A vítězem se stává...
Petr Štěpánek
Vyhlásil jsem jakousi svoji soukromou novinářskou soutěž s pracovním názvem „O nejrychlejšího trotla“. Byl jsem totiž zvědavý, kdo jako první v souvislosti s mojí kandidaturou do Poslanecké sněmovny opráší deset let starou kauzu sporů o televizi Nova a jako by se nechumelilo, přehlédne výsledky všech těch soudních, parlamentních i policejních vyšetřování a znovu mi vypálí oblíbená stigmata. Jako prvního na pásce tedy vítám Josefa Kopeckého, nepřekvapivě z Mladé fronty Dnes, a slavnostně mu tímto neprestižní cenu „nejrychlejšího trotla“ uděluji.
Pokud někdo – jako Kopecký – znovu oprašuje zlá zjednodušení typu, že jsem ve sporu o Novu stál na straně Vladimíra Železného (MF Dnes 17. 6. 2009), usvědčuje sám sebe, že o celé věci ani po deseti letech neví vůbec nic. Ve sporu Železný – Lauder jsem totiž jako člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nemohl stát na Železného straně, i kdybych třeba i sebevíc chtěl, neboť Rada pro vysílání ten spor prostě nerozhodovala. Kompetenčně od prvopočátku náležel soudům. A navíc – Železný pak brzy ze sporu prakticky vymizel úplně, protože tzv. amsterdamská arbitráž (CME vs. Železný) rozhodla, že společnosti CME žádnou škodu nezpůsobil.
Že v konfliktu Železný – Lauder nakonec prohrála České republika je sice logický nonsens, nicméně zároveň truchlivý fakt. A taky doklad neschopnosti odpovědných orgánů ČR, především tehdejšího sociálně demokratického vedení ministerstva financí. Můžeme se jen domýšlet, zda neprohratelnou arbitráž prohrálo naschvál či pro svůj naprostý amatérismus. Stejně truchlivé ovšem je, že v MF Dnes dodnes o skutečné podstatě konfliktu a mechanismech zmanipulované tzv. stockholmské arbitráže nevědí vůbec nic. Když mi Kopecký v této souvislosti nasazuje psí hlavu, že jsem se „proslavil“ v Radě pro vysílání, je to tradiční novinářská podpásovka. Nešlo o Železného, nýbrž o Českou republiku. A taky o setsakra velký balík peněz českých daňových poplatníků. Ano, je pravda, že jsem v téhle kauze skutečně stál na něčí straně. Jenže tou stranou nebyl Železný, ale Česká republika.
Jako cenu za své vítězství si Josef Kopecký u mne může vyzvednout některou z knížek, které jsem o sporech o Novu napsal. Třeba si o tom v MF Dnes po deseti letech konečně něco přečtou. Telefon na mě Kopecký určitě má. Vzpomínám, že mi před pár lety už jednou volal. Dodnes jsem nepochopil proč vlastně. Bylo to v době, kdy se vážně kývala židle s premiérem Grossem a já o něm napsal jízlivý komentář. Kopecký Grosse hájil a omlouval málem jako jeho mluvčí, advokát a nejbližší spolupracovník. V čích službách je Kopecký dnes?
