Příliš vysoké vítězství socialistů

Bohumil Pečinka

27. 10. 2008 MF Dnes

Daň za volební výsledek nemusí tentokrát nést jen poražení občanští demokraté. Drtivé vítězství pravděpodobně přinese komplikace i vítězné sociální demokracii.

Jakou mohou mít podobu?

Oranžová vlna vytvoří strukturálně i personálně novou sociální demokracii. Nejde jen o prostý součet třinácti nových hejtmanů a třiadvaceti senátorů. Soustředné kruhy asistentů, poradců a stranických úředníků budou znamenat nástup více než pěti set vesměs nových lidí do vrcholné politiky sociální demokracie.

Během krajských a senátních voleb se totiž o slovo přihlásila nová politická elita, která si také časem řekne o podíl na stranické moci.

Do dvou let to bude jiná strana, kde takzvaní zemanovci budou připomínat hynoucí veleještěry z dávných politických dob.

Velkou neznámou je, jaká „zvířata“ je vlastně nahradí.

První pohled na volební výsledky naznačuje, že v České republice zvítězilo všenázorové hnutí nespokojených, které se stalo mluvčím stejně nediferencovaného tlaku zdola. Na jedné lodi se tak objeví přímočaří kariéristé (Antl, Dryml), pro něž je ČSSD jen způsobem vzestupu.

Další v řadě jsou doposud neúspěšní politici (Emmerová, Palas), které pro směs neschopnosti či všehoschopnosti vytlačila před časem na okraj sama sociální demokracie, ale oni se nyní pod jiným praporem vracejí. Podobně jako v ostatních stranách, i zde se do popředí dostala skupina, pro niž je politika jen pokračováním byznysu jinými prostředky. Tento různorodý chumel zájmů lze zatím obtížně rozplést.

Právě mezi nastupující garniturou politiků by Jiří Paroubek mohl objevit svou armádu stoupenců, kterou v praktické politice tak zoufale postrádá. Dosavadní čekatelé na předsednickou funkci (Škromach, Sobotka) byli nedávným výsledkem na nějaký čas zatlačeni do pozadí.

Lze proto konstatovat, že jarní volba předsedy ČSSD je prakticky rozhodnuta.

Otázka je, zda se přímé volby za účasti všech členů zúčastní nad padesát procent členské základny, nebo budou volby přemístěny na sjezd, kde stačí k předsednickému vítězství prostá většina delegátů.

Nástup nových elit najde, stejně jako kdysi v ODS, odraz v rozvolnění stranické struktury. Jedním z momentů úspěchu ČSSD v roce 2006 i 2008 bylo, že se jim dařilo přenášet politickou strategii z centra na místní úroveň a naopak. Ne tak v Občanské demokratické straně. Podstata rozdílu je v tom, že občanští demokraté před osmi lety jednoduše nezvládli svůj vzestup. Hejtmani si časem v krajích vytvořili své gubernie, přestali mít zájem měnit centrální politiku své strany, ale současně těžce nesli zasahování z centra. Vznikla „tichá topolánkovská dohoda“ o nevměšování do vnitřních záležitostí krajů a centra. Jednotná ODS tak přestala existovat, což se projevilo i během nedávných senátních a krajských voleb.

Stejné nebezpečí je nyní i před sociální demokracií.

Hlavní obavou Jiřího Paroubka dnes je, zda se podaří udržet vítěznou volební vlnu na vysoké emoční hladině a zda oranžoví revolucionáři ovládnou také Poslaneckou sněmovnu, která je nejdůležitějším zákonodárným sborem. Hlavním zájmem předsedy Paroubka proto je vyvolat předčasné parlamentní volby v červnu 2009, souběžně s volbami do Evropského parlamentu.

V případě vyhlášení řádných voleb na jaře 2010 se lze právem obávat průvodních efektů spojených s krajským vládnutím sociální demokracie. Zvláště pokud budou sedět v krajských radách také komunisté, mohly by negativní ohlasy nejen narušit oranžová očekávání, ale přivolat i modrou antivlnu.

Byla by to trpká daň za příliš vysoké vítězství v krajských a senátních volbách.

Bohumil Pečinka