Co se z České televize nedozvíte

Petr Hájek

Prezident České republiky byl v minulých dnech na důležité státní návštěvě Izraele.
Její závažnost ještě zvýšil fakt, že byl prvním státníkem, který do této klíčové středovýchodní země přijel pouhý den poté, co Izrael stáhl své jednotky z pásma Gazy - událost, kterou celý svět sledoval s pochopitelným napětím.

V prezidentském speciálu cestovala také velká skupina zástupců významných českých firem, pro něž tato cesta byla jednou z mimořádných příležitostí, jak zlepšit naši obchodní bilanci s touto nevelkou, ale významnou a hospodářsky silnou zemí. Tímtéž letadlem cestovala do Izraele i skupina českých novinářů. Zatímco podnikatelé si celou cestu zaplatili, novináři, jak je u nás na rozdíl třeba od Velké Británie zvykem, dostali letenky v prezidentském speciálu zdarma. I tak byla cesta pro řadu soukromých médií, přes velký zájem, finančně neúnosná a musela se spolehnout buď na zpravodajství ČTK, nebo svých šťastnějších kolegů.

Václav Klaus jednal s izraelským prezidentem, předsedou parlamentu, zastupujícím předsedou vlády, předáky opozice, zástupci hospodářských kruhů, navštívil několik významných míst atd. atd. Český rozhlas, Česká redakce BBC, ČTK, Mladá fronta DNES a Právo pak z těchto událostí přinášely přímé zpravodajství. To se mohlo někomu líbit, nebo nelíbit. Jeden velmi nepodložený článek se stal příležitostí zařadit prezidentovo dementi na novou internetovou rubriku Co Klaus neřekl (www.klaus.cz), ale základní zpravodajská povinnost - smysl existence médií - tak byla více či méně kvalitně naplněna. O tom, že hlava našeho státu podniká významnou zahraniční cestu, se dozvěděli i diváci televize Prima, přestože její redaktor s námi necestoval. Pouze diváci ČT 1 o tom nemohli mít po čtyři dny ani tušení. A to přesto, že z televizí pouze právě tato veřejnoprávní - což by se mohlo zdá logické - s prezidentem do Izraele vyslala svůj štáb.

Pochopil jsem více, když se třetí den cesty štáb ČT od delegace i ostatních novinářů oddělil a jel točit nějakou jinou reportáž z Izraele, která se státní návštěvou českého prezidenta vůbec nesouvisela.

První kratinkou zprávu v hlavní zpravodajské relaci tak mohl divák ČT 1 spatřit až po návratu z cesty. Šlo o bezvýznamný úryvek z rozhovoru, který prezident poskytl médiím bezprostředně po příletu na ruzyňském letišti. K tomu si ovšem mohl štáb zaskočit z Kavčích hor a nemusel utrácet ne zrovna malé peníze daňových poplatníků za turistický výlet, za drahé hotely, za diety a pracovní dobu svých zaměstnanců. Prezident cestuje často po České republice. Setkává se s tisíci občany, významnými představiteli regionů, zajíždí do velkých měst i malých obcí, hovoří s lidmi o jejich problémech. Že ČT 1 z těchto, pro zemi jistě také ne zcela bezvýznamných cest nepřináší zpravodajství (na rozdíl často od soukromých televizí, pro které to téma je!), jsem si už zvykl. Že ale bude tabuizovat i zásadní zahraniční cestu prezidenta své země, to je přece jenom určitá inovace.

Nechci se pouštět do spekulací, proč tak činila a činí. Máme televizi veřejné služby. Tak se veřejně ptám: Co je v jejím pojetí veřejnost? A co služba? O smyslu a úloze této problematické instituce se vedou časté diskuse - pravidelně zesilují, když se, jako nedávno, má periodicky sáhnout veřejnosti do kapsy, aby bylo možno zvýšit přísun miliard korun na rozsáhlý televizní provoz. Hlavním argumentem bývá právě věta, že jde o televizi veřejné služby. Dávám těchto pár řádek jako příspěvek k této diskusi.

Petr Hájek
Zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky pro oblast komunikace a kultury