Petr Hájek: Odpověď na dopis Michala Šilara

Odpověď na dopis Michala Šilara

Petr Hájek

www.klaus.cz

Vážený pane,

prezident republiky mě požádal, abych odpověděl na Váš dopis, který jste poslal e-mailem do prezidentské kanceláře v reakci na televizní film „Vládneme, nerušit“.

Píšete, že tento film se věnoval naší politické scéně v období Opoziční smlouvy a říkáte: „Nejenže na mne pořad zapůsobil velmi autenticky a vyzněl pro mne velmi věrohodně, ale navíc bylo na závěr pořadu uvedeno, že jste se odmítl k němu vyjádřit.“ A ptáte se, zda by tak přesto nemohl učinit.

Důvod, proč odpovídám já, je jednoduchý: Pan prezident zmíněný televizní film neviděl, těžko by se proto k němu mohl vyjadřovat. Váš dopis nicméně ukazuje na obecnější problém. Film jsem totiž viděl, a proto Vám mohu odpovědně sdělit, že jste se stal předmětem brutální mediální manipulace, zaměřené právě na lidi jako jste Vy: Normální občany, kteří politikou denně nežijí, a pro něž je z toho důvodu (po shlédnutí filmu) zcela přirozené si myslet, že „období Opoziční smlouvy ovlivnilo život v naší republice velmi silně a možná daleko více, než jsme si my, občané, dokázali uvědomit,“ jak píšete. Právě sem a nikam jinam evidentně směřoval záměr autorů a České televize. To byl vlastní smysl a cíl jejich „Vládneme, nerušit“.

Abyste pochopil, o co ve skutečnosti šlo, chtěl bych Vás upozornit na pár skutečností, bez nichž jste zcela bezbranným předmětem této manipulace: Například na to, že film se nevěnoval politické scéně v období opoziční smlouvy, jak se domníváte. Pouze se tak tvářil. Jednak zahrnoval daleko širší období, jednak z něj vybíral a podle předem připraveného schématu dosazoval do konstrukce pouze prvky, výroky a scénky, které měly potvrdit titul a vlastní politické zadání tohoto „dokumentu“, který zněl:

Vše, co učinil Václav Klaus jako předseda ODS a vlády, směřovalo ke zmrzačení demokracie v naší zemi, k usurpování moci, bezmála k nastolení „nové totality“. Zdatně mu při tom sekundoval druhý „spiklenec“ – předseda ČSSD Miloš Zeman. Statečně jim v tom bránil prezident Václav Havel a jeho spojenci.

V tomto smyslu film vlastně nepřinesl nic nového. Tento model s námi žije již deset (v širším smyslu téměř dvacet) let. Vytvořili ho Klausovi ideoví odpůrci spolu s neúspěšnými politiky z různých stran a hnutí (mediálně se pro ně vžil původně neironicky zamýšlený eufemismus Pravda a láska). S podporou stejně zaměřených médií, v tak masivní podobě v demokraciích nevídanou, se podařilo tuto lež vsugerovat velké části společnosti, takže dnes už tvoří veřejný majetek, ba řekl bych přímo psychologicko-politickou součást společenského vědomí. Dokonce jsem přesvědčen, že i mnozí současní představitelé ODS a značná část členů této strany si to dnes myslí, anebo se tak alespoň tváří, protože to je „politicky korektní“.

Možná vás ale teď napadnou některé otázky: Proč, s jakým záměrem a cílem, by se tato nevídaná manipulace dělala? Nebo proč a s jakým záměrem a cílem by jim v tom „nezávislá“ média tak aktivně pomáhala? A hlavně: Proč, s jakým záměrem a cílem by se tento vyčpělý politický kýč pokusila znovu oprášit Česká televize? Myslím, že na tyto otázky dává poměrně srozumitelnou odpověď film sám. Říká se tomu „kouzlo nechtěného“, či nezamýšlená autodenunciace, sebeudavačství.

K tomu byste si však místo odpovědí musel položit další otázky. Například jak se mohlo stát, že v tomto díle „veřejnoprávní“ televize jste se nikde nedověděl (či proč jste se nesměl dovědět), že uspořádání, kdy vítěz voleb sestaví menšinovou vládu, která je tolerována druhou nejsilnější stranou v parlamentu na základě přesně definované dohody, je v parlamentních demokraciích jedním z nejběžnějších. Má-li tato dohoda podobu ústní smlouvy (jako po volbách v roce 1996 v opačném stranickém gardu za aktivní účasti Václava Havla), nebo jinou, je nepodstatné. Spíše naopak: To, že aktéři dohody o menšinové vládě sáhli v roce 1998 k podobě písemné – a tedy naprosto transparentní, protože veřejně kontrolovatelné – by jim mělo být přičteno k dobru.

Tvrzení Václava Havla (k němuž se autoři filmu mnohokrát přihlašují, jako k axiomu, tvrzení, které se již dál jako pravdivé nedokazuje), že tak fakticky skončila opozice, protože vláda se například stala neodvolatelnou, je jednou z hlavních mystifikačních tezí manipulátorů. Proto se například nesmíte dovědět, že dohoda (Opoziční smlouva) nejen přesně stanovila za jakých okolností bude menšinová vláda ČSSD tolerována, ale dokonce ani to, že v průběhu volebního období byla ze strany ODS ještě dodatečně „utažena“ tzv. „Tolerančním patentem,“ tedy dalšími podmínkami (například rozpočtovým schodkem tak nízkým, že dnes by vypadal jako sci-fi), na něž menšinová vláda, chtěla-li přežít, musela přistoupit.

Jako vrchol „komplotu“ vám v temně podbarveném hudebním doprovodu film nakonec tajemně sděluje, že si vláda se „smluvní opozicí“ rozdělila místa v parlamentních výborech, různých dozorčích radách státních podniků a podobně. To byl – podle autorů – vlastní cíl celé hrůzy, to bylo ono „vládneme, nerušit!“

Tak tedy – ano. Za menšinové vlády Václava Klause a poté Miloše Zemana se opravdu ustavil mechanismus, že opoziční strana, která vznik menšinové vlády umožní, musí mít kontrolní pozice na všech důležitých politických a hospodářských pozicích parlamentu a státu. A jak by to mělo být jinak? Kdo jiný by měl menšinovou vládu kontrolovat? A jak?

Člověk neví, zda se smát, či plakat, když dnes vidí ve stejných médiích rozhořčené reakce stejných autorů, že dnešní (nemenšinová) vláda zamýšlí tuto praxi změnit. Pokládají to za skandál. Tak co je tedy správné? A co je skandál? Asi podle toho Kdy a především Kdo. Cuí bonó, v čí prospěch, jak vědí čtenáři detektivek.

Václav Havel ve filmu říká, že kdyby tehdy šlo o normální velkou koalici ČSSD a ODS, nic by nenamítal. Děsí ho však ta skrytost. Jenže právě v tom to bylo! Ony dvě strany velkou koalici utvořit nechtěly!

Možná už nyní spolu se mnou nechápete, respektive chápete, proč autoři filmu v této chvíli nepoložili bývalému prezidentovi otázku, zda ho stejně děsilo, nebo proč tak zásadně a razantně nevystoupil, když v závěru minulého volebního období vytvořila jeho srdci blízká (a za jeho účasti zrozená) Unie svobody – spolu s dalšími koaličními partnery, ČSSD a KDU-ČSL – tichou koalici s komunisty, aby pak v nevídaném kvapíku spolu protlačily parlamentem spousty zákonů, které nás přímo vracely před rok 1989! Proč Václav Havel mlčel (v tom filmu samozřejmě)?

Nechápete, proč se ho autoři neptali? Nebo už začínáte chápat?

Pokud ano, není třeba dál rozebírat tento ve své podstatě nudný a dramaturgicky velmi chatrný snímek, natočený podle předlohy naturalizovaného Američana, kmenového autora časopisu Respekt a přítele Václava Havla Erika Taberyho. Pak asi také pochopíte, proč se nikde neobjevila věcná kritika tohoto „dokumentu“, která by patrně musela konstatovat, že hodnotit ho jako „jednostranně tendenční“ by opět bylo pouhým eufemismem.

A jistě už také rozumíte tomu, proč vše financovala a natočila z peněz poplatníků právě Česká televize. Proč součástí filmu byla glorifikace „svazáckých“ hnutí jako Česká televize věc veřejná či Děkujeme, odejděte. Že je to provázaný kruh nevolených či zkrachovalých politiků, kteří politiku neprovozují na náměstích při kampaních a volbách, ale skrze média.

Jinak by se totiž ukázalo, že Opoziční smlouva byla obdobím, které neznamenalo nic více, ale také nic méně než standardní vymezení rolí pravice a levice, kdy „se vládlo“ civilizovaným způsobem, ne tak jako poté či dnes „do hrdel a statků“. Kdy se politika zvolna měnila v normální profesi sloužící ke spravování státu a ne v permanentní bitevní pole ničivého, protože nekonečného a nenávistného souboji na život a na smrt. Kdy volby mohly začít sloužit občanům k tomu, aby buď potvrdili dosavadní směřování země, anebo ho upravili přehozením výhybky zleva doprava, či naopak. Nikoli však jako rozsudek smrti nad politickými soupeři. Civilizovaná parlamentní demokracie se všemi chybami a nedostatky, ale ne vláda nevolených „elit“ spojených s médii či naopak. V tomto smyslu je název „Vládneme, nerušit“ právě oním nechtěně ironickým sebeudavačstvím.

Pokud už chápete, vážený pane Šilare, pochopíte také, proč jsem v roli poradce a mluvčího prezidentu Klausovi nedoporučil, aby se natáčení filmu (podle textu, který jsem znal) zúčastnil. Ostatně, nepochybuji, že by žádné doporučení v tomto případě ani nepotřeboval.

A pokud stále ještě nechápete, nijak se na Vás nezlobím. Ty stovky a tisíce vysílacích hodin televize a rozhlasu a stamilióny kopií novin, které o fenoménu „Opoziční smlouvy“ byly od té doby odvysílány a popsány, nemohu svým – ač neobvykle obsáhlým – dopisem změnit, ani jim konkurovat. Na této jistotě a na této převaze je ostatně přece postavena každá „geobelsovská“ lež, jež se věčným opakováním stane pravdou. A byl bych naivní, kdybych se nad tím chtěl rozčilovat.

Přeji Vám hezký zbytek léta.