Co ministru vnitra činí problémy?

John Bok

Přečetl jsem si, se značným zpožděním rozhovor Alexandra Kramera s ministrem vnitra Františkem Bublanem, jenž vyšel v deníku Právo. Odpovědi páně ministra jednoznačně vykazovaly neochotu na kladené otázky pravdivě a věcně odpovídat.

Na rozdíl od doby před listopadem 1989 mohou novinář klást nepříjemné otázky a služebníci veřejnosti, jakými jsou či by měli ministři a poslanci být, neboť si je platíme, by měli na ně pravdivě odpovídat. Ochota odpovídat pravdivě či se pouze snažit vykroutit a neříct de facto nic, je mírou, jak dalece se za služebníka veřejnosti považuji a jsou li jejich spoluobčané pro ně soudnými jedinci čí banda pitomců, kterým lze namluvit cokololiv, ať věří či nevěří.

Je zřejmé, že si i pan ministr neuvědomuje, kdo je jeho skutečným chlebodárcem. Jak lze dovodit, z odpovědí na kladené mu otázky, věří, že jim je šéf vlády a instalatér do jeho nynější funkce, Stanislav Gross, jehož píseň, prostřednictvím výkladů, které se snažíte vydávat za skutečnost, zpívá.

Stanislav Gross mu přenechal vnitro plné svých oddaných nohsledů a vykonavatelů jeho vůle. Zanechal mu resort, který inklinuje k čím dál většímu zasahování do práv občanů, neprůhledný, nijak nezávisle kontrolovatelný. Bude li se dovolávat existence Inspekci ministra vnitra, která by nás měla chránit od policejní zvůle, měl by ho někdo upozornit na to, že za léta jejího působení sama vyprodukovala řadu nezákonnosti, dá se dokonce říci, že doslova zločinů. Že kryla a nadále kryje pokleslé jednání mnohých policistů, kteří hrubým způsobem zneužili svých pravomocí a kteří účelově kriminalizovaly nespočet nevinných lidí. Že stěžovatele odbývá konstatováním, že neshledala opodstatněnost jejich podání, ač zjevné důkazy hovoří o opaku a že na druhou stranu v nemálo případech obvinila a kriminalizovala poctivé policisty, kteří se z různých důvodů stali nepohodlnými.

Měl by ho někdo poučit, že je nepřípustné, aby v právním a demokratickém státě byli policisté dvoustupňově vyšetřování. Napředed privilegovaně předvyšetřováni Inspekcí ministra vnitra a pokud ona uzná a ministerští ohaři uznají, budou vydáni do rukou orgánům činným v trestním řízení, tj. státnímu zástupci. Pan ministr, coby bývalý „disident“, by měl vědět, že i to je jedna z dalších relikvií totalitního režimu.

Pana Bublana si Gross vybral jako svého spolehlivého nástupce. A jak je vidět, ani on ho nehodlá zklamat. Dokazuje to tím, že neshledával a nadále neshledává nic závadného na jednání policie, v případě neadekvátního a nezákonného jednání při obvinění, vyšetřování, zatýkání a užití zpravodajských prostředků, v případě pana Dalíka a pana Večerka,. I to, že si policejní prezident, jeho podřízení i on dovolují upírat příslušné státní zástupkyni právo sdělit veřejnosti své poznatky a názor na postup policistů a jí podřízeným státním zástupcem, demonstruje, že si vnitro, tak stejně jako v nedávné minulosti uzurpuje nárok, určovat kdo a co smí či nesmí. Na rozdíl od nich všech je pani krajská státní zástupkyně ze zákona k tomu povolána.

Kdo by mněl držet jazyk za zuby, jsou policisté a jejich nadřízení. Je, včetně pana ministra a jeho vládního šéfa, na rozdíl od státního zastupitelství, zákon nijak nezmocňuje, aby se vyjadřovali k jednání orgánů, který má povinnost dozorovat postup policie, vyšetřovatelů, případně jednání a postup okresních státních zástupců.

Díky předchůdcům pana Bublana se zavedlo zvykové právo unikání vybraně účelových informace, které jsou součástí skutečností, jenž jsou vyšetřovány. Lze v tom shledat ze strany policie i ministerstva, které mu bylo dočasně svěřeno, úmysl ovlivňovat průběh vyšetřování a veřejné mínění, i „kladnou“ reakci příslušného státního zastupitelství a soudu. . Vnitro už z dob totality si přivyklo, že mu prokurátoři-potažmo dnes státní zástupci, šli a jdou, tak říkajíc, na ruku. Když se pojednou ze zavedeného vymkne jedna zodpovědná a zákonů dbalá státní zástupkyně, je oheň na střeše

V celém tom tanci kolem poslance Kořistky, o němž jsem přesvědčen, že je lhář, který neodhadnul dopad své nanicovaté touhy se zviditelnit (což se mu bezezbytku podařilo), jaksi všem, buď z hlouposti nebo úmyslně, uniká to nejpodstatnější. Komu kriminalizace údajných nabízečů úplatku posloužila? Kdo tím co sledoval a co tím získal? Jakých metod ve snaze pošpinit svého rivala (politického) bylo použito? Kdo a jak v nedávné totalitní minulosti obdobnými metodami dosahoval svých cílů?

Ať se to panu ministru vnitra líbí, či nikoli, jsou to Grossovi muži, kteří okamžitě využili Kořistkou, jaksi mírně opožděné, obvinění. Aniž by jakkoli a objektivně, tak jak to přikazuje § 2 odst.1, 2, 4, 5 tr.řádu, postupovali, udělali vše pro to, aby v pravou chvíli vytvořili situaci, která nese všechny znaky trestného činu šíření poplašných zpráv a zneužití pravomocí veřejného činitele, s příznaky protiústavního jednání..

Jen idiot může uvěřil tomu, že vzdělaný a zkušený předseda významné parlamentní opoziční strany by vyslal či jenom pověřil kohokoli, aby uplatil desetimilionovou částkou nějakého politického nýmanda, že by svěřil osud své strany do rukou jednoho nevyrovnaného poslaneckého náhradníka, z jedné bezvýznamné politické strany.

Není tak zcela důležité, zda obvinění, která Kořistka vznesl proti dvěma nepartajním jedincům, cíleně však proti předsedovi jediné skutečné opoziční strany, vzešlo z jeho hlavy, nebo z dílny lidí, kteří v minulosti inscenovali Bamberský kufřík, akci Olovo a spoustu jiných, obecně méně známých intrik, které vždy splnily svůj dílčí účel.

Podstatné a znepokojivé je, že policisté oddaní Grossovi, kterým již podruhé se snaží zařídit enormní navýšení příjmů a prebend (naposledy před dvěma lety), či spíš vysocí policejní funkcionáři, jako jsou Kolář, Macháně a mnozí jiní, s minulostí nejen esenbáckou ale i komunistickou (proto ta zjevná inklinace k socanům), které během svého působení na vnitru dosazoval za věrnost na klíčová místa, se ochotně a iniciativně chopili příležitosti pomoci jejich ochránci ve chvíli, kdy jde o jeho politickou budoucnost.

Mrzí mne, že člověk vzdělaný a věřící, jimž se pan ministr vnitra zdá být, je ochoten vypouštět ze svých úst jakákoli hodnocení, ať se týkají výsledku detektoru lži při výslechu poslance Kořistky, nebo ke stanovisku a oficiálnímu sdělení ze zákona příslušné státní zástupkyně. V případě detektoru o to více, neboť jako bývalý šéf zpravodajské služby dobře ví, že výsledky z detektoru lze hodnotit pouze jako informaci, že prověřovaná osoba mohla říkat pravdu nebo nikoli a nebo že lhala tak, že obelhala i detektor. Navíc, jak se ukazuje, ani informace, že Kořistka mluvil pravdu, kterou s odkazem na informace od prezidenta policie pan Bublan opakovaně veřejně šířil, se nezakládá na pravdě. I sama skutečnost, že při výslechu na detektoru lži byl přítomen někdo z vysokých důstojníků policie a funkcionářů prezídia policie nijak nevzbuzuje důvěru v jejich nestrannost. Proč například nebyli k výslechu přizvaná branně bezpečnostní komise sněmovny? Nebyli by snad právě poslanci této komise, zastupující politické spektrum dolní komory parlamentu, garantem nestrannosti a objektivity?

Nevím jakého právnického vzdělání dosáhl pan ministr a byl li v kněžském semináři veden, skrzeva víru v boha, aby ctil právo a chápal význam slov nejen formálně ale i obsahově. Mám obavy, že při mnohých přednáškách chyběl, neboť by nemohl plácnout takovou pitomost, že nezákonné ještě neznamená protizákonné. Asi nepochopil, že pouze pro právo soukromé platí, že co není zakázáno, je povoleno a že pro právo veřejné naopak platí zásada, co není dovoleno, je zakázáno.

Rád bych šéfovi vnitra připomenul, že vedle toho, až se v budoucnu bude muset zodpovídat Bohu, v něhož jak předpokládám věří, a předstoupí před jeho soud, se může i stát, že bude muset předstoupit i před ten světský. Gross nebude věčně u moci a ministra vnitra může potkat co jiné potkalo, když služní psi, kteří jsou ochotni vykonávat na příkaz cokoli, co je i v rozporu se zákony, velmi rychle zradí svého původního „pána“, při výměně vykonavatelů moci, ve prospěch těch nových. Měl by mít na paměti, že svědomí, zodpovědnost a mravní principy jsou to jediné, co by mělo řídit naše kroky. Proto by se měl distancovat i přes veškerou nezastíranou náklonnost ke svému mladému šéfovi, danou vyznáváním přibližně stejných hodno, jak sám veřejně zjevil, od praktik, které tu znovu zavedla a stále zavádí strana, která to myslí upřímně a s jejímž programovým prohlášením, pan ministr, opravdu žádný vnitřní problém nemá. Jak by také mohl.

Jak upřímně to myslíte ministr vnitra, když na základě dezinformačního pořadu České televize o vrahovi Večeřovi, režírovaného a provázeného až valentinsky dojemnou pani Lorencové a nepodložených, prokazatelně lživých, tvrzení jejího přítele-vraha, dal podnět, na základě jenom jim nabytého dojmu, že tam pořád ještě je možnost něco objasnit, a pokyn k novému prošetřování kauzy LTO? Občané zase mohou nabýt dojmu, že tato shoda náhod, případ Kořistka a nově otevřený případ Večeřa-LTO, jsou zcela evidentně politickou objednávkou k diskreditaci ODS, neboť v jednom i v druhé případě jsou dotčeni lidé této strany nebo jedinci s ní spojeni. Nejde o obhajobu ODS. Ať každému patří, co mu náleží. Nicméně nelze pominout nebezpečí, které svými postoji a jednáním pan ministr nastoluje. A to jen proto, že je s panem Grossem spřízněn volbou. Ani s tím pravděpodobně nemá problém.

Na rozdíl od něj mám názorové problémy se všemi politickými stranami, neboť všechny politické strany inklinují ke generování svého podílu na moci a postupnému degenerování v boji o moc, na úkor uchování původního smysl vlastní existence. Proto také nestraním ODS více než jiným stranám. Je li však někdo ochotný používat, k dosažení svých mocenských ambicí, takových metod, jaké používá Gross a jeho lidé, nemohu než se proti takovému zneužívání moci jednoznačně postavit. Ne ve prospěch té či oné strany, ale ve prospěch a na obranu právního a demokratického řádu. Ve prospěch nás všech.

Pan ministr chtěl veřejnosti, prostřednictvím deníku Právo, vsugeroval další nepravdu. Zcela ignoroval, když tvrdil, pravděpodobně z neznalosti, že vnitro nedisponuje pouze 45 tisíci zaměstnanci a příslušníky policie. Pan ministr, chce li dostát tomu co slíbil, by měl vědět, že jich je mnohem víc. O šest tisíc více, než jich měla všechna tři vnitra za doby totality. Jestliže má dnešní vnitro, desetimilionové České republiky, společně s policii, o šest tisíc příslušníku víc než patnácti milionový totalitní komunistický stát, který jich měl 49 tisíc, je na místě se domnívat, že posilování represivních složek je znakem budování policejního státu? Vedle toho, že se jedná o umělou zaměstnanost, kde jsou opatřování státem ti, kteří ho budou proti občanům a jejich sílící nespokojenosti chránit, namísto aby chránili je, neboť ono jsou stát, proti zvůli politiků a zvýhodňování nikoli podnikatelů ale kořistníků a finančních mafií, s politiky provázanými, jedná se i o snižování důvěryhodnosti v právní systém a státní instituce jako takové.

Jsem přesvědčen, že je povinností ministra vnitra, prostřednictvím jemu svěřených pravomocí, uvést věci do pořádku, zamezit možnosti dalšího zneužívání policejních složek ke kriminalizaci politických oponentů ve prospěch té, které vládnoucí politické strany, suspendovat zodpovědné důstojníky policie za připuštění stavu, kdy zcela zjevně a opakovaně dochází k zneužívání pravomocí veřejného činitele ze strany policistů a jejich nadřízených. Je nezbytné, aby neodkladně omezil vliv Stanislava Grosse a jeho lidí na činnost vnitra a policie ČR. Jen tak může prokázat, že se snaží, jak sám řekl, aby česká policie byla nástrojem tohoto státu a především všech občanů. Výmluvy a sofistikovaná slovní cvičení ho zodpovědnosti nezbaví. A ani podezření, že je Grossův člověk, ne li jeho sluha.

autor je předsedou občanského sdružení Spolek Šalamoun,
spolku na podporu nezávislé justice v ČR

14. listopadu 2004