Neřešit environmentální aspekty je oslovina
Jitka Macháčková
V médiích začíná předvolební mumraj a my jsme svědky různých politických výroků. Jedním z nich byl výrok ministra kultury, který se divil, proč stavět dálnice na Moravě, když jsou zapotřebí v Čechách. Pro příští volební období bych ho radši viděla v nějaké dobré filmové komedii než jako politika. Představte si totiž, že by se třeba Rakušané v jejich parlamentu rozhodli, že se bude rozvíjet jen kraj kolem Vídně a Innsbruck nechají na pospas. Takový politik nemá ve vládě co dělat. Vrcholnému politikovi musí záležet na prosperitě celé země, ne jen na místě, kde žije. Prezentovat nahlas takové myšlenky ve veřejnoprávní TV by si neměl vůbec dovolit.
Musel by být člověk velký ignorant, aby si nevšimnul nového fenoménu na politické scéně, což je „zelená vlna“ zástupců Strany zelených v čele s Martinem Bursíkem. Názory tohoto člověka mě zaujaly už v roce 1998, když byl ministrem životního prostředí za Tošovského úřednické vlády, jenže po následujících volbách se vytratil do komunální politiky. Tenkrát jsem si říkala, že se konečně tak očerňovanému Česku blízká na lepší časy.
Bohužel ani poslední ministr životního prostředí Ambrozek nedokázal dát do provozu pořádné webové stránky natož něco, co by občané pocítili jako zásadní změnu. Oddálení rozhodnutí o jaderné energetice nepovažuji za transparentní, protože přijdou jiní a papír se smete ze stolu. Mimochodem s těmi webovými stránkami je to mizerné i na dalších adresách státních institucí. Jako novinář beru tento nedostatek za základní, protože je samozřejmostí, že IT by měly fungovat pro bázi informací jako hodiny zejména na této úrovni. A nevymlouvejte se na nedostatek financí. Všichni víme, kolik teče na ministerstva peněz. WWW stránky umí dnes zprovoznit a udržovat kdejaký středoškolský student.
Abych se vrátila k Martinu Bursíkovi. Zmíním pár čísel, které jsou důležité pro vytvoření společenského obrazu zeleného politika. Sedmačtyřicetiletý předseda Strany zelených v roce 1986 obhájil doktorát z oboru ochrany životního prostředí a od roku 1990 více méně pracuje v politice. 16 let je dost dlouhá doba na to, aby člověk byl dostatečně vyzrálý pro správné úsudky a mohl se postavit na roveň výsměškům průmyslových lobbyistů a věcnou argumentací prosadit to, co mnozí politikové neřeší, jen odkládají pro další generace politiků a co nás nemine, bude potom větším problémem. Jedná se samozřejmě o snížení emisí z fosilních paliv a využití alternativních zdrojů. Na toto téma si dovolil Bursík oponovat i Václavu Klausovi a argumentoval závazky, které máme k EU. Oprávněně. Zatím neotráven vysokou politikou a věčnými půtkami, cílevědomý a svéhlavý, s pozitivním vlivem na mladou generaci předsedá „Zeleným“ teprve od loňského roku, ale externě působí jako poradce ministra životního prostředí.
Pamatuji si, jak byli před 22 lety konzervativci v Bavorsku dopálení, že se „Zelení“ dostali do parlamentu. Dnes to tam vypadá tak, že byla omezená osobní doprava do center měst, omezená rychlost jízdy v obcích, lidé si zvykli a mají čistší prostředí. Stačí pochopit, že jinudy cesta nevede a půjde to i u nás.
Protože jsem minulé volby volila pravičáky, vzala jsem si pod drobnohled program „Zelených“ a body si rozdělila na ano a ne. Každá strana argumentuje s tím, že má v programu tento aspekt a přitom se argumentům zelených politiků vysmívá. Vyšlo mi, že asi šest bodů z deseti zní, proč je zvolit. To je slušné renomé.
Martin Bursík správně pochopil, že pokud bude životní prostředí jen otázkou jednoho bodu v programu, nikam nedojde. Neboť environmentální aspekty se dotýkají všech oborů lidské činnosti. Na tapetě je samozřejmě uhlí, výroba elektřiny, atomová energie, ale hlavně ceny a zvýhodnění surovin, navracení se k topení uhlím je cesta zpátky a nesmysl. Jde o smrad z oxidu uhličitého, ve kterém se koupe v zimě celá Praha a sever republiky, jde o kamiony, které se například v moji městské čtvrti dennodenně motají v ranní a odpolední špičce a kvůli dopravním zácpám tam neustále vznikají bouračky.
Proč by například lidé v určitých oblastech nemohli topit jiným topivem než uhlím nebo plynem. Už to tady bylo, říkáte? A lidi si pořídili kotle zbytečně? No když se něco dělá nedůsledně, tak to potom tak dopadne. Zatím se tady důsledně jenom tuneluje a podplácí. Kdyby lidé, kteří mají rozhodující pravomoci nebyli hrabiví jako drůbež a byli poctivými občany, ve společnosti by se neodehrávalo tolik zla. Když mohou mít etický kodex novináři, proč ne politici?
V současnosti, kdy mohou lidé jezdit a porovnávat, začíná environmentální vztah (člověk versus příroda) dostávat opravdovou zelenou. Líbí se nám v Rakousku, že? Byli jsme s nimi kdysi součástí společné monarchie. Myslíte si, že kdyby přistupovali k otázkám, které se snaží řešit program Strany zelených, s výsměchem, že by měli u nich tak krásnou přírodu a čistá jezera? Vědí, že vzduch, který dýchají a půdu, do které sází, si připravují jako potravu sami.
My se na rozdíl od nich docela slušně otravujeme. Otravujeme řeky, vzduch, prostředí a sami sebe. Lidé jsou tvárná masa a zrovna jako se zdraží cigarety a kuřáci si po čase na vyšší ceny zvyknou, budou stejně tak dodržovat zákon, když z něho budou mít zdravotní prospěch. To je podle mě podstatou restriktivní politiky Strany zelených. Nevím komu nakonec dám svůj hlas, ale rozhodně to bude ta strana, která bude dělat politiku pro zdravé lidi a ne pro přidušenou, rakovinou prolezlou populaci, jaká dnes Česko obývá. Obávám se jen toho, že současná vládní garnitura nám nic nového už nedokáže nabídnout. Je totiž politicky stará, opotřebovaná a nepružná.
Jitka Macháčková