Daniel Köppl: Proč se Viewegh rozhněval

MF Dnes 12. května

Pokud jde o bulvár, tak asi opravdu platí přísloví Škoda každé rány, která padne vedle. Nicméně psát petici proti bulváru, který je obecně velmi oblíbeným fackovacím panákem, je ošemetné. Zvláště tehdy, pokud máte máslo na hlavě. A to oba hlavní iniciátoři petice Marek Vašut (viz jeho kolaborace s TV Prima na realityshow Trosečník) a Michal Viewegh (vydání jeho knih je událostí dnes již především pro bulvár) spolehlivě mají. A bohužel ani seznam dalších signatářů nedává moc prostoru pro tvrzení některých médií, že je pod ní podepsána elita národa. Ta se totiž většinou nerekrutuje z herců, moderátorů, bavičů a politiků, ale z lidí z jiného prostředí.

Je to smutné, ale faktem prostě je, že dokud bude mít bulvár své spotřebitele (dnes ho čte každý den okolo 1,7 milionu obyvatel), nic se nezmění. Zároveň je také pravda, že bulvární média hrají do značné míry hru, kterou většina ze signatářů petice hraje ráda. Tedy když se jim to zrovna hodí. Pravda je taková, že existuje řada skutečných osobností i z umělecké branže, kterým se bulvár nevěnuje. A to i přesto, že ve svém oboru patří mezi špičky.

Tak třeba Jaromír Nohavica, který dlouhodobě prodává několikanásobně více CD než většina zpěváků, kteří se v bulváru objevují pravidelně, mezi jeho miláčky nepatří.

Herec Ivan Trojan také ne. A tak bychom mohli pokračovat dále. A hlavní důvod, proč se tam tyto osobnosti neobjevují, nespočívá v ničem jiném než v tom, že nejsou pro čtenáře bulvárních médií zajímavé.

Tím se dostáváme k hlavnímu problému petice a řady jejích signatářů. Jde o vnitřní dilema – pro koho vlastně to své umění dělají.

Chápu, že z jejich pozice je asi těžké připustit, že umění většiny z nich je určeno především pro konzumenty bulvárních médií. Tedy pro „méně vzdělané“ publikum. Umím si představit, že většina z osob podepsaných pod touto peticí si danou skutečnost nechce připustit, protože se to v uměleckých kruzích zkrátka nenosí. Ale do této kategorie se dostali jen díky své tvorbě a volbě.

Fakt, že ve skutečnosti není tato petice určena bulvárním médiím a kolegům, jak její tvůrci tvrdí, dokazuje i další bod. Je přece několikanásobně jednodušší a levnější bulvární novináře a bulvárem postižené obeslat mailem nebo poštou než tisknout inzeráty v celostátních denících. Minimálně to by mohl Marek Vašut jako manažer komunikace jednoho z autobazarů vědět. A tak se nabízí otázka, proč vlastně daná petice vznikla a byla publikována jako placený inzerát. Stojí za tím premiéra nového filmu, knihy, cukrárny, automobilu, nebo něco úplně jiného?

Další rovinou, kterou uvedená petice z mého pohledu má, je otázka soudnosti jejich autorů a některých jejích signatářů. Tvrdit, že bulvárními médii pohrdám, ale zároveň od nich vyžadovat zdarma publicitu, je, decentně řečeno, pošetilé. Marek Vašut a Michal Viewegh šli dokonce ještě dál, když jedním z partnerů filmu Román pro ženy (Michal Viewegh scénář a Marek Vašut hlavní mužská role) byl největší vydavatel bulvárních deníků v ČR.

A tak se musím přiznat, že pravý smysl uvedené petice vlastně nechápu. Vím, že je nepříjemné být v centru pozornosti bulvárních novinářů a médií. A stejně tak vím, že pokud pracuji pro konzumenty bulvárních médií, tak je bojkovat prostě nelze. Zní to možná hrozivě, ale je prostě fakt, že pokud má bulvár své spotřebitele a prominenty, kteří s ním tu hru hrají, tak se nic nezmění.