Vašek harmonikář

Martin Daneš

Václav Havel sezval své přátele a (spřízněné) novináře do jedné pražské kavárny a zahrál jim na foukací harmoniku. Kvalitu jeho hry hodnotit nebudu, neb jsem nebyl pozván a z písemných záznamů to jde těžko. Malé hudební číslo herce v hlavní roli by se skvěle vyjímalo v úvodu nějaké divadelní hry se statičtějšími scénami, například v Divadle Járy Cimrmana. Ale na tiskové konferenci?

Havel je divadelník provokující rád veřejnost svými drobnými výstřelky. V úvodu prvního prezidentského mandátu dal o sobě rozhlásit, že se dlouhými chodbami Hradu občas projíždí na koloběžce. Svět, který měl v čerstvé paměti šeď a koženou důstojnost komunistických potentátů, to zaznamenal s úsměvnými sympatiemi. Havel ve skutečnosti po hradních chodbách na koloběžce nedrandil; kdyby to byl zkusil, nejspíš by se na ní neudržel.

Československá „něžná revoluce“ byla jedno velké divadlo, s jehož kulisami dobře ladil nemotorný a dýchavičný Vašek v roli hodného krále. Havel nikdy nebyl politik a tím méně státník. Státník se nemůže obklopit přáteli a totálně izolovat před kritiky a politickými oponenty. Nemůže si dělat vždy to, co se mu zachce. Nezabývá se jen sebou a neplácá, co mu slina přinese na jazyk.

Havlův projev je (či spíše byl) ve svých vrcholech formulačně brilantní, zato s logikou bývá na štíru. Naštvaný na svého nástupce, jenž hradní audi a mercedesy mění za domácí škodovky, exprezident zlomyslně podotkne, že „Škoda je Volkswagen“. Škoda je, pravda, součástí německého koncernu, přesto je to stále český podnik s převážně českými zaměstnanci. „Nebudu komentovat každou (domácí) prkotinu. Jsem však připraven jít do riskantní hry, pokud to uznám za vhodné,“ řekl na „harmonikářské“ tiskovce. „Třeba se ozvu, kdyby chtěl někdo odsunout lesbičky ze země.“ Kdyby kdosi pojal podobně šílený nápad, setkal by se s nesouhlasem 95 procent občanů, a Havlův veřejný protest by tak nemohl být riskantní hrou.

Vašek blábolí nesmysly. Přejme mu více portugalského slunka.

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky