Petr Nečas: Pravda o »nejhorších penzích« střední Evropy

Pravda o »nejhorších penzích« střední Evropy

Petr Nečas

HN 23.07.2008

Lenka Zlámalová v článku »Nejhorší penze Evropy přežijí i Topolánka« (HN 9. července) napsala, že současná vláda po sobě zanechá penze dlouhodobě neudržitelné, nejhorší ze střední Evropy a stabilizované jen na nějakých deset let.
Její důvody? Fondový pilíř u nás chybí; a čím větší podíl jde do povinného fondového pilíře, tím je reforma penzí reformnější. Z podílu fondového pilíře se tak stává měřítko »úspěšnosti« reformy. V Maďarsku, Polsku a na Slovensku proto už reformu provedli, kdežto u nás jsme ani pořádně nezačali.
Jaká je však skutečnost? V Maďarsku, Polsku a na Slovensku se zatím žádná politická reprezentace neodvážila k reformním krokům, jež byly právě schváleny u nás.

Udržitelné po celé století

Mám tím na mysli univerzální důchodový systém bez privilegií s penzijním věkem 65 let, západoevropskou minimální délkou pojištění, s moderním, k integraci na trhu práce povzbuzujícím systémem invalidních penzí a s pobídkami k tomu, aby lidé po dovršení penzijního věku pracovali déle.
Výdaje na důchody se v Maďarsku pohybují kolem 10 % HDP a v Polsku kolem 13 % HDP. Naproti tomu u nás se budou – díky právě schválené první etapě důchodové reformy – pohybovat až do roku 2035 kolem 8 % HDP, do roku 2050 kolem 10 % HDP a až do konce tohoto století(!) prakticky jen mírně překročí 11 % HDP. Jsou tedy dlouhodobě udržitelné a v porovnání s Polskem a Maďarskem vytvářejí stabilní systém.
Topolánkova vláda v nepříznivé politické a společenské situaci tedy systém stabilizovala pro desítky let, ne-li do konce století.

Češi: žádná privilegia

Další klíčová věc: podařilo se nám uhájit univerzalitu důchodového systému bez penzijních privilegií pro vybrané skupiny a zpřísnit podmínky pro předčasné důchody.
U nás je ve věkové kategorii 55 až 64 let ekonomicky aktivních téměř 48 % obyvatelstva. Na Slovensku 37 %, v Maďarsku 35 % a v Polsku jen necelých 31 %. Důvodem jsou důchodová privilegia a velké množství předčasných důchodů.
Proto v Polsku vyzval známý ekonom Rosati ke skutečné důchodové reformě, vedoucí k odstranění privilegií a zpřísnění předčasných důchodů. V naší zemi naopak starší pracovníky ještě povzbuzujeme k vyšší ekonomické aktivitě.
Je pravda, že náš systém je velmi solidární a výhodný především pro lidi s podprůměrnou mzdou. Výsledkem je však i to, že máme dramaticky nižší počet důchodců ohrožených chudobou než na Slovensku, v Maďarsku či v Polsku.
Přílišné posílení principu zásluhovosti u lidí s nízkými příjmy je vhání do chudoby, kdy musíte příjmy doplňovat z jiných sociálních systémů. Z hlediska veřejných výdajů jen poskytujete dávky místo z levé kapsy z kapsy pravé.
Náš systém podporuje elementární společenskou soudružnost a mezigenerační solidaritu. Je dobře, že se u nás relace čistých příjmů důchodců a zaměstnanců dlouhodobě udržuje mezi 82 % a 87 %.

Ano, to by se fondům líbilo!

Topolánkova vláda je první, která měla odvahu říci, že náš solidární systém je nespravedlivý vůči jedné třetině občanů, kteří mají vyšší než průměrný příjem.
Nehodlá nicméně dělat laciné populární kroky, které v Maďarsku, Polsku a na Slovensku povedou k tomu, že značná část účastníků fondového systému s nižšími příjmy dostane nižší důchody, než kdyby zůstali jen v průběžném systému. Počet penzistů ohrožených chudobou se tak na Slovensku, v Maďarsku a Polsku bude zvyšovat. A tím také nároky na jiné veřejné sociální systémy, které mají pádu do chudoby zabránit.
Není v tuto chvíli jisté, zda bude u nás zaveden dobrovolný fondový pilíř s možností vyvést část procent z průběžného systému.
Představitelé silných finančních skupin samozřejmě volají po povinném fondovém pilíři a vyvedení co největšího počtu procent z průběžného systému. Z jejich pohledu to nemá chybu – dostat k dispozici desítky či stovky miliard korun ročně, hospodařit s nimi, mít výnosy a ještě desítky let bez povinnosti tyto prostředky vyplácet...
O deficit důchodového systému se však musí starat vláda. Ta musí měsíc co měsíc, po dlouhá desetiletí zajistit finance pro stávající penzisty.

Jsem úmyslně obezřetný

Rádobyodvážné vyvedení většího objemu z průběžného do fondového pilíře vede k tomu, že v Maďarsku a Polsku bude průběžný systém desítky let deficitní.
Na Slovensku po vyčerpání privatizačních výnosů příští rok neupadne systém do deficitu jen tehdy, budeli dlouhodobý růst HDP alespoň 8 % ročně po desítky let. A budou-li zaměstnavatelé tolerovat, že penzijní systém je dotován z jiných přebytkových sociálních odvodů.
Proto jakýkoliv krok v této oblasti u nás musí udržet důchodový průběžný systém v rovnováze. V případě vyvedení části procent musí být výpadek příjmů z průběžného systému ze zákona (nejlépe zákona o rozpočtovém určení daní) doplněn z jiných zdrojů, aby nebyl deficitní.
Proto mluvím spíše o 3 % či 4 %, což je méně než u visegrádských zemí, ale umožňuje to řešit deficit systému. Považuji za odpovědnější volit obezřetný konzervativní přístup, než aby můj ministerský nástupce za tři nebo čtyři volební období zešedivěl tváří v tvář deficitu v průběžném důchodovém pilíři.

Jak půjdeme dál

Česká populace stárne tak rychle, že samotné vyvedení části procent z průběžného pilíře do fondového nebude stačit. Proto je do systému nezbytné dostat více peněz.
Ale ne prostřednictvím veřejných výdajů a přerozdělování, ale na bázi podporující individuální a zásluhový princip. Proto myšlenka o doplnění vyvedených procent dalšími penězi z vlastní kapsy. Souhlasím, že celkově má význam mluvit nejméně o 5 %, která by šla do dobrovolného fondového systému. Návrh na 3 % z průběžného systému doplněný o 3 % z vlastní kapsy je konzervativně uměřený a nejvíce ohleduplný vůči veřejným financím. Ale je možné diskutovat i o dalších variantách: 3 % + 2 %, 4 % + 1% či 4 % + 2 %.
Mladá a mladší střední populace musí mít jasno. Nelze se v zajištění ve stáří spoléhat pouze na stát. Musíme k tomu přiložit i vlastní peníze, a to již od mladého věku. A je základní povinností vlády držet průběžný penzijní systém bez deficitu.