Vachalovský odsouzen k peněžitému trestu. Protože se ale odvolal, bylo nařízeno hlavní líčení, na jehož základě byl zproštěn obžaloby. Ten samý soud ale poté co, se znovu odvolal státní zástupce Vachalovského odsoudil 18. srpna 1999 k pokutě ve výši 4. 730 Kč, případně ke dvou týdnům odnětí svobody. Základem pro odsouzení se stala faktura na koupi vozu. Tato faktura však byla vystavena 29. května 1992 na 7 500 USD, přestože Vachalovský auto podle faktury, kterou vlastnil, a kterou předkládal jako důkaz své neviny, koupil již 22. května, přičemž 25. května již bylo zaplaceno clo, celní řízení ukončeno, a auto dostalo státní poznávací značku a technický průkaz. Soud dokonce zamítl návrh na přizvání znalce z oboru grafologie, přestože Vachalovský tvrdil, a později rovněž prokázal dvěma znaleckými posudky včetně posudku Kriminalistického ústavu, že podpis na faktuře není jeho, ale je zfalšovaný. Zfalšovaná ostatně byla i celá faktura, která na rozdíl od faktury původní byla plná oprav, přepisování, a navíc existovala pouze v kopii, zatímco Vachalovský vlastnil originál. Rozdíl v ceně za auto činil na obou fakturách 2 500 DM. A co je možná nejpodstatnější – že se Vachalovský ničeho nedopustil, potvrdil ve své svědecké výpovědi i náměstek generálního ředitele celní správy.

Přitom vysvětlení pro navýšení ceny bylo poměrně jednoduché. Čím vyšší cena, tím vyšší celní srážka. Soud se ale vůbec nezabýval tím, že dva pracovníci firmy německé firmy Auto Exchange byli odejiti právě za falšování faktur. Inkriminovaný pracovník firmy, který vyplnil obě faktury na rozdílnou kupní částku na stejný vůz, a který byl v rámci právní pomoci vyslechnut německými vyšetřujícími orgány, přitom nebyl schopen odpovědět na základní otázku, proč existovaly dvě odlišné faktury na stejné zboží. Jenom stále opakoval, že pravá je ona zfalšovaná faktura. Jako třešnička na dortu pak působilo jeho další tvrzení, že Vachalovský, tedy zákazník, kterého viděl poprvé v životě, zaplatil za auto, které si rovnou odvezl, pouhých pět set dolarů s tím, že zbylou částku ve výši sedm tisíc doplatí později.

Protože se Vachalovský i státní zástupce odvolali, proběhlo odvolací řízení, v němž obžalovaný dostal dokonce padesát tisíc pokuty, případně dva měsíce odnětí svobody. Řízení před odvolacím senátem bylo pochybné i po formální stránce. V průběhu jednání totiž došlo k neodůvodněné výměně předsedy senátu, čímž byl Vachalovský zbaven svého ústavního práva na přiděleného soudce.

Kdo stojí za justičním zločinem?

Přestože z celého případu je zřejmé, že celé obvinění stálo na vodě, Vachalovský se svou obhajobou neuspěl ani u Ústavního soudu, ani v žádosti o obnovu řízení. Přitom se za něj postavila řada bývalých politických vězňů, členů Charty 77 či aktivistů v oblasti ochrany lidských práv, jako například Jiřina Šiklová či John Bok. Vachalovský však odmítl jakékoli intervence, včetně podání žádosti o milost. Tím ale celý případ nekončí. Minulý měsíc, tedy více než šestnáct let po údajném skutku, sedm let po odvolacím rozsudku a dva roky poté, co byl případ promlčen, dostal Vachalovský zničeho nic předvolání k dvouměsíčnímu nástupu trestu do věznice s dozorem. Zbývá tedy zodpovědět otázku, kdo byl natolik mocný, že dokázal zvrátit zastavení trestního stíhání, zmanipulovat soudní proces a iniciovat další právní a justiční přehmaty v celém případu. Podle již zmíněného člena spolku Šalamoun Johna Boka je to jednoznačně pomsta bývalých estébáků a policistů, kterým, Vachalovský ve své funkci šlapal na prsty. Je tristní, že tyto prsty dosáhnou tak daleko a vysoko.