Leoš Mareš je frajer a není zpěvák

Jitka Macháčková

Hrdý, čestný a upřímný člověk, zvyklý říkat věci bez obalu, čímž si mnohdy přivozuje nelichotivé přezdívky, je tvrdohlavý a vznětlivý. Dokáže se rozzuřit tak, že není daleko od facky, ale druhá strana mince říká, že je mimořádně úspěšným člověkem. Za svými názory si stojí a není zvyklý je měnit. Je velmi pracovitý a svojí pevnou a vytrvalou vůlí se neustále po pracovní stránce posunuje dopředu. Koneckonců k podnikání má přirozené nadání. Ovšem v pozici šéfa by mu to zatím moc nesvědčilo. Musel by zapomenout na samolibost a přece jen nejdříve lidi poznat než jim začít důvěřovat. Nejlepší relaxací je pro něj náruč nejbližší osoby, kde se z velkého draka stane malý dráček. Letos ho čekají samé příjemné události, další pracovní úspěchy v podobě významné pozice a s tím související peníze, potká nové přátelé, kteří v jeho branži něco znamenají.

Nechala jsem se touto charakteristikou unést natolik, že jsem málem zapomněla napsat, že to o něm praví čínský horoskop, v jehož kalendáři je Leoš Mareš právě tím Drakem. Ještě o něm musím říct, že je čerstvý třicátník a také otec sedmiměsíčního Kubíka, který zřejmě už leze po čtyřech, říká ba-ba, ta-ta, pa-pa-pa, prostě písmena, a má snad už nějaký ten zub. Leoš je na něj právem pyšný, protože je to prý celý tatínek. V závěru článku se ještě o obou Marešových zmíním.

Leoš Mareš si asi myslí, že o něm napíšu něco v tom smyslu, že je nemožný zpěvák a textař, který se má držet kormidla jménem mikrofon a že budu kritizovat jeho invektivní narážky při moderování. Ne, ne, bude to trochu jinak.

Jeho humor je v pravdě primitivní, ale nápaditý. Je to slovní žonglér a nejméně ze všeho má rád, když mu někdo kritizuje moderování. V tom případě dokáže být hodně arogantní.

Současnost předchází minulost, tak se vrátím do jeho raného mládí, abych udělala představu těm, kteří se o tak sporadickou postavu, jako je Leoš Mareš, nezajímají, protože si myslí, že nestojí ani za psí štěk. Jeho fanoušci, respektive fanynky, jsou jiného názoru a je jich hodně.

Je hloupý nebo nadměrně nadaný až ojedinělý čili skoro geniální? Geniální, to jsem přehnala, neboť to slovo lze použít asi až na sklonku života člověka nebo když jde opravdu o genialitu, kterou byl třeba bezesporu Mozart.

Mládí prožil Mareš v Berouně, kde se narodil a odmaturoval tam i na gymnáziu. Potom se přihlásil na Západočeskou univerzitu, na fakultu ekonomie do Chebu, kde vydržel jen tři roky. Proč? Od prvního ročníku VŠ začal moderovat v tamním rádiu vysílání, psal se rok 1994 a když v roce 1997 pražská Evropa 2, popové rádio, vyhlásilo konkurz na moderátory, Leoš se přihlásil. Padl do oka tehdejšímu programovému řediteli Miloši Pokornému, který ho od roku 1998 přijal. Zároveň s tím zapadla kariéra zdatného ekonoma Mareše.

Začátky na Evropě 2 nebyly pro Leoše moc pozitivní, hrozil mu dokonce „padák“. Bylo to těžké, zrovna jako spolupráce E2 se zpívajícím duem Těžkej Pokondr, jehož je Miloš Pokorný, jak si můžete všimnout, levou polovinou. Snad lze říct, že Mareše zachránil jeho rozhlasový partner Patrik Hezucký, který svým intelektem mírní infantilní Marešovy nápady. Vydali spolu v roce 2000 CD s názvem „Mrázek ústředna“ a jsou to skeče s jednoduchým nápadem, střílet si z lidí po telefonu. Pánové už spolu několik let moderují ranní bloky na E2.

Potom, co se vyjasnilo, jak, čili za jakých podmínek a za kolik bude E2 půjčovat svoje lidi televizi, dostal dokonce Mareš nabídku moderovat televizní hitparádu ESO, ke které si píše i scénář. Chce být za každou cenu svůj a režie pořadu mu to zatím baští, jak je vidno.

Přes jeho kožichové frajeřiny, kterými na sebe upozornil veřejnost, kožichů měl několik, jeden bílý mu ušila módní návrhářka Hana Sedláčková a on se s ním blýsknul na Akademii populární hudby, se stal v roce 2001 „skokanem“ a „objevem roku“ v anketě „Český slavík“ za svoje debutové album „Tři slova“
( recenze http://musicserver.cz/clanek.php?id=4084).

V roce 2003 si dokonce střihnul moderování této prestižní české soutěže a vyšel z toho s puncem profesionálního moderátora. Gábina Osvaldová se o něm tehdy vyjádřila: „Ve Slavíku mě překvapil, bylo to jeho nejlepší moderování, jaké pamatuju.“

Ovšem na loňském vyhlášení Music Box Awards 2004/Top Model Awards 2004 v Bratislavě srovnal nejdříve do latě celý natáčecí štáb od produkce až po techniku, že jsou neprofesionální a na galavečeru sám zkopal úvod, když popletl jméno zástupce zahraniční agentury.

Mareš je rodilý recesista a spontánní humorista, až mi někdy připadá, že nepřemýšlí o následcích svého počínání. Dokáže se tak rozšoupnout, že i fanynkám při vystoupení ukáže jaký je chlap…

Jeho projev musíme poslouchat mezi řádky a je také mnohdy adresný. Umí použít nejen fóry těžšího kalibru, ale také metafory. Prakticky každý jeho výstup je dvojsmyslný. Možná si tím nahrazuje strádající intelektuální prázdnotu při rutinním moderování.

MF Dnes se jednou svěřil: „Jsem velmi citlivej, když se bavíme o moderování. Ty vedlejší věci - jako právě muzika - mi jsou do jisté míry jedno.“ Ano, baví ho více film a viděl jich stovky a také fotbal než muzika. A proč si tak klidně pouští pusu na špacír? Co myslíte?

Má za sebou silné zázemí v podobě, jak on říká, nejprestižnějšího hudebního rádia v Česku. Názor na otázku, jeho šéfa, Michela Fleischmanna, na Marešovu tvorbu a zda by ji hrál, kdyby byl v konkurenčním rádiu, jelikož ostatní rádia Leošovy písničky bojkotují, jsem se nedozvěděla, svorně mlčí. Každopádně mlčení neznamená vždy souhlas, ale někdy i mlčení je dobrou odpovědí.

V televizní práci zašel Mareš tak daleko, že se propůjčil projektu reality show „Big Brother“, což mi na něm osobně nesedělo, protože pokud už jednou moderuje „Slavíka“ a potom televizní humus v podobě padlé zábavy, je to krok zpátky. Zřejmě potřebuje vydělat za každou cenu na svoje drahé koníčky, což jsou jeho milionová auta, benzín a jejich opravy. Tady bych doporučila držet se radši na silnici než se válet v obilí nebo v hromadě plechu a krvi. Věřím snad v Leošovu filosoficky založenou duši, takže se dá předpokládat, že pokud se do té doby nezabije, má šanci změnit v tomto směru svůj pohled na svět. Je to otázka dvou, tří let.

Když také uvažuji jeho vrozenou intelektuální dispozici, kterou se pochlubil při IQ testu národa televize Nova, kde se umístil na třetím místě v kategorii „celebrit“, nemohu napsat, co jiní, že texty písniček, které skládá, jsou primitivní a hloupé jako se vyjádřil v tisku třeba frontman skupiny Kryštof, Richard Krajčo: „…Jeho hudba? Verše ze slabikáře, to je šílené.“

Jenže Leoš se ani nechtěl prosadit v hudbě. Je to všechno trochu náhoda a jak prohlásil v tisku: „Nejsem nastrčená figurka producenta, který připraví hudbu a řekne: Takhle to nazpívej.“ Když vydal totiž desku „Mrázek“, všimnul si jeho rostoucí popularity vydavatel Universal music a podepsal s ním smlouvu na první desku písniček.

Dokonce dostal nabídku moderovat společenskou rubriku v pořadu „Prásk“ na Nově, jenže svými komentáři prý neuspokojil ženy nad 50 let z vesnice, který tento pořad nesmírně sledují. Za dva měsíce bylo po práci. Deska „Tři slova“ na tom byla jinak. Stala se za krátkou chvíli platinovou. Mladé fanynky ho nenechaly ve štychu.

O svých písních říká, že se mu líbí, veršování ho baví, to v prvním případě a potom asi vsází na to, že se najde ještě pár dalších lidí se stejným vkusem. Jeho písničky připomínají spíš melodramy, které kdysi u nás propagoval Zdeněk Fibich, čili texty podbarvené hudbou. Protože o rappování, podle mého názoru, se nedá moc mluvit. Je to něco na způsob „Enyky benyky kliky bé, ábr fábr dominé“…nebo „Ententyky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky“, jednoduše říkadla pro dospělé. Snad by udělal lépe, kdyby vydal sbírku poezie, protože tak by možná jeho tvorba vyzněla konkrétněji. Další jeho dvě CD jsou podobného ražení jako první. V roce 2002 vydal album pod názvem „Minuty se vlečou“ (recenze http://musicserver.cz/clanek.php?id=6297) a za rok na to „Nejlepší nápad“ (recenze http://musicserver.cz/clanek.php?id=8174).

Loni na podzim mu vyšla deska mixu „Komplet“ toho nejlepšího ze tří alb a přidal nový song, ve kterém ho zpěvem doprovází Martina Balogová v písničce s výstižným názvem „Písmena“.

Když se podívám obsahově na Leošovy texty, osobně mě zaujaly „Tři slova“ nebo „Čekárna na Godota“, který se dost povedl. „Nejlepší nápad“ taky docela jde a není to nic horšího než třeba od Janka Ledeckého nebo dalších textařů, kteří píší jednoduché texty na komerčním základě.

Podstatou valné kritiky Marešových písní je podle mého názoru laciná hudba, která doprovází rappovačky, jedná se o melodický motiv, který se opakuje neustále dokola, zřejmě nějaký počítačový výplod, což mi připomíná melodie, které mně dcera složila jako vyzváněcí v mobilu.

Dalším neodstranitelným problémem je barva hlasu, kterou Leoš Mareš disponuje. Pro moderování jistě příjemný, ale rapper je buřič a rebel, není to žádný mazlivý kocour, kterého mi tento interpret připomíná. Vysvětluji si to jedině tak, že písničky jsou o lásce, vztazích a Leoš chtěl do toho dát cit, který do rappu podle mě nepatří.

Co říci k textům, nejsou obsahově k zahození, ale chtělo by to jiného hudebního skladatele. Písničkám nepomohou ani zpěvačky typu Terezy Kerndlové nebo Martiny Balogové. Mimochodem poslední nový song „Písmena“, se hodí tak pro Kubu. Určitě by se jako textař neměl vzdávat, ať píše dál básničky, ale až poběží nová řada Superstar v televizi, měl by tam zkusit najít interpreta, který v pohodě jeho písně po zhudebnění odzpívá. Jinak jsou i texty nadobro pohřbené.

Když jsem zmínila Kubu, což je malý Mareš, měla bych ještě jednu zajímavost. Podle čínského horoskopu je chlapeček „kohout“ a bude tak trochu po tatínkovi povahou. Dobrosrdečný a energický, někdy až agresivní človíček, který si nebude brát servítky a řekne každému to, co si myslí, tedy co na srdci, to na jazyku. Bude se často přeceňovat a pro peníze udělá ledacos. Bude hodně pracovitý a odmalička bude vědět, že zadarmo nic nedostane. Bude si vydělávat nevšední prací a rád se bude oblékat. Povede život marnotratníka, ale životem bude slušně proplouvat. I letos si odře maximálně kolínko a jinak bude zdráv.

A jak se budou Marešové snášet? Zpočátku spolu budou vycházet dobře, ale později bude mladý marnotratník vytáčet otce k nepříčetnosti. Takže jedinou léčbou na vztah bude Leoši, všechno řešit s chladnou hlavou, naslouchat jeden druhému, mít stejné plány, dostatek nápadů a práce. Uvidíme tedy, co přinese bulvár. Teď jim přejme, aby třeba zrovna v hudební branži jméno Mareš něco znamenalo.

Pokud vás Leošova tvorba chytla, můžete si zkusit „karaoke“ na jeho stránkách www.leosmares.cz. Jsou ve flashovém provedení a najdete tam texty písní. Vtipálka nezapře, takže kouknete i do jeho šatny, kde se představí ve slipech.