Petr Hájek: Zlá a nebezpečná hra

Zlá a nebezpečná hra

Petr Hájek

Hospodářské noviny zaútočily na prezidenta. V sérii článků ve středečním vydání se pokusily o dvě věci současně. Vytvořit dojem, že za nenaplnění Ústavního soudu je odpovědný prezident. A z absurdního plácnutí jednoho senátora, který se chtěl zviditelnit výkřikem, že prezidentovo jednání je "velezrádné", udělat přijatelnou kauzu, vytvořit dojem, že jde o něco reálného a vlastně ani ne tak bláznivého.

Na podporu celé chatrné konstrukce si autoři vypůjčili ještě "tajemnou schůzku" předsedy lidovců Miroslava Kalouska s Václavem Klausem. Musím zcela jednoznačně říci, že jde o typický příklad metody, která má za cíl udělat z ničeho NĚCO a na podkladě dohadů, spekulací, informací od "nejmenovaných zdrojů" a naopak nezveřejněním stanovisek druhé strany, nebo jejich účelovou interpretací, se pokusit rozehrát v zájmu určitých politických sil nehezkou a bohužel i dosti nebezpečnou politickou hru.

Kalousek byl u Klause kvůli soudu, hlásá titulek hlavního materiálu. Jeho autoři v něm tvrdí, že se prezident sešel na soukromé schůzce s Miroslavem Kalouskem, "aby se pokusili vyřešit konflikt kolem nedostatečného obsazení Ústavního soudu". Prohlašuji, že jde o primitivní lež, podloženou stejně primitivním způsobem.

Na dotaz k této schůzce jsem HN odpověděl: "Prezident republiky se občas, při různých příležitostech, setkává s předními politiky. O setkáních tohoto typu, která nemají formální charakter, žádná vyjádření pro média nedává. Podnět na to, aby byla JUDr. Ivana Janů po jejím červnovém ukončení práce ve funkci soudkyně Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu navržena na ústavní soudkyni, dostal prezident z několika stran. Určitě o něm bude přemýšlet." HN z toho zveřejnily půlku mé druhé věty.

Je totiž jedno, že i druhý účastník tohoto krátkého rozhovoru mezi čtyřma očima, kterých prezident absolvuje nesčetně, všechny zmíněné spekulace jednoznačně odmítl. Věc je tak jako tak vyrobena a připravena k zasetí nedůvěry. Protože kdoví, jak to bylo, řekne si čtenář, když se autoři odvolají na nejmenovaného člověka, "který s jedním z účastníků schůzky hovořil". Lze se proti takovým "zdrojům" nějak bránit?

Samozřejmě, že ne. O to autorům ani nejde. Jde o to vytvořit kauzu, na niž někdo, například já, bude muset reagovat, neboť opak by znamenal souhlas. Pak na moje vyjádření zase odpoví redakce, přidá se hlas dalších "nejmenovaných", několik vybraných politiků, kteří by se jinak do médií nedostali, dostane prostor pro fotografie a několik nactiutrhačných výroků na adresu prezidenta republiky - a "případ velezrada" je na světě. Vzápětí se totiž "kauzy" chytnou další média, multiplikují ji a cíle je dosaženo. Virtuální se stane mnohonásobným opakováním "reálným". Právě touto metodou se velmi často pracuje v "seriózních" médiích. Příkladů je nepočítaně.

V našem případě je doplní ještě další oblíbený prostředek, který bych nazval "titulkové bombardování". Děje se tak, že obsah článku je o něčem jiném, než řekne titulek. Bárta není sám, kdo chce žalovat prezidenta, hlásá velký materiál s fotografiemi několika zapřisáhlých "klausobijců".

Prezident chybuje, ale velezrada to ještě být nemusí, říká další titulek, přičemž v textu se dočteme, že "objektivní stránka by byla naplněna, kdyby... To se nestalo". Nebo že "používání termínu velezrada považuje Grónský za nesmyl", ale... A tak dále.

Hlavní smysl této hry - a o nic jiného než o zlou a nebezpečnou hru nejde - je, aby se neviditelní stali viditelnými. Jednak autoři, jednak někteří politici. Aby se alespoň mihli vedle hlavy státu, které podle všech průzkumů dlouhodobě důvěřuje naprostá většina občanů. Případné poškození prezidentovy pověsti je v tomto případě spíše druhořadé.

Co na tom, že takové hry mohou současně - především v zahraničí - vážně poškozovat Českou republiku? Bude-li se totiž dostatečně vydatně psát o tom, že někteří členové horní komory parlamentu zvažují podání ústavní žaloby na prezidenta pro velezradu, bude někde někdo zkoumat, že jde o nesmysl, o pubertální anekdotu, která ale dostatečně přitažlivě zní, aby mělo smysl ji v médiích chvíli omílat?

Nikoli. Zůstane pouze dojem, že v naší zemi je asi "nějaké napětí". A před několikanásobnými volbami bude především pár spřátelených politiků, kteří nemají žádné skutečné téma, viditelnějších.

K vlastní problematice naplnění Ústavního soudu jsem se pro HN vyjádřil v minulých dnech. Zájemci naleznou celý rozhovor na webových stánkách Hradu.

Snad tedy ještě poslední poznámka: v současnosti Senát projednává další dva prezidentovy kandidáty na ústavní soudce. Žádná krize se nekoná. Pouze ji chce někdo virtuálně vyvolat.

Autor je ředitelem tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky

5/20/2004