Apple je tím kódem

Jitka Macháčková

V originále by zřejmě tajuplný kód, okolo kterého se točí děj filmu, zněl hebrejsky, což neznám, česky se jedná o slovo jablko. Heslo, díky kterému se má tajemství kolem potomků Ježíše Krista rozluštit. Už tušíte, že narážím na tolik diskutovaný film „Da Vinciho kód“, od autora knihy, Dana Browna. Krkolomně přeložený název do češtiny „Šifra mistra Leonarda“ mě po dlouhé době do kina nalákal, protože jsem vyznavačka záhad a mystérií. Od začátku to pro mě byla podívaná, jelikož o historii se zajímám a tak jsem byla plná očekávání jakéže to „psí kusy“ autor připravil na katolíky, kteří jsou filmem tak pobouření. Dokonce už nejen v asijských zemích a v Polsku, ale i v Egyptě se nebude film promítat a kniha je stažena z prodeje.

Knížku jsem zatím nečetla, zato film tedy viděla. Kritika která se na něj snesla, je myslím až moc přitažená za vlasy. Především hlavní postava, profesor Langdon, kterou ztvárnil americký herec Tom Hanks je jakousi záminkou k rozpoutání pozoruhodného divadla, ve kterém chtěl autor poukázat na věci, které mu určitě dlouhou dobu vrtají hlavou a neodhalená pravda ho popuzuje. Samotný herec zvládl svou roli příslušně k ní, není pravda, že hraje ve filmu mdle, prostě ten člověk takový má být, zrovna jako jeho filmová partnerka Audrey Taoutou, která ztělesňuje zřejmě potomka Ježíše. Oběma hercům, podle mého názoru, role seděly.

Langdon je historik, zatažený okolnostmi do nějaké situace, které zpočátku nerozumí a až na základě znalostí, které má, a vývoje celé zápletky, začíná chápat. Nemůžeme v něm čekat nějakého detektiva FBI nebo Jamese Bonda. A na co taky, takových je v kinematografii dost.
Je nutné z filmu vyzdvihnout krásné filmové záběry Paříže, Londýna nebo z obrazové galerie v Louvre, přestože to bylo všechno tak trochu z rychlíku, neboť o to samozřejmě jde až v druhé řadě. Bylo nutné postihnout děj knížky.

Musím také říct, že kdo nemá špetku znalostí o náboženství a historických spojitostech té doby, neví co znamená instituce Opus Dei, ten je nucen film vnímat v mělkých souvislostech a děj mu mnoho nepřinese. Výhodu mají naopak ti, kteří si některé informace o filmu přečtou předem a díky tomu se film stane čitelnější a zážitek je úplně jiný. Lépe jsou na tom lidé, kteří znají dobře angličtinu a nemusejí se spoléhat na polovičaté titulky, které se nedají mnohdy stíhat vzhledem k hustotě dialogů.

Myslím že autorovi nešlo ani tak o vraždu nějakého správce Sauniera z Louvre, ale o nastolení otázek kolem organizace Opus Dei a moci katolické církve v dnešním světě. Autor se jistě dotknul víry mnoha milionů katolíků, kteří věří v nadpřirozenost Krista a jeho božskou sílu, i když byl smrtelný, ale počat z vůle Boží. Dan Brown ale neopomenul říct v závěru ústy hlavního protagonisty, že úloha víry v nás, ať to bylo s Ježíšem jakkoliv, je potřebná pro člověka, protože ať ateisté zapírají duchovno jak chtějí, ono je a má v životě člověka svůj vývoj. Nezodpovězenou otázkou ale zůstává hlavní myšlenka filmu, kdo a kde jsou potomci Ježíše a zda-li žijí.

Církev je toho mínění, že víra v Ježíše a Boha má být zastřešena nějakou formou instituce, která šíří náboženskou nauku. Také ale víme, jaké zlo po staletí náboženství přineslo na Zemi a stále ještě přináší. Náboženství není jen víra, je to určitý světový názor, druh politiky, životní styl lidí, pohled na život popřípadě na smrt a co je po ní. Lidé dokáží kvůli víře zabíjet a v tom je náboženství nebezpečné. Otázka kolem víry a Boha zajímá lidi na celém světě a také má každý svoji představu Boha. I podobizna Ježíše se liší podle toho, ve které části světa byla nakreslena.

Podle mého názoru chtěl autor knihy naznačit, že církev se dostává do fáze, kdy začíná přežívat sama sebe, neřeší se, neřeší otevřené otázky nastolené před dvěma tisíci lety, protože se právě bojí pravdy nebo skutečnosti. Dnes při vývoji vědy a techniky přece nebudeme věřit tomu, že všichni církevní kněží věří na z mrtvých vstání a dělání zázraků… Jak se postaví katolická církev ke skutečnosti, až bude jednou tajemství Ježíše Krista odhaleno a autor knihy bude mít v podstatě pravdu? Církev se obrací na Bibli, kterou nechal postupně zpracovávat už král Šalamoun téměř před třemi tisíci lety. Legendy ze Starého zákona o Abrahámovi, Mojžíšovi a Izraelitech se přenášely jen ústně a každý vypravěč - apoštol si mohl k tomu svému podání ještě něco přimyslet. Byl tak dán ale pevný základ pro zaznamenání prvních pěti knih Písma svatého. Na základě pololegend ale nemůže člověk racionálně myslící vzít křesťanskou teologii za zcela pravdivou. A v tom případě, proč by nemohla vznikat díla jako „Da Vinciho kód“, mimochodem mistr Leonardo Da Vinci určitě také studoval Bibli, tak proč by jeho díla nemohla něco symbolizovat. Kdyby ale řekl svoje domněnky tenkrát nahlas, druhý den by visel nebo spíše by jeho hlava byla na špalku nebo by byl upálen. Samozřejmě jako kacíř.

Dnes, když nějaký vědec vysloví myšlenku, že Kristus nechodil po vodě, ale po kře, je to v církevních kruzích jen legrace, protože tuto realitu by katolická církev ve jménu Boha nepřipustila, ani kdyby to byla pravda. Ale myšlenka, že člověk po fyziologické smrti opět vstal z mrtvých a odešel neznámo kam, není legrace? Potom se zčista jasna začal zjevovat, ale jen lidem, kteří ho osobně znali… Dnes nám život dává jen dvě možnosti, buď věřit jen tomu, co vidíme a slyšíme nebo si přát, aby to bylo třeba jinak. Ale na tom se v racionálním světě nedá stavět. Rozhodně nemá cenu přírodní zákony překrucovat. Intuice, vědomí, podvědomí a bezvědomí se nemusí vázat na fyzické tělo, ale jen s ním dokáže být. Pokud se tento svazek rozpadne, pro tělo je potom nic a pro duši? Co myslíte…

Chtěla bych vám přiblížit také názory z druhé strany a proto jsem navštívila oficiální web Opus Dei a podívala se, jak vidí oni, svýma očima, tento sporadický film a otázky s tím související. Přesný název instituce zní Prelatura svatého kříže a Opus Dei. Pod pojmem prelatura musíte rozumět sídlo hlavy Opus Dei, kterým je prelát – Otec, v současnosti Španěl, biskup Echevarría už od roku 1975, od smrti zakladatele. Hlavním úkolem členů je na základě toho, že křesťané jsou povoláni ke svatosti, vykonávat apoštolskou činnost. Tato instituce existuje bezmála 90 let a založil ji španělský kněz Josemaría Escrivá de Balaguer na základě Božího vnuknutí. Jako chlapec uviděl stopy bosého mnicha ve sněhu a začal na to konto studovat teologii. V šestadvaceti letech při duchovním cvičení mu Bůh vnuknul myšlenku založit instituci každodenního křesťanského posvěcování při běžném životě. Ve 44 letech dosáhl doktorátu teologie.

Ústředí Opus Dei se nachází samozřejmě v Římě a má po celém světě pobočky. Během let si vymohlo potřebné aprobace u papeže a získalo církevně-právní formu. Tak se Opus Dei stala nástrojem pověření církve ke spáse života na Zemi. Má 2000 kněží po celém světě, kteří vykonávají apoštolát, ale také řadu apoštolů - laiků, kteří se při vstupu zaváží, že budou žít podle křesťanských ctností, asketicky a budou připravovat živnou půdu apoštolátu. Jen málo z nich, žije v celibátu, aby se tito mohli věnovat plně tomu, co po nich Opus Dei chce, tedy vzdělávání ostatních členů a organizačním záležitostem. Laici vykonávají běžná občanská povolání, mají rodiny, děti a vedou při povinnostech, které jim instituce ukládá, normální život smrtelníka. Podléhají plně svému biskupovi. Instituce není ani elitářská, ani uzavřená, proto tu neexistuje nějaká diskriminace. Jsou v ní muži i ženy, inženýři, doktoři, dělníci i rolníci.

V bývalém Československu začala fungovat pobočka Opus Dei v roce 1991 a nyní má asi 150 členů včetně těch, kteří působí na Slovensku. Apoštolové instituce působí v Praze, Brně a Bratislavě. Důležitým rysem života členů je žít podle pevného denního režimu a křesťanského vzdělávání a šířit Boží království na Zemi a Kristovo učení. Členové Opus Dei dodržují denní spiritualitu v myšlence svého zakladatele Balaguera: „Život křesťanský musí být životem ustavičné modlitby, od rána do večera a od večera do rána úsilím o zachovávání přítomnosti Páně".

Ve filmu ztělesňuje zlo a fanatického vraha řádový člen právě Opus Dei, jménem Silas, který předvádí i zvyk tělesného umrtvování, které patří ke spirituálnímu obřadu členů instituce. Otec Michael Barrett, kněz Opus Dei, ředitel Holy Cross Chapel a Catholic Resource Center v Houstonu v Texasu, odpovídá k tomuto tématu: „Zobrazení krvavého umrtvování v „Šifře mistra Leonarda“ je groteskním přeháněním, které nemá nic společného s realitou. Tvůrci filmu měli zřejmě v úmyslu co nejvíce šokovat, protože běžné užívání žíněného roucha a důtek by bylo příliš všední. Užívání žíněného roucha a důtek působí podobně nepříjemně jako půst. Nedochází k žádnému krvácení, zranění nebo poškození něčího zdraví. Kdyby tělesné umrtvování nějak ubližovalo, církev by je nikdy nepovolila. Umrtvování nám pomáhá čelit přirozenému sklonu k osobní pohodlnosti, který nám často brání v odpovědi na křesťanské povolání lásky k Bohu a sloužit druhým. Tělesné pokání jako masopůst jsou nařizovány církví pro všechny katolíky v době před Velikonocemi. Obtíže, které dobrovolně přijímají, sjednocují křesťany s Ježíšem Kristem. Masochistický mnich, líčený ve filmu, který má rád bolest jen pro ni samu, nemá nic společného se skutečným křesťanským umrtvováním,“ zdůrazňuje Otec. „Oproti morbidnímu důrazu „Šifry“ na umrtvování hraje pro členy Opus Dei umrtvování druhotnou úlohu.“ Tolik Michael Barrett z Texasu v Americe.

Další vyjádření členů Opus Dei k filmu a situaci kolem něj nechávám bez komentáře.

V USA se Opus Dei k filmu vyjádřila v tisku takto: „Šifra mistra Leonarda“ je vymyšleným dílem a není zdrojem relevantních informací. Vyvolala otázky kolem základní pravdy křesťanské víry, jako božství Ježíše Krista. Ve filmu prohlášení o Ježíši Kristu, Máří Magdaléně a historii církve postrádají podporu mezi vědeckými pracemi (jednalo se o domněnku, že sv. Máří čekala dítě s Ježíšem – poz. autor.). Dalším nepřesným údajem ve filmu je, že římský císař Konstantin, který začal vládnout Římu od roku 306 po narození Ježíše, vynalezl doktrínu o božství Krista z politických důvodů. Historické důkazy však jasně ukazují, že křesťanskou víru v božství Ježíše Krista prohlašuje Nový Zákon i raně křesťanské spisy (Konstantin v tom sehrál jen tu roli a to snad proto, že v roce 312 n.l. před rozhodující bitvou v Galii se mu zjevil Kristus, bílé světlo a kříž s písmeny chi a rho. Tyto písmena, která značí iniciály Kristovy, nechal namalovat na štíty bojovníků a v této víře bitvu se sokem vyhrál. O 12 let později se prohlásil za křesťana a katolické náboženství zlegalizoval – poz. autor.).

Popis Opus Dei ve filmu je falešný, tvrdí ústředí v USA, členové Opus Dei jsou tam prezentováni jako mniši, přitom členem Opus Dei není žádný mnich. Je to instituce katolické církve pro laiky a diecézní kněze, není řeholí. Numeráři, kteří jsou mezi členy Opus Dei menšinou, si volí život v celibátu, aby mohli být plně k dispozici. Neskládají ale sliby, nenosí hábity, nespí na slaměných matracích, netráví všechen svůj čas v modlitbách a v tělesném umrtvování. Jejich duchovní formace a pomoc podporuje etické chování jejich členů a ne jak ukazuje film nepravdivě Opus Dei jako organizaci, jejímž cílem je moc a bohatství. Umrtvování není v žádném případě středem křesťanského života, ale je nemožné přiblížit se Bohu bez něho. Popis žínice a důtek v „Šifře“ je přehnán a překroucená zranění mnicha nejsou jejich prostřednictvím možná. Navíc jejich užívání je projevem lásky k Bohu a touhy přiblížit se k Ježíši Kristu.

Dnes má Opus Dei na celém světě asi 85 tisíc členů, kteří se účastní aktivit ve více než 60 státech. Členem se může stát každý po dovršení 18 roku, pokud splňuje šestiletou formaci, které členství obnáší. Práva žen a mužů jsou naprosto stejná. Ženy jsou za svoje služby v instituci řádně placeny, jsou vzdělané a pomáhají většinou v konferenčních centrech při duchovních akcích.

„Šifra mistra Leonarda“ prohlašuje, že církev obešla vlastní kanonizační nařízení, aby urychlila svatořečení zakladatele Opus Dei. Svatořečení sv. Josemaríi Escrivy roku 2002 nastalo 27 let po jeho smrti (ne 20, jak říká kniha). Bylo prvním, v němž se uplatnila nová nařízení katolické církve ohledně kanonizace a proto bylo rychlejším, než tomu bylo dříve.“ Tolik vyjádření informační kanceláře v USA.

A je tu tiskové prohlášení, ve kterém člen Opus Dei Manuel Sánchez Hurtado v Římě říká o režisérovi filmu: Ron Howard tvrdí, že „…odpírat právo vidět tento film je projevem fašismu,“ a také, že „…říci někomu, aby na tento film nechodil, je projevem militantnosti. A militantnost plodí nenávist a násilí.“ Manuel Hurtado ale prosí Howarda o klid a uctivost, jelikož si má uvědomit, jak je tento film pro křesťany urážlivý, neboť on představuje útočníka a katolíci jsou obětí urážky. Režisér Howard sice ve svých prohlášeních opakuje, že jde jen o film, vymyšlený příběh a že ho tedy nelze brát příliš vážně. Manuel Hurtado ale upozorňuje, že film a literatura mají velký význam. Fiktivní příběhy velmi ovlivňují lidské vidění světa, zejména u mladých lidí. Umělecká tvořivost potřebuje svobodné klima, ale svobodu nelze oddělovat od odpovědnosti, říká člen Opus Dei v Římě. V každém případě se ale ti, co se na filmu podíleli, nemají důvodu ničeho obávat. Křesťané nebudou reagovat nenávistně, ani násilně.

Jak se staví k otázkám ze „Šifry“ samotný katechismus, vysvětluje Otec John Wauck, profesor Pontifikální univerzity Svatého Kříže v Římě.
“Ježíš Kristus byl opravdu ženatý. Podle svatého Pavla, který toto popisuje v Novém zákonu, je výklad jasně míněn v tom, že byl ženatý s církví. Církev byla institucí, která Ježíšovo učení v Novém zákoně popsala a bez ní bychom nevěděli, které z mnoha starých textů, které hovoří o Ježíšovi, byly inspirovány Bohem. Bez církve bychom neměli Nový zákon. Ježíš Kristus svěřil Písmo svaté, svou božskou autoritu, ne souboru textů, které v jeho době ani neexistovaly, ale skupině mužů, dvanácti apoštolům a jejich nástupcům (biskupům), kteří učí jeho jménem a s jeho autoritou.“

Jak to bylo s potomky Ježíše? „Ano. Ježíš je Boží syn a dal všem, kteří v něj věří, sílu stát se Božími dětmi. Zkrátka my jsme jeho potomky. Jsme královský rodokmen Ježíše Krista. Máří Magdaléna je uctívána v nespočetných kostelech, které jsou po ní pojmenovány. Ve skutečnosti již více než tisíc let křesťané konají poutě do baziliky sv. Maximina v jižní Francii, kde podle tradice byla sv. Máří Magdaléna pohřbena,“ praví Otec Wauck. K záležitosti „Svatého grálu“, který je věcí zápletky filmu se vyjadřuje jako ke středověké legendě, ale opravdový „Svatý grál“ je na oltáři při každé mši svaté. Je to symbolický kalich, při poslední večeři Krista obsahoval kalich na stole jeho krev a tím byl svatým. Proto při každé mši svaté tato krev je znovu přítomna a každý kalich opravdový „Svatý grál“,“ vysvětluje profesor Wauck.

Závěrem vyjádření české pobočky Opus Dei v Praze: „Naše úloha v České republice se neliší od té, kterou vykonává Opus Dei v mnoha jiných zemích po celém světě a která spočívá v šíření evangelia Ježíše Krista ve všech oblastech společenského života. Formace, kterou Opus Dei svým členům a dalším věřícím poskytuje, je plně v souladu s učením katolické církve. Členství v Opus Dei je možné na základě nadpřirozeného povolání, kterého se člověku dostává od Boha. Opus Dei si velmi váží osobní svobody svých členů, proto nemůže nikdo kontrolovat způsob „žití“ tohoto specifického povolání. Nechceme žádnou polemiku, nebudeme vyzývat k žádnému bojkotu ani k ničemu podobnému. Budeme se k této situaci nadále stavět otevřeně a klidně a v konstruktivním duchu. Reklama k této knize a filmu je dobrou příležitostí vysvětlit, jaká je skutečná podstata církve.
Mnozí lidé pociťují smutek z nedostatku ohledu k náboženskému přesvědčení křesťanů ve filmu „Šifra mistra Leonarda“. Rádi bychom tyto lidi vyzvali k tomu, aby tento nesouhlas projevili klidným a konstruktivním způsobem.“

zdroj: opusdei.cz
6/2006