Jan Schwippel: Modernizace aneb lakování ČSSD na růžovo

Modernizace aneb lakování ČSSD na růžovo

Jan Schwippel

Drama se nekonalo. Sjezdová sešlost ČSSD o právě skončeném víkendu zvolila – byť s poměrně vlažnou podporou – staronového předsedu a také celé vedení podle jeho představ. Nejskloňovanějším slovem soc. dem. víkendu sice bylo slovo „modernizace“, ale při bližším pohledu zjistíme, že jde jen o pouhý marketingový trik vedení strany zahleděného do průzkumů veřejného mínění, bez jakéhokoli reálného významu a jakkoli uchopitelného konkrétního obsahu.

Jiří Paroubek získal – jako jediný kandidát na toto místo – při volbě předsedy strany pouhých 60% hlasů. Při otázce, co nebo kdo tuto poměrně nízkou podporu zavinil, je odpověď jasná: sám Jiří Paroubek. Staronový předseda ČSSD pro svou ješitnost nedokázal překousnout kritiku Miloše Zemana a jeho vystoupení ze strany těsně před sjezdem a ve svém vystoupení mu to řádně „spočítal“ („Jedno z těch obvinění se v posledních dnech týkalo i mě. To obvinění je tak hnusné, že se k němu nebudu vůbec vyjadřovat“). Ostrá kritika otce-zakladatele se mnoha členů strany dotkla a předsedovi to v tajné volbě dali pocítit.

Potvrzují to i hlasy z pléna během diskuse. Delegát Švec například řekl: „Paroubkovi jsem hlas nedal a není to výsledek komplotu Miloše Zemana. Vadí mi používání slovíčka ‚já - já jsem ČSSD, já jsem strana’ - a nenaslouchání názoru členů“. Petr Pospíšil uvedl: „Otázka je, zda si přejeme vedení strany systémem ‘one man show‘... nechápu, že (mezi poradci JP) nebyl nikdo, kdo by za ním přišel a řekl: Jiří neblbni, tohle už je moc...“. A delegát Mifka dodává: „Je zde snaha řídit vše z ústředí, omezuje se právo krajů a okresů.“

Další průběh sjezdu ostatně tezi o existenci relevantní vnitřní opozice přesvědčivě vyvrátil: například Bohuslav Sobotka (jako jediný kandidát na prvního místopředsedu) získal 85% hlasů a byli zvoleni všichni místopředsedové, které si Paroubek ve vedení přál (Urban, Vícha, Škromach, Vaňhová) a nikdo z těch, které si nepřál (Hulínský, Starec).

Bývalý poslanec Robert Kopecký před klíčovou volbou místopředsedy pro řízení (voleného fakticky jako 2. místopředsedy) dokonce pod záminkou faktické poznámky vykřikl na mikrofon něco v tom smyslu, že „Hulínský může být předsedou (!) až tehdy, až v Praze zajistí takové výsledky jako Jiří Paroubek v celé republice“. K němu se přidal i další delegát. Podle něho by se Petr Hulinský neměl stát místopředsedou právě kvůli špatným výsledkům ČSSD v hlavním městě.

Petr Hulínský pak volbu místopředsedy pro řízení dosti výrazně prohrál s Milanem Urbanem (25% vers. 65% hlasů) a následně se vzdal i kandidatury na řadového místopředsedu. Jediným dílčím úspěchem vnitrostranické opozice je tak zvolení Martina Starce (až ve druhém kole) předsedou Ústřední kontrolní komise.

A modernizace? Otázkou je, co se jí míní. Rozhodně ne odklon od utužování spolupráce s nedemokratickou a antisystémovou KSČM, ba ani hledání shody s ostatními demokratickými stranami. Ty menší koaliční Paroubek dokonce počastoval „bezzásadovou politikou“ a podléháním „diktátu ODS“.

Takže nejblíž pravdy asi bude delegát Petr Petržílek, který modernizaci popsal tak, že „stávajícímu obsahu je třeba dát moderní obal“. Nebo: „modernizace ano, ale opatrně (!)“, jak řekl Zdeněk Škromach v narážce na časté zmínky, že modernizace se nesmí stát záminkou k posunu ČSSD doprava. A nic na tom nemění ani ojedinělá změna stanov tak, aby byla možná přímá volba předsedy všemi členy (obdobná přímá volba předsedů krajských a okresních výborů ostatně schválena nebyla).

Modernizace strany v čele s Paroubkem, Sobotkou a Urbanem zkrátka možná není a jde pouze o marketingový trik jak nalakovat na růžovo stávající poměrně nevábný a nemoderní obsah. A to s cílem učinit stranu přijatelnější pro podnikatele, živnostníky a mladší a vzdělanější obyvatele.

Ostatně při poslouchání popisu Jiřího Paroubka o tom, že „modernizace znamená pevně stát na levé noze a zároveň se poněkud rozkročit“ (viz např. nedělní TV Prima) vzbuzuje přání, aby si strana to, na které (levé) noze vlastně stojí, náhodou nepopletla, nechtěla se právě jí rozkračovat a celý proces pro ni neskončil tvrdým a bolestným pádem na ústa.