Qui bono „české předsednictví“,

Jaroslav Kuba

Co mají mít z „českého předsednictví“ Češi, dlouhodobě nejen mediálně, ale i většinou svojí politické reprezentace štvaní do něčeho, pro co dnes mají v západní Evropě obrat „demokratický kolonialismus Evropské unie“? (srov. např. Dr. Peter Bachmaier, From the Second to the Third Word, in „Curent Concerns“, Zurich, No 3/4, 2008 <http://www.currentconcerns.ch/index.php?id=557>).

Běžný český občan netuší, proč ta jeho země, dnes „Česko“ zvaná, bude „předsedat“ EU. A tak mu to „sdělovadla“, většinou vlastněná v Německu, a ovlivňovaná mediálními „experty“ z Američany zrušené RFE, servírují jako poctu a vyznamenání. Dokonce udělené nezištně.
A za což by měl být v předklonu až na zem, vděčen. Vždyť to jeho malinké Česko, které si pletou s Čečnou apod., bude najednou šéfovat celé Evropě!

Zkrátka - něco tak úžasného mohl naposledy zažít, když planetu oblétával „Sojuz“, z jehož paluby k němu soudruh Remek ani česky „nemek‘“(jak se tehdy říkalo). Pro Brežněvův SSSR to byl (jak se dnes říká) dobrý „marketingový tah“. Český pocit z omezené suverenity měl být přemožen pocitem velikášství z letu kosmonauta.

Kreml měl tuto akci již dopředu pojištěnou i na Pražském Hradě, a to ozvěnou vděčnosti a oddanosti dr.Husáka.

Pravda, takový pan Čehona (dnes již opět nepohodlný Havlíček-Borovský jím podle nápěvu rakouské hymny „čeho nabyl občan pilný“, označoval bytosti prospěchářsky loyální komukoli) by si možná rád zanotoval nejen s Urbánkovou „danke schön“.
Ale! Může si to dovolit, když se na něj z Hradu už, či ještě, nedívá pan Havel, jenž euforickou vděčnost za své prezidentství běžel hned vyjádřit svojí omluvou do Německa ?


Zdá se, že si neuškodí. Neboť z dnešní české hlavy státu se stává pomalu a jistě - veřejný nepřítel. V rodné straně, v rodném Česku, v širší eurovlasti, a dokonce už i v plátcích za velkou louží do něho řežou!
I ústavní soudci s Klausem jednomyslně nesouhlasí. Což jim pan Uhl z Denglerova práva, blahé paměti vyceněný šéfem sudetoněmeckého landsmanšaftu Posseltem medajlí za zásluhy, také 27.11.2008 pochválil jako „právní majstrštyk“.
Škoda, měl ještě zdůraznit, že jen v tomto roce běží již o jejich druhý „právní majstrštyk“.
Totiž “Listina“ v čl. 31 zakotvila právo na ochranu zdraví.A ÚS ČR svým nálezem z l0.7.1996 označil nárok občanů na bezplatnou zdravotní péči za jejich ústavní právo.Ale tento svůj názor letos popřel, když 20.5.2008 zamítnul návrh na zrušení tzv. regulačních poplatků ze zák.č. 261/2007 Sb., či-li tzv. “jůlínkovného“.

A „majstrštykovně“ při tom zároveň porušil zákon o ÚS ČR, podle něhož pro platnost revize svého dřívějšího názoru musí být dosaženo nejméně devíti hlasů z možných patnácti, neboť to skončilo poměrem 8:7……

Není se proto co divit, že Uhl o pár dnů později rozšafně zašel dále, a požaduje Václava Klause odvolat z Hradu. A to pro bláznivou pošetilost, doloženou jeho zamítavým postojem k tzv. „Lisabonské smlouvě“.
Škoda, že nenapsal ještě „pro bolševickou drzost“. Vždyť Klaus se proti ní dovolává článku 2 „Ústavy ČR“ v němž se praví, že zdrojem veškeré moci ve státě je - lid - a vykonává jí prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní!
Či-li ústavního principu „suverenity lidu“.Což znamená mj., že lid nesmí být při svém sebeurčení a ve svojí vůli omezen, a to nikým a ničím.
Um Gottes will! Aby si tak mohl „das ganze tschechische Volk“ prostřednictvím svého parlamentu přijímat o čemkoli, jakékoli zákony.Hrůza.

A pokud by jim někdo vnucoval, že jejich parlament má poslouchat, upřednostňovat befély europarlamentu, v němž budou mít kvantitativní převahu nejpočetnější evropské národy, tak by to snad ještě měla moc soudní - tj. ÚS ČR - prohlásit za nesouladné s ústavním pořádkem! Unmöglich !

Není proto divu, že jako delegace dělníků k prezidentu Benešovi v únoru 1948 musela k prezidentu Klausovi narukovat úderka z europarlamentu.
Hans-Gert Pöttering, Schulz, Wurz a další; zejména pán s expresivním příjmením „Bendit“ mu ve spojení s „lisabonskou smlouvou“, 63 let po zániku protektorátu Böhmen und Mähren, na Pražském Hradě sdělil:
„Vaše názory………mě nezajímají……Budete to muset podepsat……
A jistě po pravdě a výhrůžně dodal:
„S prezidentem Havlem jsme si vždy dobře rozuměli…“.

A mohlo to být také jednomyslné, jako u soudní stolice v Brně, nebýt paní Dahlové, jenž mj.pravila:

„Nejste démon, ale statečný prezident, který obhajuje svoje názory. Souhlasím s Vámi, …. v Evropské unii …. Je dovoleno nesouhlasit s nějakou směrnicí, ale není dovoleno nesouhlasit se smlouvami. Jsem hrdá na to, že jste nepřijali všechno, co z Bruselu přichází.“
O tom se „Novinky.cz“, i všechna „demokratická a objektivní“ masmédia, zřejmě ve snaze neznervózňovat pana Čehonu, ani slůvkem nezmínila.
A předák oné mise, pan Hans-Gert Pöttering na závěr pravil: „Jde nám o svobodu a demokracii, o smíření v Evropě. My podporujeme české předsednictví……“.
(Citace ze „Zápisu z přijetí delegace Evropského parlamentu prezidentem republiky Václavem Klausem“ zveřejněného na webových stránkách Informačního servisu Kanceláře prezidenta dne 5.12.2008)
Náhoda?
Nebo malá ukázka toho, jak se k nám budou po podpisu „Lisabonské smlouvy“ chovat, když se symbolem české státní suverenity jednají stylem chování kolonizátora nadřazené rasy k náčelníkovi zapadlého kmene odněkud z rovníkové Afriky?


Co mají mít z „českého předsednictví“ Češi, dlouhodobě nejen mediálně štvaní do něčeho, co si už dnes např. expert na problematiku východní a jihovýchodní Evropy Vídeňské univerzity Peter Bachmaier ve stati, dotýkající se i summitu Bush st. - Gorbačov na Maltě v r. 1989, a jenž rozhodl o osudu mj. i Československa, nazvané „Z druhého do třetího světa“, dovolí opsat slovy „Demokratický kolonialismus Evropské unie?“ (Dr. Peter Bachmaier, From the Second to the Third Word, in „Curent Concerns“, Zurich, No 3/4, 2008 <http://www.currentconcerns.ch/index.php?id=557>).

Někteří jistě něco.
Např. politik světového jména „Miralek Topalek“ (Le Monde, 2.11.2008) se za hérostratovskou slávu z tohoto šéfování patrně přidá k panu Paroubkovi v možném handlu „Lisabon za radar“ , a především za podporu toto „předsednictví“ nerušeně vykonávat.
Za tichého civění mnoha vnitřně nepřesvědčených občanů.

Což druhému jmenovanému (který si zakládá na tom, že má nejlepší přátele právě mezi německými politiky) mj. konečně umožní co nejrychleji prosadit porozumění se SL. Např. dokončením odškodnění „sudetoněmeckým antifašistům“. Na což ještě během konce svého premiérování přiznal nemalou částku ze státního rozpočtu (srov. PRÁVO, 26.11.2008, str.14, cit.:“Lídr ČSSD…(se)zúčastnil..zahájení výstavy k problematice sudetoněmeckých antifašistů.“).
Připomínám, že jejich vůdčí postavou byl Wenzel Jaksch, jenž jako sociální demokrat odešel před Hitlerem roku 1939 do Londýna.A to s představami, které vyložil v knize „Co přijde po Hitlerovi“.
S Edvardem Benešem se poprvé sešel 3.8.1939, a to s vizí „vnitroevropské federace“. Sudetští Němci se měli po válce plebiscitem rozhodnout, zda se k ní připojí jako autonomní sektor Čech a Moravy, nebo jako německá provincie.

Dr.Beneš se s ním logicky časem rozešel. Vždyť Jaksch chtěl fakticky zachovat odtržení Sudet i v osvobozeném Československu. Což by pro mapu Československa mělo stejný efekt, jaký přinesl mnichovský diktát.
Ani nelze zapomenout, že antifašista Jaksch po svém návratu do Německa v roce 1949 následně působil v různých sudetských spolcích, v nichž jak známo, nalezlo útočiště mezi jiným i nemálo aktivních nacistů. A od roku 1951 byl až do své smrti předsedou sudetského sdružení „Seliger Gemeinde“, jehož ultimativním požadavkem zůstává i v současnosti zrušení tzv.„Benešových dekretů“.
Nevylučuji, že například již vzpomenutý ing.Uhl možná ing.Paroubkovi (který ostatně 21.10.2007 obdržel pamětní medaili Wenzela Jaksche za, cit.: „upevnění česko-(sudeto)německých vztahů“) jednou na stránkách svého listu doporučí, aby do Jakschova odboje bylo započítáno i jeho působení v rámci Čechům nepřátelského sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Což samozřejmě mohlo dávno být, kdyby na Hrad přišel Paroubkem vehementně prosazovaný Švejnar, tehdy na každém kroku provázený souvěrcem SL v EP, Horatschkem.

Ale nevadí. Paroubkem ovládaná ČSSD zpoždění dožene díky přílivu volebních hlasů v příštích volbách od lidí, frustrovaných Topolánkovou vládou.Již tím, že se jeho strana dostala k moci přinejmenším ústavně spornými manipulacemi veřejného mínění v předvečer voleb. Podotýkám, že v Thajsku za cosi podobného v tomto týdnu padla vláda, a vládnoucí stranu za to tamní ústavní soud na pět let zakázal.O problematickém získání parlamentní většiny „přeběhlíky“ nemluvě.
To již bude v době, kdy by měly ovlivňovat sociální situaci i nálady lidí dnes prognózované dopady ekonomické krize.Bude proto paradoxní, jestliže by ke splnění zmíněného požadavku „Seliger Gemeinde“ měla jednou přispět tzv. „extremistická radikální uskupení“.

Která si dnes vybírají právě pohraniční města (v tzv.“Sudetech“ - Litvínov, Kopřivnice apod.) k náborovým demonstracím fyzického násilí, jakoby okopírovaným od pouličního teroru ozbrojených hord SA z dob světové hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let.
Získávají nejenom další členy. Ale především sympatie prostých lidí, terorizovaných důsledky a projevy sociální, kulturní i jiné bídy jejich „rómských spoluobčanů“. Zároveň tak - prozatím - zastrašují do budoucna takové, kteří bojují myšlenkami. Nikoli holemi, řetězy, noži……
Pokud se dostanou do zastupitelských sborů, oplatí to těm, kteří dnes diskrétně podporují přinejmenším jejich paramilitární složky. Například podporou zrušení již zmíněných „Benešových dekretů“.

Ostatně - proč pan Uhl nejel osobně bránit tisíce Rómů do Litvínova, jako to učinil před léty v ústecké Matiční ulici v případě komunity jednoho, jimi obývaného činžáku?

A ani na žádného z nich nepodal trestní oznámení jako na Ransdorfa, který si jen dovolil oponovat, když jakýsi německý publicista spustil kampaň proti Čechům, že iniciativně zřídili „cikánský koncentrák“ v Letech (mj. přitom jaksi „pozapoměl“, že to bylo na soukromém pozemku jeho otcovské jasnosti ministra zahraničí Topolánkova kabinetu).

Mediokracie je mocná. Téměř dennodenně rafinovaně útočí na českou hlavu státu. Za to, že osudně a ostudně osamocena brání novému protektorátu.
A jak lze v reakcích na takové projevy v jakémkoli internetovém periodiku zjistit, tisíce jejích recipientů tyto útoky vulgárním a stádně tupým způsobem opakují.
Podobni davu, lynčujícímu Dr.Galéna.
Jehož tvůrce, Karel Čapek ve stejně pohnuté době pro náš národ propadal zoufalství z čehosi velmi podobného, co označil českým „šupáctvím“.


A tak se důvodně obávám, že tzv. „české předsednictví“ má jen prospět k šíření „demokratického kolonialismu Evropské unie“, ovládané jejími nejsilnějšími národy a státy.
A bude zároveň pro neinformované a mediálně zmanipulované Čechy činit stravitelnějším podrobení se mocenského mechanismu. Který jejich zem na dlouhou dobu, ne-li jednou provždy, pohltí především pro jejich mocného souseda, coby jeho životní prostor.